Jak se seznámit se správným člověkem na celý život
ilustrační foto: pixabay.com

Jak se seznámit se správným člověkem na celý život

16. 3. 2019

Člověk je tvor ohebný a učenlivý po celičký život, a když je sám, hledá protějšek, zážitky, lásku, milá slova a pomoc, kde druhý je vždy připraven podat ruku a říci neboj, tady jsem.

Čas plyne jako voda, kdo tvrdí Už nechci - zůstanu sám - sama, sám sobě lže a spoutává sebe do nereálu a proti sobě.

Jen dva dokáží ve společnosti procházet s úsměvem, sám člověk je jen potemnělá schránka člověka, co vzdal to, co nosí ve svém srdci tajně. Člověk v našem věku má říkat pravdu o sobě, o okolí, o protějšku a nesoudit, neurážet, je radost druhého přijímat a člověka brát stejně, jako i sebe. Říkat, že to nejde, že je pozdě, že není nálada, hledat prince atp., je vize hlouposti člověka, kterou pustil do sebe. Vždy chtějme, doufejme, smějme se, i když máme pláč na krajíčku, říkejme, co neumíme, nedokážeme a totéž chtějme od protějšku. Ti, kdo spolu dožívají, mají štěstí, protože uměli odpouštět a možná byli i kvalitnější mladí než my, a proto jim to vyšlo.

My musíme chtít, aby se to změnilo, abychom nikdy nezůstali zcela sami, a štěstí se ukáže. Když člověk onemocní, je to horší, zatáhne se do sebe, a přesto si má říci: kdo mi udělá čaj, zapne telku a zavolá, že má o mě strach, a přijde s kytkou, kdo mě bude držet za ruku v posledním okamžiku a chci zůstat sama?

Ne, žádná nechce zůstat sama a ani žádný muž, jen je nechtějme změnit, soudit, že nesundají prkénko, natáhnou špinavé triko, drobí kolem sebe a úklid je nebaví, mají třeba i pozitiva, jenže my ženy je přestaly vidět. My ženy máme chyb jak much kolem sebe:bolí nás hlava, když má muž náladu, úmyslně říkáme ne, trápíme je a křivdíme a ubližujeme. Jenže své jednání omlouváme, nechápeme je, a když nemají peníze, odcházíme. Samy nezáříme v samotě, upečeme a nemá kdo to sníst, koupíme si šaty a nikdo nás neobdivuje, chodíme samy a pláčeme, i když mezi lidmi odporujeme, že nechceme, nemáme štěstí, nikdo nás nemá rád atd. Co když nevidíme, že se na nás někdo dívá, že někdo se pokouší mluvit a my se smějeme, ne neohrabanosti muže, ale své hlouposti.

Žijte, dámy a pánové, protože čas utíká jako voda a zítra třeba už tu nebudeme. Já vím, někdy to nejde, nevyšlo, někdo se nám nezamlouvá, a tak mu to řekněme s citem a lidskostí, protože i přátelské podání ruky je láska a člověk by měl za to být vděčný a laskavý. Tak, jako by jednal se sebou.V mládí jsme to neuměli a mnozí to neumí ani ve stáří, jsou pohodlní, nadnesení, překáží jim druhá osoba v blízkosti a pláčou o samotě, muži jsou terč nepochopení, i přesto, že jsou jiní než my ženy. Kdyby nebyli, tak tu nejsme, a to si má říkat každý, že jsou potřební, jako my ženy na úklid, lásku, cit, vaření, děti  atp., jedou za to s námi na výlet, ukazují nás jako svoji ozdobu a někdy se i opřou, když onemocní, jsou dítětem, co umírá, a my je chlácholíme a dělá nám to dobře. Když nejsou doma, bojíme se, zda je nesrazilo auto, nestalo se něco, a čekáme jak ustrašené holky, jak bouchnou dveře, vše z nás spadne a to je ta pravá láska.

