Babička nemá čas, je nám k ničemu
Ilustrační foto: ingimage.com

Babička nemá čas, je nám k ničemu

18. 3. 2019

Připravená na zavolání, ochotná kdykoli pomoci s hlídáním dětí. Že by v tom termínu měla nějaký svůj vlastní program? Proboha, vnoučata jsou snad důležitější než kamarádky, přítel, kultura. Tak uvažuje hodně lidí o svých matkách, které učinili babičkami. Volný čas babiček je téma, které mnohde způsobuje neshody. Být babičkou je nyní velmi obtížná pozice. Mnohem obtížnější než dříve.

Když se  žena, která je babičkou, zdržuje doma, nemá žádné zájmy, nevyráží do společnosti a jejím jediným životním cílem je péče o potomstvo, rodina o ní říká: Ona je ze staré školy, dneska jsou seniorky modernější, akčnější. Ji zajímá jen péče o rodinu, o vnoučata a někdy je  jí všude až příliš. Pořád se s něčím vnucuje.

Když se žena, která je babičkou, nezdržuje doma, má spoustu zájmů, vyráží do společnosti a péče o potomstvo není jejím jediným životním cílem, rodina o ní říká: Pořád někde lítá, chová se, jako by ji vnoučata nezajímala. Když je potřebujeme pohlídat, věčně nemá čas. Taková babička je k ničemu. Vlastně o nás nemá zájem.

„Nečekám od své tchyně, že by měla kdykoli přiběhnout na zavolání a hlídat mé děti, ale připadalo by mi fér, kdyby se aspoň občas zeptala, jestli nějakou pomoc nepotřebujeme. Jenže ji to ani nenapadne. Vlastně ji vnoučata nezajímají, myslím, že má raději svého psa,“ říká osmatřicetiletá Zora, která má dvě děti a časově náročnou práci. Na druhé straně dodává: „Tchyně mě štve, ale zároveň ji obdivuju. Ona si celý život žije po svém, nenechá se nikým spoutat, vnutit si něco, co nechce. Ji prostě děti moc neberou, klidně to veřejně řekne a je jí jedno, co kdo o ní říká. Takže na jedné straně je mi sympatická, na straně druhé bych si přála mít tchyni, která o nás jeví větší zájem. Ale obávám se, že bych si pak stěžovala, že je u nás často, že se nám plete do života.“

Takto racionální pohled se ovšem vyskytuje málokdy a realitou spíše je, že role babičky nyní způsobuje v rodinách neshody. Protože vlastně nyní nikdo neví, co si pod rolí babičky představit. Někdo sní o té z knížky Boženy Němcové, někdo je rád, že má takovou, která má svůj život a neplete se do toho jeho.  

Většina žen se nyní stává babičkami ve věku, který lékaři nazývají rané stáří. „Je to období velmi náročné, protože na jedné straně už lidé mohou pociťovat aspekty stárnutí jako například ubývání sil, na straně druhé jsou na ně kladeny velké požadavky,“ říká socioložka Lucie Vidovičová a poukazuje na to, že mnohé ženy, které se stávají babičkami, ještě pracují a mnohé se navíc starají o své staré nemocné rodiče. Typický příklad? Pětapadesátiletá žena, která má náročné zaměstnání, její dcera porodila dítě, takže se stala babičkou. Jenže zároveň se stará o svou osmdesátiletou těžce nemocnou matku, takže na věnování se vnoučeti nemá moc času. Přitom se necítí být stará, chtěla by mít čas na chození do společnosti, na sport, na setkávání se s přáteli, na péči sama o sebe. Zkrátka, má toho moc a cítí, že jí ubývá energie a nezvládá tolik aktivit jako před deseti lety.

