Vzpomínáte, jak se vařívalo dětem?
Fotografie knihy: : Alena Kučerová

Vzpomínáte, jak se vařívalo dětem?

25. 10. 2019

V takzvaných „knihobudkách“, kam lidé mohou odkládat již nepotřebné knihy, se občas najdou opravdové poklady. V Uherském Hradišti jsem nedávno v jedné z nich narazila hned na dva takové poklady. Jsou jimi kuchařky.

Tou první je kuchařka Vaříme dětem, plná jídel pro nejmladší generaci od autorky Jozy Břízové, vydaná v roce 1958. Naše maminky podle ní jistě často vařívaly. Kdyby autorka tušila, kam se její obor za bezmála šedesát let dostane, a co všechno dnes mnohé děti konzumují, nebo naopak nesmějí jíst, nestačila by se divit.

Nedílnou součástí knihy je odborný úvod teoretika stravování s nezbytným ideologickým podtextem, vždyť jsme v padesátých letech minulého století. Dále kniha pokračuje podrobnými celotýdenními jídelníčky. V případě obědů je to často maso. Nevím jak vy, ale já si jako hodně malá pamatuji, že maminka v Brně chodila v pátek ještě za tmy do fronty před masnu na tehdejší Gagarinovu ulici, aby měla v neděli z čeho vařit. Při pročítání těchto jídelníčků mi v mysli vytanulo několik dalších vzpomínek. Třeba na jedno úterní ráno autorka k snídani doporučuje švédský čaj – čaj s mlékem. Jednou mi jej babička také připravila. Naštěstí byla v kuchyni výlevka, a tak, jak se babička otočila, vylila jsem nápoj do ní. Prošlo mi to. Přečin zůstal utajen. To navrhovaný chléb s maceškou, to je jiná. Ještě, že si výtečnou můžeme koupit při cestách do Prahy v masně pod Jindřišskou věží. Lákavé jsou i zapečené palačinky s tvarohem, pečená jablka nebo nedělní moučník – sněhové pusinky s krémem ze žervé. Mimo moji fantazii je ale jeden pondělní oběd vhodný pro děti od tří do šesti let, a sice mozečková sedlina s bramborem. Ale kdo ví. Nikdy jsem neochutnala. To na oplatkový dort si z dětství vzpomínám velmi dobře. Zde je dobový recept přesně podle Jozy Břízové.

5 neplněných oplatek, 125 g másla, 125 práškového cukru, 40 g kakaa, 1 lžíce mléka, 1 žloutek, 50 g oříšků nebo opražených vloček

Máslo s cukrem třeme do pěny, pak zatíráme kakao rozmíchané ve lžíci vlahého mléka a do dobře utřeného krému přidáme žloutek a opět třeme. Do hotového krému přidáme ustrouhané oříšky nebo opražené vločky. Oplatky namažeme, naskládáme na sebe, vrchní oplatku nepotřeme, zatížíme a necháme tak nejlépe přes noc. Druhý den polijeme čokoládovou polevou. Z dortu je asi osm řezů.

Přestože kuchařka z roku 1958 už v mnohém ztratila na aktuálnosti, obsahuje řadu skvělých receptů, s nimiž se chystám potěšit vnoučátka. Každopádně připomíná dobu, kdy bylo normální, že maminky vařívaly i dvě teplá jídla denně a o nějakém plýtvání, které se v dnešní době neúspěšně řeší, nemohlo být ani řeči. Připomíná dobu, kdy kuchyně byla srdcem domova, a nejenom nablýskaným výklenkem v obývacím pokoji.

Joza Břízová se narodila v roce 1905 a zemřela v roce 1983. Je autorkou dvaceti pěti knih, které opakovaně vycházely v dnes těžko uvěřitelných obrovských nákladech a stále jsou v nabídce knihkupectví. Za všechny jmenuji alespoň legendární publikaci 1000 rad pro domácnost, Vaříme zdravě chutně hospodárně či čtyřdílnou Novou domácí kuchařku. Není bez zajímavosti, že její knihy má dnes v nabídce i internetový obchodní gigant Amazon.

