Určitě je to jinak aneb Život s věčnými pochybnostmi
Ilustrační foto: pixabay.com

Určitě je to jinak aneb Život s věčnými pochybnostmi

16. 4. 2019

Žijí mezi námi a není jich málo. Věční zpochybňovači všeho. Jsou to lidé, kteří často používají výraz: Kdo ví, jak to je ve skutečnosti? Když vidí šťastný pár, jsou přesvědčeni, že je to jen falešná hra na lásku. Dovedou zpochybnit úplně všechno. Život v jejich blízkosti není nic moc.

Typický příklad? V jednom radničním zpravodaji v malém městě vyšel článek o lidech, kteří slaví sedmdesát let od své svatby. Devadesátiletí manželé v nich měli hezkou fotografii a v článku povídali o tom, že nikdy nepomýšleli na rozvod. Text četla jedna šedesátnice a komentovala ho slovy:
„Nesnáším podobné články. Celý život si zahýbali a hádali se a teď si na stará kolena hrají na hrdličky. Je to trapné.“
„Povídej, ty je znáš?“ reagovaly se zájmem její sousedky.
„Neznám. Ale tak to je jedno, ne? To je jasné.“
„Co je jasné?“
„Přece spolu nikdo nemůže žít hezky sedmdesát let. Na té ženské je jasně vidět, že je megera, a on je pod pantoflem. Leze to i z té fotky.“

Je to zvláštní, ale poměrně rozšířený povahový rys, který se u lidí, kteří ho mají, s přibývajícími roky často zvýrazňuje. Projevuje se v různých situacích. Některým zpochybňovačům se stačí dívat se v televizi na zprávy a mají materiálu až až. Pak je dlouze komentují stylem: No, to chci vidět, že tu dálnici dostavíte za tři roky. No, to chci vidět, jestli ty peníze opravdu půjdou na charitu, houby, někdo je rozfofruje. Že se na ty zprávy vůbec dívám, stejně všichni novináři lžou….

Nějaká známá osobnost se v televizi svěřuje se svým životem a  říká, že je se svým partnerem spokojená. Pochybovač: „No to určitě, řekneme si za rok, až se budou rozvádět...“

„Všimněme si, jak často lidé pochybují o štěstí nějakého páru, který spolu žije dlouhá léta,“ říká psycholožka Jiřina Prekopová. „Postarší manželský pár, který slaví zlatou svatbu, je pro mnohé důvodem k údivu a k pochybnostem. Lidé se ptají, kdo z nich byl větší tichošlápek, a hledají možné problémy,“ připomíná.

Psychologové se shodují v názoru, že zpochybňovačům nahrává současná doba, ve které žijí. Jednak přemíra informací, z nichž je většina negativních. Zároveň však také mnoho informací, které jsou záměrně stylizovány jako příjemné, obdivuhodné. Typickým příkladem jsou takzvané celebrity, které se veřejně svěřují se svým zdánlivě perfektním a šťastným životem, i když většina lidí ví, že ho skutečně z větší míry předstírají. Psychicky vyrovnanému člověku, který má nadhled, je to však jedno. Pousměje se nebo ho takové zprávy vůbec nezaujmou. Ovšem pro pochybovače je to skvělý materiál.

Zpochybňovači se dovedou projevit v různých situacích.

