Sto deset korun na jídlo denně. Je to pro důchodce málo nebo dost?
Ilustrační foto: ingimage.com

Sto deset korun na jídlo denně. Je to pro důchodce málo nebo dost?

30. 8. 2019

Sto deset korun na den. To je průměrná částka, kterou si může dovolit denně projíst český senior. Toto číslo se nedávno objevilo v médiích a vzbudilo rozruch.

Někdo říká: Ostuda, za to se přece kvalitní strava pořídit nedá. Další názor: Takovou částku musí dodržovat i jiné skupiny obyvatel a dá se za ní najíst slušně.

Říct někomu, kdo je celý den v práci, na obědy chodí do restaurace a párkrát do týdne si večer vyrazí do společnosti, že musí vystačit denně se sto deseti korunami, zhroutil by se. Vůbec by si to nedovedl představit, vždyť jen za oběd běžně vydá vyšší sumu. Říct tuto částku někomu, kdo většinu času tráví doma a jídlo si sám připravuje, naopak mu nepřipadá šokující. 

Těch sto deset korun dobře ilustruje, jak různorodá česká společnost nyní je a jak málo toho o sobě různé skupiny obyvatel navzájem vědí.

„Vycházíme z toho, že průměrný důchod je nyní třináct tisíc čtyři sta korun a senioři z něj čtvrtinu utratí za jídlo a nealkoholické nápoje,“ uvedl Tomáš Chrámecký z České správy sociálního zabezpečení. Jenže pozor, jde o průměr, takže je mnoho penzistů, kteří dostávají peněz výrazně méně. Každopádně vypočítaných sto deset korun na den na jídlo je průměr, jsou samozřejmě lidé, kteří si mohou dopřát dobroty za výrazně větší sumy, ale také lidé, kteří denně za jídlo nemohou utratit ani těch sto deset korun.

„Patřím do skupiny lidí, kteří rozhodně denně více než sto korun neprojedí, takže mi ta částka připadá pravdivá. Jen mě překvapilo, že když se ten údaj objevil v médiích, spousta lidí reagovala tak, že se za ty peníze nedá slušně jíst. Mám dojem, že jím rozhodně zdravěji než ti, kteří denně utrácejí za potraviny mnohem více,“ říká třiasedmdesátiletá Dana, bývalá učitelka. Je rozvedená, je zvyklá žít řadu let sama. Když zaplatí za nájem a za léky, říká, že si musí pečlivě peníze rozdělit, aby s nimi vyšla do další výplaty důchodu. „Ale jsem na to zvyklá, nepřipadá mi na tom nic divného. Kamarádka má zahradu, často mi dává ovoce a zeleninu. Z pár rajčat, paprik a brambor jsem schopná uvařit si moc dobrou polévku, kterou jím tři dny a vůbec mi to nevadí. Nakupuju ve slevách, často vařím rýři, luštěniny. Nemám pocit, že bych nějak trpěla. Maso moc ráda nemám, občas si koupím kuře, naporcuju si ho, udělám na pár dnů vývar, rizoto, zkrátka zpracuju ho celé. Samozřejmě, že si nemůžu dovolit koupit si něco ve fast foodu nebo jít do restaurace, ale vlastně po tom vůbec netoužím,“ vypráví. Je zdravá, cvičí jógu, hodně chodí na procházky. Když lékařce vyprávěla, co jí a jak cvičí, ta ji pochválila a řekla, že takový životní styl by v jejím věku měli lidé dodržovat.

Dana však byla zvyklá žít celý život skromně a umí si z mála připravit výživově hodnotnou stravu. Problém je, když lidé mají málo peněz a neumějí vařit, případně vůbec nemají ponětí o tom, jak by kvalitní zdravá strava měla vypadat.

