Dopis Karlu Gottovi po takřka 55 letech
FOTO: ČTK a archiv autorky

Dopis Karlu Gottovi po takřka 55 letech

2. 10. 2019

Před několika týdny jsme zveřejnili tuto vzpomínku Zuzany Pivcové na Karla Gotta. Pokud máte i vy nějakou osobní vzpomínku na zesnulého Mistra, napište ji do komentářů anebo jako samostatný článek, abychom uctili památku jednoho z největších Čechů.

 

Co nejzajímavějšího jsem prožila s Karlem Gottem.

Jsem pouze o 10 let mladší než Karel Gott a má vzpomínka se vztahuje k době mé puberty. Když jsem viděla zpívat toho hubeného, trochu ušatého mladíčka poprvé v televizi, prohlásily jsme se sestrou, že ošklivějšího zpěváka jsme v životě neviděly. A nebyly jsme zdaleka samy, komu se Gott zatraceně nelíbil. Asi za rok jsem ale sama pocítila, jaké to je, být středem posměchu. Spolužačky dospěly a já jsem zůstala hubené nevyvinuté vyžle, plné mindráků. Přitahovala jsem pozornost party kluků, kteří si nikdy nenechali ujít příležitost, aby si mě pořádně nevybíravě podali. Domů jsem se vracela s pláčem a málem už odmítala chodit ven. Neměla jsem tátu, který by na ně vlítnul a vynadal jim, a má maminka se spíš trápila se mnou.Tenkrát už byl Karel Gott hvězda a psalo mu hodně fanynek. Ale já jsem mu napsala proto, že jsem si potřebovala vylít srdce někomu, kdo by to chápal. A tak jsem si mu postěžovala, jak jsem nešťastná, protože se mi vrstevníci smějí, jak vypadám. Opravdu jsem nečekala, že mi Karel odpoví. Ale dostala jsem obálku nadepsanou zeleným inkoustem vlastnoručně Karlem Gottem. Uvnitř byly fotky s věnováním Zuzance a především ručně psaný dopis. Karel mi napsal, že snad mi nezáleží na pár hloupých klucích, že jsem určitě chytrá dívka a jednou i já potkám někoho, kdo mě bude vidět úplně jinak. Předpokládám, že už tehdy měl Karel Gott nějaké poradce, kteří s ním probírali a vyřizovali diváckou korespondenci. Ale ten fakt, že vůbec napsal a k tomu ještě vlastní rukou v nadepsané obálce se známkou, to pro mě byla velká událost. Nejdůležitější ale byla ta rada, že si nemám z hloupých kluků nic dělat. Když to řekl populární zpěvák, tak to pro mě bylo svaté. Získala jsem trochu sebevědomí a přestala jsem se trápit.A tak mi Karel pomohl víc, než sám tušil.

 

Ještě jednou Vám přeji vše dobré, držím Vám palce a spolu se mnou i další čtenáři portálu i60.

 

Hodnocení:
(5.1 b. / 32 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Pavlína Knudsen - Kotěšovcová
S Karlem Gottem jsem se setkala osobne na internim oddeleni nemocnice v Rokycanech. Byla jsem mlada zdravotni sestricka, akorat po skole. Bylo to v roce 1987 nebo 1988, zkratka pred revoluci, mobil a selfie jeste nebyly. Ja mela odpoledni sluzbu a pan K. Gott prisel s ohromnou kytici na navstevu za starsim panem, ktery byl prijat k hospitalizaci a my nemely zadne tuseni, kdo to je. Tento pan se staral o zahradu a chalupu mistra na Rokycansku. Prisel zkratka mily clovek, a ja si az pri otazce, na kterem pokoji lezi dotycny pan, uvedomila, ze to je p. Gott. A nez jsem se vzpamatovala a vsechny poinformovala, byl pryc. Takze mam v srdicku peknou vzpominku, zadny podpis, zadnou selfie, jen vzpominku :-)
Libor Farský
To je miloučké.
Alena Várošová
Zuzko s úctou vzpomínej,moc milé.
Lidmila Nejedlá
Hezká vzpomínka.
Alena Tollarová
Díky, že jsi se s námi podělila o Tvůj osobní zážitek. Kdo se může pochlubit, že mu napsal Karel Gott? Také mu přeji, aby za pomoci lékařů, rodiny, široké fanouškovské základny i vlastní vůli nad nemoci vyhrál.
Oldřich Čepelka
S K. Gottem jsem se "setkal" dvakrát. Poprvé, když mě na něj upozornila sestra, která chodila stejně jako on na pražskou konzervatoř. Sama hrála na klavír, ale vím, že Karel měl jako absolventské vystoupení v opeře Francouzi před Nizzou. On totiž měl být operní pěvec. Operu složil Čech J. B. Kittl na slova – Richarda Wagnera! Bylo to někdy po roce 1961. A druhé „nesetkání“ bylo, když před pár lety tak těžce onemocněl, zůstal doma a psal, že rád čte, nejlépe něco humorného. Hned jsem mu poslal svoji knížku Maléry a já (možná znáte), ale třeba se k němu ani nedostala. A ještě jsem mu k tomu poslal svoji píseň „Má stará matka modlí se a věří…“ – mohl to být trhák. Celkový výsledek nula, ale mně to nevadí.
Danka Rotyková
Krásná vzpomínka a milý pozdrav.
Hana Práglová
Zuzko,parádní článek a super vzpomínka.I já pŕeji hlavně ZDRAVÍ!!!
Helenka Červenka
Nádherné, snad se to ke Karlovi dostane a třeba ti opět odpoví :)
Jan Zelenka
To je moc pěkná vzpomínka.

Zpět na homepage Zpět na článek