Tak si konečně všichní řekněme, že je fajn, když jsou vždy dva, a i děti to chápou pozitivně, když vidí dva staré lidi se držící za ruku, jako v mládí. Je to nabíječ citu a lásky a každý potřebujeme se jeden od druhého nabíjet, stačí se chápat, odpouštět si, smát se a vše pro sebe dělat s láskou a citem. Pár okamžiků pro sebe, nechat mu prostor ke koníčkům a pocit jistoty a lásky, že se vrátí a v kuchyni voní kachna a jídlo, co miluje, bude se nám vracet do posledního dne jako můj táta. Tak už neříkejte, že to nejde,  jde jde, ale udělejte krok, a když to nevyjde, tak nový krok a tak dlouho, až to vyjde...nekoukejte na sousedku, které to nevyšlo, třeba na to šla špatně, si říkejte a jen tak se dá najít hodná žena či muž, jenže není to zadarmo a musíte to zkoušet. Protože čas utíká rychle a pak už jen půjdeme spát a někteří se neprobudí. Je to koloběh života, a co chceme, se splní - musíme chtít.  

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Mně se článek líbí, ale je pojat tak, jako že je to pro nás ženy platné všeobecně. Nebyla bych tak přísná.
Jitka Caklová
Psycholog Piér La Šéz má ode mě oba palce nahoru.
Božena Vostalová
Moc pěkný článek, pravdivý. Psycholog Piér La Šéz říká, když jsou kolem vás samí blbci chyba je na vaší straně. Děkuji.
Naděžda Špásová
Paní Anno, vaše bití na poplach neberu. Možná proto, že to nemám zapotřebí a mimochodem, bolí mě hlava, jsem taky nikdy neřekla. Je to každého osobní věc, pokud chce být někdo sám, je to jeho volba a nikdo nemá právo mu něco vnucovat, nebo přikazovat. Je možné, že ve dvou se to lépe táhne, ale vždycky to není pravda. A samaritánka že mně nikdy nebude.
Soňa Prachfeldová
Je velké štěstí, když dva se najdou v pozdním věku a vyjde jim to. I když si muž, či žena nenajdou protějšek a zůstanou sami, přesto je plno lásky kolem nás, jen vidět - rodina, příroda, vlastní zájmy, koníčky, přátelství. Ne za každou cenu se musí hledat usilovně protějšek. Souhlas, že ve dvou se to táhne líp - když jsou dva a klape to.
Jitka Hašková
Na to není universální recept. Někomu se to povede, někomu ne. Souhlasím s Věrou J.
Věra Ježková
Paní Anno, na mě je váš článek moc mravoučný. Příliš mi říká, jaká jsem a co bych měla dělat. Sama sobě nelžu – nevím proč bych to dělala, když to se sebou myslím dobře, nespoutávám se do nereálu a proti sobě. Žiju, jak nejlépe umím, a jsem ráda, že ve dvou. Nejsem malicherná a WC prkénko mě nechává v klidu. Až jednou zůstanu sama, nikoho už hledat nebudu, i kdyby mi to radila nejlepší kamarádka. Jenže ta by to neudělala, protože mě zná.
Zorka Horká
S vypětím všech sil jsem dočetla až k tomu :"Samy nezáříme v samotě, upečeme a nemá kdo to sníst, koupíme si šaty a nikdo nás neobdivuje" a jdu od toho....to je snůška blábolů. Díkybohu nemusím nic, jen umřít a nechystám se (zatím). Žít a užít si každý den umím i sama. Berliček mi netřeba, jak říkám, zaplať Bůh.....
Věra Halátová
A ještě přidám "na celý život" - snad na zbytek života. Na celý život jsem si už kdysi vybrala.
Věra Halátová
"Bolí nás hlava, když muž má náladu"? Tím myslíte, jakou náladu má ten muž? Mluvte za sebe. V životě mne nebolela hlava. Ani jsem tu bolest nikdy nepředstírala. Když byste neměla mužského partnera, tak byste byla osamělá? Vy nemáte děti, vnoučata, přátele? Připomínám slova Alexandra Sergejeviče Puškina: Nechtěj se ptát, proč mnohdy smutno je mi, když zábava je nejveselejší, proč nevlídně se mračím mezi všemi a život - sladký sen mě netěší. Nechtěj se ptát, proč duší zasmušilou už nedovedu lehce milovat a žádnou, žádnou nenazývám milou, víc rád mít nesmí, kdo jednou měl rád. Kdo štěstí poznal, pro toho už není, jen jedenkrát nám plně přáno jest, odejde mládí, láska, okouzlení a zbyde jen nekonečný stesk". Proboha živého, proč bych měla na stará kolena pečovat o starého člověka, plného nemocí a podvolovat se přáním a náladám jeho rodiny? A proč bych ho měla měnit? Je takový, jaký je, no ale když mně to nevyhovuje? Mně hlava nebolí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.