„Můj táta neustále nadává, že si nemůže dovoli kupovat maso a uzeniny. Pro něho je kvalitní jídlo kus masa, ideálně plavající v mastnotě a k večeři párek nebo sekaná,“ vypráví pětačtyřicetiletá Lucie. Otci neustále vysvětluje, že ona sama si také nemůže dovolit kupovat maso každý den. „Mám tři syny a ti, s prominutím, žerou jak zběsilí. Kdybych měla jim třem a manželovi dělat každý den řízky nebo guláš nebo svíčkovou, nevyšli bychom. Také vařím úsporně a když něco kupuju, pečlivě si promyslím, co z toho všechno vyrobím, na jak dlouho nám to vydrží. Do práce si nosím jídlo v krabičce, stejně tak porcuju jídlo do práce i manželovi. Do restaurací vůbec nechodíme. Nevadí nám to, raději si našetříme na dovolenou, než abychom vše projedli. Jenže můj táta toto nechápe, má pocit, že špatně jsou na tom jen penzisté. Ovšem, já velmi dobře vím, že rodiny s více dětmi, jsou na tom mnohdy ještě hůře, protože mají obrovské výdaje jiného typu. Když udělám doma hrnec rizota se zeleninou, všichni si pochutnáme. Když ho uvařím tátovi, brumlá, že to není žádné jídlo a pak si stejně koupí nějaký salám,“ říká Lucie.

Potíž je v tom, že mnozí lidé si neumějí jídlo připravit. Nakoupí si v akcích potraviny, které jsou ve výsledku dražší, než kdyby si nakoupili jiné a dokázali je zdravě a chutně zpracovat.

V poslední době se objevily i firmy, které nabízejí na každý den seniorům jídlo takzvaně na míru, tedy jde o obdobu tolik rozšířených krabičkových diet. Lidé si mohou objednat přímo do domu dovážku jídla, které má údajně tu správnou výživovou hodnotu pro vyšší věk. Potíž je v tom, že úplně stejné jídlo si mnohé ženy jsou schopny připravit samy a to za mnohem nižší náklady. Zkŕátka, i v byznysu se stravováním se začíná projevovat, že lidé vyššího věku jsou zajímavá cílová skupina, na kterou obchodníci cílí. Což je poněkud v rozporu s údaji, podle kterých senioři na kvalitní jídlo nemají dost peněz. Je to opět ukázka, že si pod pojmem senior nemůžeme představovat žádnou takzvanou typickou unifikovanou bytost, ale že jde o velmi různorodu skupinu lidí, od těch majetných, mlsajících a zajímajících se o nové trendy přes ty, kteří jsou zvyklí jíst tři dny polévku ze sáčku až po ty, kteří si umějí z mála vykouzlit chutné a zdravé jídlo.

Faktem je, že ve vyšším věku by se člověk měl o to, co jí, zajímat. Právě nekvalitní strava může ubrat pár let života ve zdraví. Úplně nejhorší je přístup: Už nic nepotřebuju, nebudu utrácet, stačí mi na každý den na večeři rohlík a trojuhelníček taveného sýra, víc si stejně dovolit nemůžu. Jistě, časem se člověk může dostat do situace, kdy mu zdravotní stav nedovolí přemýšlet nad tím, co jí, natož si zajímavé kvalitní jídlo sám připravovat a bude odkázán na pomoc druhých. Ale dokud to jde, měl by se o zdravé a chutné stravování pokoušet. Není to totiž tak těžké, jak to vypadá. Někdy stačí jen změnit zaběhnutý životní styl a místo ochuceného jogurtu plného chemikálií si za stejnou cenu koupit dvakrát tak velké balení jogurtu čistého a třeba si do něj hodit pár rozinek. Právě tak se totiž naučili jíst lidé, kteří sice musejí vyjít s málem, ale nedopustí, aby to mělo vliv na jejich psychickou i fyzickou kondici. Žije jich mezi námi hodně, jen se o nich nemluví a oni své umění slušně žít z mála nedávají na odiv.

