Jak jsme "dali" Indii
Foto: autorka

Jak jsme "dali" Indii

26. 3. 2019

Z nějakého nejasného strachu jsme cestu do Indie roky odsouvali. Až když jsem si přečetla slova Máhatma Gándhího: "udělat věc, které se bojíme, je první krok k úspěchu", bylo rozhodnuto. Naše letošní cesta bude do jižní Indie.

Vyrazili jsme 17.1.2019 letecky směr Mumbaj. Po Indii jsme nacestovali 1083 km autobusy, 2938 km vlaky, 540 km letecky, nepočítány cesty tuk-tukem a po svých. Plni zážitků a zbaveni předsudků o Indii, jsme se po 40ti dnech, šťastni, že jsme "to dali", vrátili domů.

 

mapa Indie

Goa -  sem se jezdí hlavně za mořem a odpočinkem - velmi nás překvapila čistota pláží a všude přítomní plavčíci.

Goa

 Hampi - památka UNESCO z 12.století, vedle krásných památek i nádherná příroda, na naší cestě zastávka TOP 2

Hampi

Bengaluru - třetí největší město v Indii. Velká města moc nemusím, ale sem jsme ráno přijeli a večer pokračovali dál, takže nezbylo, než si najít celodenní zábavu. V botanické zahradě se konal festival květin u příležitosti 150 let od narození Gándhího  a my byli u toho :-).

Bengaluru

Hassan - toto městečko nebylo ničím moc zajímavé, ale sloužilo nám jako základna do okolních vesniček Helebeedu, Beluru a Shravanabelagoly, kde se nacházejí další památky z 12.století. Jedná se o chrámy s nádhernou reliéfní výzdobou sekanou do tvrdého kamene. 

Hassan

Mysore - úchvatný maharádžův palác

Mysore

Ooty - po návštěvě množství památek / ani je zde všechny neuvádím/, to chtělo trochu změnu, tak jsme vyjeli do výšky 2200 m n.m. do horského městečka Ooty. Kdybychom tušili, jaká zde bude v noci zima, cestu bychom si asi rozmysleli.  Přes den bylo ale nádherně a my se nestačili divit, co všechno může v těchto výškách růst - třeba dobrý známý bez černý. Nejkrásnější zde byla růžová zahrada s 750 druhy růží.

Ooty

Z výšky 2200 m n.m. jsme sjeli parním vláčkem do výšky 400 m n.m.Čtyřicetikilometrová cesta trvala 4 hodiny a občas musel vlak zastavit a vodou  chladit brzdy. Tunely, viadukty, krásná okolní krajina a spolucestující Indové, kteří se z toho všeho dětinsky radují.

Vláček

Kochin - z hor jsme opět dojeli k moři do přístavního města Kochin. Zajímavostí jsou zde velké čínské rybářské sítě a  pro nás suchozemce také nákladní, vojenské i osobní lodě.

Kochin

Munnar - zase jsme se přemístili trochu výš, tentokrát do oblasti nejvýše položených čajových plantáží na světě, do výšky 1600 m n.m. Okolní hory však dosahují výšek přes 2000 m n.m.. Toto místo je pro nás asi TOP 1 na naší cestě. Celé dva dny, co jsme zde byli, jsme dokázali courat mezi plantážemi a kochat se okolní přírodou.

Munnar

NP Peryar - slibuje slony, tygry, divou zvěř - až na pár ptáků a jenoho buvola jsme neviděli žádná zvířata, trochu zklamání, ale zase příroda zde byla krásná.

NP Peryar

Alapuzza - městečko u moře, kam jsme dojeli z výše uvedeného NP autobusem a následně lodí po řece Kadoor.

Alapuzza

Varkala beach - v závěru naší cesty jsme se rozhodli pár dní strávit u moře, nejsme už nejmladší :-) a chtělo to trochu načerpat síly před zpáteční cestou.

Varkala

Kanyakumari - 17.2.2019 - nejjižnější pevninský bod Indie a dva šťastní důchodci!!!

Kanyakumari

 Zde bych asi mohla vyprávění ukončit, dosáhli jsme našeho cíle. Čekala nás ještě cesta vlakem do Mumbaje přes 2000 km se zastávkou v městě Maduraj. Povídání je dost cestopisné, nějak nezbyl prostor povídat o tom, kolik milých lidí jsme potkali, kolik dobrých, převážně vegetariánských jídel jsme ochutnali, s kolika novými druhy ovoce jsme se seznámili, tak snad někdy příště - NAMASTÉ

Mumbaj

Mumbaj

 

 

cestování
Hodnocení:
(5.2 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Helena Přibilová
Děkuji mnohokrát za krásný článek a fotografie. Připomnělo nám to naši cestu do Kéraly a Tamilnadu.
Olga Škopánová
V Indii je stále ještě bídy dost třeba v hlavním městě Dilíí či v Agře nebo Jajpuru. Můžete vidět slumy a lidi kteří nemají vůbec nic.
Vladislava Danielisová
Paní Elena Valeriánová, cestujeme bez cestovky, protože to opravdové setkání s realitou vám žádná cestovka nezprostředkuje. Navíc 40 dní s cestovkou by asi z finančních důvodů nebylo reálné, také jsem ráda pánem svého času a už samotná příprava cesty mě nesmírně obohacuje. Děkuji za váš příspěvek a reakce všech ostatních.
Věra Ježková
Hezké, zajímavé. Ale mě exotika neláká.
Elena Valeriánová
Musel to být fantasticky výlet. Máte určitě plno zážitků z každodenních setkání s realitou. Ty by mě zajímaly. A taky by mě zajímalo, jestli jste cestovali sami a nebo s CK. Děkuji.
Eva Jančová
Dobře popsané, bezva fotky. Díky za inspiraci.
Dana Kolářová
Díky za zajímavou reportáž.
Zuzana Pivcová
Kolik vody uteklo od dob, kdy nám představovali Indii jako zemi neskutečné bídy, hladu a epidemií. Dnes jsou tam sice asi stále rozdíly, ale když si představím, že tam třeba jezdí klienti ze Západu na plastickou chirurgii... Zde na Jižním Městě je mnoho nadnárodních firem a také tu potkávám mnoho Indů, kteří zde pracují. Věřím, že Vaše cesta byla neuvěřitelně zajímavá.
Soňa Prachfeldová
Nádherné, pěkné fotky., to jste dali kilometrů. Na takovou dálku bych si už netroufla.
Naděžda Špásová
Hezké fotky a určitě spousta zážitků. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.