„Prarodičovství může být i zdrojem zátěže a konfliktu. Může být zdrojem konfliktu s vlastními dětmi, tedy rodiči vnoučat, konfliktu se samotnými vnoučaty, ale i konfliktu rolí. Mnozí prarodiče totiž nyní mají tolik rolí, že dochází k jejich přetížení,“ uvedla socioložka Vidovičová. O tom, jak vnímají roli babiček, si povídala s řadou žen. Z její práce vyplývá, že pro více než šedesát procent žen je role babičky tou nejdůležitější  nebo druhou nejdůležitější v jejich životě a přináší jim hodně štěstí a radosti. Zároveň většina žen uváděla, že být takzvanou babičkou na plný úvazek nepovažují za přežitek, ovšem souběžně chtějí mít čas na své vlastní aktivity, mnohé ještě i na práci, protože jsou ve věku, kdy dosud pracují.

A právě v tom je problém. Přesněji to, že se v mnoha rodinách liší představy jednotlivých generací, co to vlastně ideální babička je.

„Ideální babička je moje máma. Kdykoli zatelefonujeme, je ochotna přijet a pohlídat nám děti. Přitom se nevnucuje, nic po nás nechce. Je opravdu skvělá,“ říká čtyřicetiletý Petr.

Jeho sestra přitom situaci vidí úplně jinak: „Naše máma je strašná dobračka, tak velká, až se tím ničí. Sedí doma, když ji zavolá kamarádka, jestli někam nevyrazí, říká, že nemůže, co kdyby Péťa něco potřeboval, když má ty tři děti. To, že si brácha udělal tři děti a teď na ně kvůli práci a hypotéce nemá vůbec čas, považuje za svůj problém, za který je zodpovědná. Vlastně z Petra snímá jeho zodpovědnost. On si s manželkou klidně jde na ples, zatímco máma si domů vezme tři nevychované uječené děti, nevyspí se, je vystresovaná, že je nezvládá, že se jim něco stane. A Petr se chová, jako by ty děti vůbec neměl.“

Kde je pravda? Vždy bývá někde uprostřed. Stačí však poslouchat různé debaty na téma hlídání dětí a pomoc ze strany babiček a je jasné, že v každé rodině si tu ideální babičku představují jinak. Takže nejpodstatnější pro každou ženu stejně je, aby byla takovou babičkou, která je ideální především sama pro sebe. Protože jedině spokojená babička je pak vnoučaty a rodinou oblíbená. A další zásada? Nepřemýšlet příliš nad tím, jaká by vlastně babička měla být. Protože každá žena je přece jiná a je jen na ní, jak si představuje tuto svou životní etapu prožít. Nikdo, tudíž ani její vlastní děti, nemá právo jí diktovat, jaká by měla být a co by měla dělat.