Jednu takovou nedávno zažili v jedné pražské rodině. Čtyřicetiletý vnuk oznámil prarodičům, že začal studovat vysokou školu: „Nikdy bych to do sebe neřekl, ale mám místo, na které maturita nestačí. Sice mi šéfové tolerují, že mám jen ji, ale cítím, že mám poslední šanci vysokou školu dodělat, že mi to ještě trochu myslí, že mám sílu. Rozhodně mě to časem může v kariéře posunout. Šéf mi naznačil, že by pro mě měl velmi důležitou vedoucí pozici, ale že je na ní požadováno vyšší vzdělání než mám.“ Sám o tom říká ještě toto: „Já myslel, že na mě babička s dědou budou hrdí. Kdyby mi kdokoli z rodiny řekl, že se ve čtyřiceti vybičoval studovat, podpořil bych ho, vyjádřil mu obdiv. Jenže oni řekli, že dnes udělá vysokou školu každý blbec, protože si ji prostě zaplatí. Podobně se chovají v různých situacích. Zpochybňují veškerou snahu, úspěch, všechno. Moje dcera jim ukázala vysvědčení se samými jedničkami. Řekli, že dnes se dětem ve školách dvojky nedávají, protože se učitelé bojí, že by jim rodiče přišli vynadat,“ vypráví čtyřicetiletý Ivan.

Za zpochybňováním může být skryto mnoho věcí. Nespokojenost s vlastním životem, se sebou samým. Začínající duševní porucha. Prostá únava životem, pocit, že člověk dnešní době nerozumí a vlastně ani porozumět nechce. Ale zároveň by bylo nefér spojovat tyto projevy jen s vyšším věkem. Zpochybňovači se vyskytují ve všech věkových kategoriích. A ať jim je třicet nebo osmdesát, zpravidla jsou to lidé, vedle nichž se dobře nežije.

psychika
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Takovým negativistům je lépe se vyhnout. O čem snimi má člověk hovořit, když vše zpochybní a vidí černě.
Danka Rotyková
Paní Ilono, je to jeho volba, ale nesmí tím hloupým pochybováním otrávit druhým kus života. Něco o tom vím.
Ilona Erika Kolář
Nevidím, v čem je problém. Pokud tak chce někdo žít, tak ať si pochybuje, třeba úplně o všem. Je to pouze jeho volba.
Zdenka Soukupová
Mnoho z nás má asi občas negativní myšlenky, které jsou uvedeny v článku, přiznám, že i já. Ale hned jdu od toho, protože tak se přece nedá žít. Věčným kritizováním a pochybováním neubližujeme jen druhým ale HLAVNĚ SOBĚ. A to si asi málokdo uvědomí. Jinak souhlas s Mirkem.
Jitka Caklová
"Spousta lidí je mrtvých za živa, jen o tom nevědí."
Hana Rypáčková
Tak nevím jak reagovat, ale že se stářím se povahové vlastnosti prohlubují , s tím souhlasím. Negoušům se vyhýbám..
Zuzana Pivcová
Myslím, že pochybnosti pramení z nedobrých zkušeností v minulosti nebo z tendence zevšeobecňovat na základě individuálních případů. Bohužel to však k ničemu nevede. Zpochybnit můžeme vše. Kromě nezpochybnitelného, a to je naše zdejší dočasnost.
Jitka Caklová
"Je dobré být člověkem, ne robotem, který jen čeká, až mu někdo stiskne tlačítko."
Jitka Caklová
.... a jsem velice ráda, že můj syn i bez vysokoškolského diplomu, je uznávaným odborníkem ve svém oboru a platným občanem své země, a to s přirozenou inteligencí sobě vlastní.
Jitka Caklová
Celý svůj život žiji nohama na zemi, vdala se, porodila a vychovala 2 děti, které jsou na mě, (ale i já na nich) zcela nezávislé, svépomocí postavila dům, abych měla kde bydlet a nebyla na nikom závislá. Nikdy jsem se neměla lépe, než se mám dnes, ale také vím, že s dobrým ani špatným není dobré se svěřovat, právě z důvodu, abych se nedostala do hledáčku "sousedek". Po vlastních zkušenostech, matky, jejíž syn nechal vysoké školy v druhém semestru, tak právě ze stejných důvodů s babičkou a dědou v předposledním odstavci naprosto souhlasím. Vysoká škola už dávno s intelektem nemá nic společného. "Jak si kdo ustele, tak si lehne". To jsem od rodičů slyšela od útlého dětství a vyplatilo se.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.