Kudy, kudy, kudy cestička
FOTO: autorka

Kudy, kudy, kudy cestička

23. 5. 2019

Dnešní sluníčkový den přímo lákal na procházku do přírody, ovšem rozhodnout se pro jednu z tolika možností je těžké. Zvítězila návštěva rozhledny na prosečském hřebeni, která byla před nedávnem po patnácti letech znovu otevřená. Tak balím do batůžku vše potřebné, hlavně nezapomínam na foťák, pití, na hlavu nasazuji oblíbenou kšiltovku a vyrážím.

Abych nemusela jít jednou cestou dvakrát, tam a zpět, volím jízdu tramvají do Jablonce nad Nisou. Odtud kousek autobusem do Lukášova a po vystoupení vzhůru do lesů. Míjím vězeňský areál, po chvilce se  ptám na cestu pána za plotem a ujišťuji jeho pejska, že v žadném případě nejsem uprchlý vězeň, nenabízím žádné zboží a ani nepatřím k jakékoliv nezvané návštěvě. Slunce pořádně pálí, tak asi po kilometru cesty vítám stín lesa. Po krátkém stoupání dorážím do cíle, nabízí se mi nečekaná podívaná. Nová restaurace, krásné terasy, dominantní rozhledna a nádherný rozhled na okolní Jizerské hory. Jsem až dojatá. To se nedá popsat, to se musí prožít. 

Aby moje spokojenost byla završena nejen duševními požitky, objednala jsem si z nabídky vepřová žebírka a nealko pivečko. Taková porce se i přes moji masožravost a vynikající chuť nedala zvládnout. Dostávám zbytek s sebou. Jsem na zbývajíci cestu domů posílená, poslední fotky a hurá na krásnou, asi čtyřkilometrovou procházku v chládku lesa.

Stále se musím zastavovat, vnímat vše kolem. Všude stromy obalené novými lístečky, kam dohlédnu mladé borůvčí, ohromné balvany jakoby jen tak pohozené, zpěv ptáků, sluneční paprsky prodírající se korunami stromů a modré nebe nad hlavou. Je mi tu tak hezky, že nikam nespěchám, chci si tu nádheru užít co nejdéle... Jediným stínem jsou stále se vracející vzpomímky na pejska Bertíka, který mne v těchto končinách tolikrát doprovázel. Nebraním se jim, několikrát na něj i mluvím, je tu tak trochu stále se mnou...    

Pomalu se dostávám do údolí, posadím se na lavičku u našich rybníků, pozoruji párek divokých kachen a pokouším se vyfotit poskakujícího kosa. U domu ještě pozdravit kvítka na paloučku a pak už jen vzhůru do svého království za papoušky.

Přijměte prosím mé pozvání na toto nedělní toulání. Bertice  

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Nováková
No Evo krásná procházka, Je tam nádherně a ty výhledy na Ještěd, Bože jak je ta naše zem krásná... díky za procházku.
Mirek Hahn
Paráda. Na Proseči jsem ještě nebyl, znamenám si. Díky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.