vnoučata
Hodnocení:
(4.6 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Nepejchalová
Chodím na pěší turistiku, je tam spousta babiček, ale vnoučata mají jen velmi málo, tvrdí , že si chtějí užívat, dokud jsou zdraví a mohou cestovat, já jim fandím, protože být babičkou neznamená být otrokem dětí, kteří je jen využívají a když babička onemocní, tak co dají ji do domova a to je vděk, není, a proto jim fandím, ať si užívají.
Dana Nepejchalová
Znám takové manželé ze sousedství a oni žijí jen vnoučaty- nákupy, vaření, úklid jejich domácnosti, prostě celý den se starají o tu mladou rodinu, ti mají fulservis, prostě mi přijde, jakoby si tu rodinu se třemi dětmi pořídili oni a ne ti mladí to je ale už otročina, nikam nejezdí celý den kmitají jen kolem nich, to už není život, je to přehnané a vypočítavé od mladých.
Eva Kopecká
Znám babičky, které, ač jsou doma a nepracují, měly by čas a sílu, když jsou ještě na tom zdravotně dobře, ale mladým s dětmi nepomohou. Znám i babičky, které to babičkovství mají jako alfu a omegu života. Ony se doslova obětují a čekají na každý podnět, jak pomoci, bez toho by jejich život byl prázdný. Ani jedno není dobré. Zlatý střed platí i tady. Můžu vzít vnouče do kina, na kolo, do cukrárny, může u mě pobýt, ale automaticky ho vypravovat do školky, se školákem psát úkoly, vysokoškolákovi finančně přispívat, obíhat mladým nákupy, to jistě ne. Všichni rodiče by si měli uvědomit, že ty děti jsou hlavně jejich.
Alena Gebauerová
A proč by se babička měla nabízet. Rodina by měla požádat o pomoc, když ji potřebuje. Možná mě tu většina odsoudí, ale já myslím, že jsem se v životě nadřela dost a svůj důchod i když ne v plném zdaví si mám právo užít. Evropa by si měla vzít příklad z asijských národů, ty pečují o rodiče a ne naopak.
Soňa Prachfeldová
Ano, vnoučata jsou pokračováním našeho života. Je to veliký Dar. Když jsem chodila do práce ,tak jsem na ně tolik času neměla, ale teď nejmenšího vnuka si skutečně užívám. Ráda pohlídám, ale nepřeháním a vždy je to po domluvě, jelikož mám hodně vlastních aktivit.
Jana Slavíková
Babičkovství je podle mě za odměnu, vnoučata jsou dar. Já si jejich přítomnost užívám, v sobotu jsme pekli a plnili košíčky, cestou z hřiště proběhli všechny louže a v noci jsme spali všichni v jedné posteli. Prostě radost a potěšení.
Alena Fialová
Je nejapnost myslet si, že babička nemá nic jiného na práci, než přiběhnout na zavolání a pohlídat. Pokud to dělá ráda a těší ji to, je to samozřejmě pozitivní jak pro ni, tak pro vnoučata. Dnešní generace babiček bohužel pracuje, nebo jsou to babičky akční, které nepatlají denodenně štrúdl, ale vezmou vnoučata do plavečáku, za ty chvála Bohu, a pak jsou ještě babičky, které vnoučata moc nemusí, mají svoje hobby a přátele. Za to je nikdo samozřejmě odsoudit nemůže, otázka je, jestli čeká do budoucna nějakou péči pro sebe, až ji bude potřebovat. Tyto babičky často pocházejí z generace, která svoje děti k babičkám strkala imrvére, o svoje vnoučata zájem nejeví a přirozená provázanost rodiny se tak nějak ztrácí.
Dana Žiláková
Mám vnoučka,skoro pětiletého,další vnouček je na cestě,ráda bych hlídala,bohužel,do důchodu hned tak nepůjdu,vláda nám přidala roky,místo odpracovaných 25 let,je to o 10 let víc...asi za odměnu :( O víkendech to taky moc nejde,často bohužel pracuji.Vnoučka bohužel nevidím tak často jak bych si přála,a něž se dostanu do důchodu,tak i ten na cestě mně pomalu už nebude potřebovat.
judita lišková
Je to o tom, jak se na roli babiček kdo dívá...jsou mladí, kteří jsou rádi, pokud se babička postará a pohlídá vnoučata - a nezneužívají to. Jiní si stěžují, že babička není stále v pohotovosti...ti se domnívají, že osoba ve vyšším věku nemá už např. tolik svých zájmů, má více času a jen čeká na to, aby mohla hlídat. Jenže babičky často ještě pracují. Můj vnuk se narodil, když mi bylo 53 let. Mladí k nám občas jezdili jen na víkendy, na svátky.. vnuk u nás býval pár dní o prázdninách. Uvědomovali si, že na hlídání prostě nebyl čas, zvláště když jsme bydleli každý jinde. Dnes je vnukovi 15 let, jezdí k nám pravidelně už sám .
Jarmila Komberec Jakubcová
Mám tři vnoučata - nejstarší Sáje je 25 let, Ažince 8 a Vojtíšek má 5 let. Minulý prodloužený víkend jel syn se snachou lyžovat do Alp a Sájinka hlídala oba své sourozence. Já jsem jen pomáhala s vařením. Sája je vzala třeba v sobotu do ZOO a v neděli do dětského divadla.Nikdy jsem babička "hlídací" nebyla, pohraji si dětmi třeba na zahradě nebo něco vyrábíme jako ozdoby atd.Snacha je v domácnosti, děti ráno vozí do školy a já je občas odpoledne přivezu.O prázdninách jezdí se svými rodiči na dovolenou. Otec s matkou mé snachy je také v rámci možnosti pohlídají, ale není to pravidlem.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.