Ponižování seniorů aneb Cizí člověk není babička ani děda
Ilustrační foto: ingimage.com

Ponižování seniorů aneb Cizí člověk není babička ani děda

8. 10. 2019

Babi, dědo. Když někdo takto osloví cizího člověka, myslí to možná dobře, ale sám sebe tím staví do pozice nevychovaného nezdvořáka. Oslovení zdrobnělinou nebo familiárním způsobem jen proto, že je starý, je v poslední době čím dál častěji označováno za ponižování seniorů.

Světová zdravotnická organizace WHO uvádí nevhodné oslovování seniorů dokonce mezi příklady psychického násilí na seniorech, a to ve škatulce ponižování a vyvolávání pocitů méněcennosti. „Je zcela přirozené, že vnuk či vnučka oslovují rodiče svých rodičů babičko a dědečku, ale toto oslovení patří do rodiny. Pro zdravotnický personál či pracovníky domovů seniorů už to jsou, pokud se s klienty jinak nedohodli, pan a paní,“ uvádí se ve zprávě WHO týkající se různých forem násilí páchaného na lidech vysokého věku. 

Někomu se to může zdát přehnané. Vždyť je to milé, když zdravotní sestra řekne staré paní „babičko,“ namítají mnozí lidé. Jenže v některých domovech pro seniory nebo na geriatrických odděleních nemocnic se dějí v tomto směru zajímavé věci.

„Babi, už jste kakala?“ ptala se nedávno zdravotní sestra v jedné ostravské nemocnici pětasedmdesátileté dámy, která tam skončila na geriatrickém oddělení kvůli problémům s cévami. Paní je duševně naprosto v pořádku, soběstačná, pohybuje se, jen musela strávit týden v nemocnici kvůli infuzím. „Ano, byla jsem na toaletě, ale nevím, slečno, proč mi říkáte babičko. Pokud vím, nejsem vaše babička. Mám vnučku, ale vy to nejste a o jiné nevím,“ odvětila dotyčná pacientka. Od této chvíle měla mezi personálem nálepku protivné semetriky. Je jasné, že naopak jiní pacienti oddělení, z nichž někteří trpí i demencí, třeba takové milé oslovení uvítají. Připadá jim intimní, přátelské, mají třeba pocit, že je personál má rád. Potíž je v tom, že každý člověk je jiný a oslovovat je nějak centrálně jen proto, že mají stejný věk, je ponižování lidí kvůli věku. 

„Zírala jsem, že sestry oslovují pacienty na geriatrii zdrobnělinami a mluví s nimi jako by šlo o děti v mateřské školce. Možná se to někomu líbí, ale mně tedy rozhodně ne. To že jsem v seniorském věku a jsem nemocná přece neznamená, že jsem infantilní,“ tvrdí dotyčná pacientka.

Národní rada osob se zdravotním postižením vydala přímo seznam pravidel, jak komunikovat s pacienty vysokého věku. Jednou ze zásad je tato: Respektujeme identitu pacienta a důsledně jej oslovujeme jménem nebo odpovídajícím titulem. Nevyžádaná oslovení „babi“ a „dědo“ jsou ponižující. Důsledně se vyhýbáme také zdětišťování starého člověka. Ani s nemocnými se syndromem demence nehovoříme jako s dětmi a to ani formou ani obsahem.

„Blahosklonné jednání, oslovování zdrobnělinami nebo výrazy „babičko“ a „dědo“, to jsou typické projevy ageismu, byť mnohdy nejsou míněny ve zlém,“ uvedla také socioložka Lucie Vidovičová, která se zabývá zkoumáním jevů spojených se stárnutím obyvatelstva.

Takže v odborných kruzích je jasno, ale v praxi je situace jiná.

„Nedávno mě nadřízená kritizovala, že říkám klientkám zdrobnělinami. Jenže já jim říkám, že jsou moje sluníčka a zlatíčka, protože vím, že to ty paní mají rády. Připadají si, že je má někdo rád, protože jinak jsou osamělé,“ tvrdí studentka střední zdravotní školy, která chodí na praxe do jednoho ostravského domova pro seniory.