jídlo peníze
Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Antonín Nebuželský
Tohle je starší diskuse, tak nevím, kdo to bude číst. Ale když jsou dva, tak není problém. Máme průměrný důchod, já víc, manželka míň. Vyjdeme v pohodě, manželka vaří, všechno máme a do ciziny už nejezdíme. Jen nevím, jak by to bylo v jednom asi podstatně horší...
Dana Puchalská
Je to fakt výživná a "divná" debata. Začala 110. - Kč na jídlo a dostali jsme se i ke kravičkám. Nejen v naší zemi, ale i v cizině. Ano, ani já nechci v penzi vybírat zbytky v obchodech. Jsme 2 a vždy jsme uměli počítat. Bohužel spousta lidí nechce slyšet jednu starou moudrost. Z plného špajzu se vaří líp než z vybíléné, ikdyž značkové lednice. Lidi zlatý, 1+1=2......počítejte i s horší dobou a nekupujte blbosti. Vím, o čem mluvím.
Danka Rotyková
Podle mého není 110,- Kč na jídlo denně zrovna nejvíc, ale pokud si ještě dovedu dobře a chutně uvařit sama, tak snad se to dá. Ale nejsou všichni stejně staří, stejně zdraví a šikovní. A hospodařit ve dvou a nebo sám, to je rozdíl. Když jsem se vdávala, řídila jsem se asi pouze svým srdcem, a proto dnes nemám po manželovi žádný majetek. Vzhledem k tomu, že jsem šla do důchodu až 8 let po manželově smrti, nesplnila jsem jednu z nových podmínek pro přiznání vdovského důchodu. Nevěřila jsem svým uším, ale nehroutila jsem se. Jen mi to mrzelo, že manžel do 61 let poctivě pracoval a ....
Oldřich Čepelka
Jo souhlasím, to nevyznělo dobře. Vždycky se najdou ti, co neměli možnost nebo je to nenapadlo, šetřit nebo se aspoň výhodně vdát :-) a říkali si - ono to nějak dopadne... a stát nás nenechá ve štychu a tak podobně. Ale ve skutečnosti spousta lidí měla možnost se o něco pokusit nebo žít jinak a myslet na budoucnost. souhlasím s tebou a taky si všimni, že většina se nakonec nějak přizpůsobí. doba selských bouří pominula. A nechci se chlubit, přece když jsem vyrůstal, neměli jsme auto, televizi, ledničku, dokonce ani splachovací záchod, máma mě z důchodu držela na VŠ, prostě mi postupně došlo, že musím myslet daleko dopředu. Říkej tomu třeba štěstí.
Oldřich Čepelka
Nechci hodnotit, kolik znamená hodně a kolik málo. Všímám si, že mnoho důchodců a) stěhuje se z většího do menšího (někde nemohou), b) vedou společnou domácnost s jiným důchodcem, c) pracují aspoň na část úvazku (mají-li tu možnost a zdraví). Většina lidí se dříve musela nějak uskrovňovat, vzpomínám na sebe coby studenta, dnes jsou nároky a potřeby mnohem větší, člověk vidí, co by mohl, kdyby měl víc peněz... 110 korun nebudu hodnotit, nemám tento problém, a 20 let před důchodem jsem si šetřil, až budu starý, abych nemusel nuzovat. Každý to štěstí a jasnozřivost nemá.
Soňa Prachfeldová
Už to vypovídá o stavu důchodců, jak musí skudlit každou korunkou. Podle mě je 110 Kč nedůstojné pro člověka a pokud by chtěl opravdu zdravé čerstvé jídlo včetně mořských ryb, tak tato částka nestačí.
ivana kosťunová
Jenže kde vzít ty jiné ?
Jana Kollinová
Ale lidem již došlo, že mnoho současných politiků není schopno pro lidi cokoli udělat.
Olga Škopánová
Pane Libánský máte pravdu, ale o tom je politika, co by politici dělali, kdyby lidem došlo, že pro ně nejsou schopní nic udělat?
Olga Škopánová
Paní Kesser to, že chcete důstojnost a úroveň je dobře, ale musíte se o ní přičinit sama stát vám ji nezajistí, bohužel.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.