Je to tak. Zatímco někomu připadá oslovení „sluníčko moje“ jako sympatický projev přízně, někdo jiný jej může považovat za urážku. Ovšem to platí v každém věku. Někdo mluví ve zdrobnělinách v mládí i ve stáří, někdo je naopak nesnášel už jako dítě a když je slyší v penzijním věku, vyletěl by z kůže. Každopádně jde o téma, které vyvolává rozdílné názory a ukazuje, jak rozmanitá současná generace seniorů je.

stárnutí
Hodnocení:
(4.8 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Blažena Güntrová
Můj syn si přivedl novou ženu i s malou dcerou. Před ní mi začala oslovovat babičko. Když viděla můj úžas, zeptala se, zda mi to nevadí. Odpověděla jsem, že vadí, protože nejsem její babička. Urazila se a své dceři řekla, že mi tak nemá říkat, že si připadám mladá. Zírala jsem podruhé. Vůbec jsem nechápala proč mluví o věku a pak, že nepochopila, že jsem nemluvila o dítěti, ale o ní!?
Jiří Libánský
"Halo, dědo, kudy se jede na Kostelec?" ; "Jak jste přišel na to, že jsem děda?" ; "Tipnul jsem si." ; "Tak si tipněte, kudy se jede na Kostelec."
Jiří Libánský
Zatím se mi díkybohu nestalo, že by mě někdo oslovil "dědo". Asi bych reagoval dost podrážděně.
Hana Práglová
Dlouho jsem méla v nemocnici a na LDN tetu,následně maminku.Chodila jsem za nimi denně.Mnohokrát jsem se setkala s oslovením babi ,dědo.Hlavně právě zde jtak oslovovaly zdr.sestry a bratři své klienty.Nelíbilo se mi to.Jednou jsem slyšela odpověď paní"ale já nemám vnoučata" a zdr.sestra klidně odpověděla,že to ví...
Danuše D'Engeli
Mne osobně v mých 63 letech nevadí, když mi například v autobuse omylem chtějí prodat lístek pro seniorku. Jde o můj pocit. Pokud je ale někdo odkázán na péči jiných, neznámých lidí a je neuctivě oslovován a cítí se být slabý, tak to je mi líto, protože tento člověk trpí. Je dúležité se opřít o sílu myšlenky: ano jsem silný, vše přemohu a pořád si toto opakovat.......Hezké dny všem těmto lidem přeje Danuše
Eva Mužíková
Ireno, tak to by mne také neurazilo a i potěšilo:)))))
Irena Mertová
Mne nejvíc asi pobavilo, když jsme přijely s kamarádkou - obě v seniorském věku - poprvé do penzionu ve Fr. Lázních a majitel nás vítal slovy "ahoj holky!". Neurazily jsme se, byl přívětivý a usměvavý a srdečný.
Libuše Křapová
Oldřichu, ak to mne ještě nikdy nenapadlo, být dotčená oslovením sestřičko :-) Ani neznám žádnou, která by si na to stěžovala :-)To je dávná tradice, oslovovat bud tak nebo ještě zkráceně sestři. Spíše mi vždy vadilo, že my jsme říkaly pane doktore, a oni nás oslovovali křestními jmény - Libo, běžte dát panu xy klystýr. Podobně to mají zařízené v Anglii, kde neznají tykání - Johne, zujte mi boty! - Ano, lorde - Naštěstí se mne to už netýká a jestli to řeší nynější generace sester a bratrů, nevím.
Soňa Prachfeldová
Myslím, že ne, je to jejich povolání a říkat paní nebo slečno sestro je za uši tahající, Sestřiček se vážím, těm protivným říkají to je ta protivná sestra :-)
Oldřich Čepelka
Souhlasím s Libuiší. jen se sám sebe ptám, jestli někdy zdr. sestrámnevadí, že jim my pacienti říkáme sestřičko. myslím, že to myslíme stejně hezky, jako když ony někdy říkají babi, dědo. Nebo ne?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.