Zdroj: Joza Břízová, Vaříme dětem, Státní zdravotnické nakladatelství, 1958

Příště: Vaříme rychle, chutně, po práci

 

Alena Kučerová pro portál i60

 

 

 

 

recepty
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5.2 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Gebauerová
Dobře a zdravě. Dnes mnozí rodiče pospíchají, domů přinesou něco z Fastfoodu, v lepším příapdě polotovar,děti tam chodí i samy. Nedávno jsem měla možnost zúčastnit se stravování dětí na táboře. No děs. Kuchařky vařily fantasticky, moc jsem si pochutnala, děti nejedly maso, zeleninu, odmítly snídani, šly si raději koupit bramůrky, odmítaly kakao, šly si koupit limči. A podobné jsou svačiny do školy i obědy, bydlím v blízkosti KFC a MCDonalda a po celý den je tam plno dětí.
Jitka Caklová
Vaření babiček jsem nezažila. Naše maminka žádná excelentní kuchařka nebyla, maminku neměla, něco se naučila od starších sester, ale pamatuji se jako dítě, že měla sešit ze školních hodin povinného vaření. Záchranou, pro nás jako děti, byla školní jídelna a TV reklama na shromažďování peněz na obědy pro děti nemajetných rodičů, mi tuto dobu velmi připomíná. O prázdninách maminka vařila převážně nastavované polévky z kostek a jídla nenáročná na čas. Pod příslovím, že "hlad je nejlepší kuchař", jsme jedli úplně všechno. Dnes si troufám říci, hlavně díky bývalé panímámě, že jsem dobrá kuchařka a manželovi chutná, aniž by uplatňoval výše zmíněné přísloví. Mlíkovou polévku se strouháním vařil manželův tatínek, když ovdověl a zůstal s dětmi sám, nebyla náročná na přípravu. Když byl manžel z jakéhokoliv důvodu sám doma, také si ji vařil, chutná mu do dnes, ale rychle přivykl mojí kuchyni :-)
Zdenka Jírová
Z dětství si pamatuji, že jsem byla nějaký čas u tety, maminka byla v nemocnici, a ta vařila chlebovou polívku, kterou jsem neznala a tvrdě jsem ji odmítala. Byly mi 4 roky, ale pamatuji si to. Byl to pro mne velký zážitek, protože jsem musela sedět u stolu, dokud polévku nesním. Maminka mě nikdy nenutila .
Mell Nova
Hezký den, má maminka vyloženě kuchařku pro děti neměla, vařit uměla s láskou, přiznám, že některé recepty, se mi nepovedou jako jí. I babička uměla něco, co mi moc chutnalo, i děda uměl vařit, moc povedené byly jeho piškotové rolády.I tatínek uměl vařit, sice jen něco, ale pomocník v kuchyni byl velký.Já jsem si pořídila knihu Vaříme dětem, autorku už nevím, knihu jsem dala mladší dceři.Chutě se věkem mění, neoblíbené nám najednou chutná, objevujeme nové, třeba v rodině nepoužívané suroviny i recepty, je v tom určitá krása.Třeba mléčnou polévku jsem ochutnala až v 15l., ale už nikdy více jí mít nemusím, za to jsem až dospělá ochutnala kyselo, to můžu. Zrovna tak bramboráky , různé varianty zapečených brambor, knedlíků, omáček, polévek, salátů.Poslední dobou mi stačí minimum masa, to bylo i v dětství.Tatínek, co jako náctiletý, zažil konec války skoro bez jídla, pak i nám dětem i vnoučatům chtěl dopřávat, ale nemohl některá naše chuťová i potřebná rozhodnutí v tomto směru moc pochopit.
Dana Puchalská
Já jako dítě doslova milovala studené lívance, které pak babička připravila s vejci jako knedlíky. Ale jedno jídlo jsem nemohla, mléčnou polévku se strouháním. A přitom mléko piju do dneška. Ale jen studené. A bílá káva z melty mi u ní moc chutnala.
Zuzana Pivcová
Na čaj s mlékem si pamatuji, občas jsme ho měly. Míchaný mozeček, to asi není ta sedlina, ale byl s bramborem a docela mi chutnal. Na výběr bylo málo masa, ale je obdivuhodné, co maminky dokázaly vytvořit.
Zdenka Jírová
Paní Joza Břízová psala své rady moc dobře, Tu dětskou kuchařku si nevzpomínám, že bych ji měla, vzpomínám si na její knihu 1000 rad pro domácnost. Ta byla skvělá a užívala jsem ji asi 20 let,pak jsem ji předala dceři, když se vdávala. Tam byla rada na všechno. Já se vdávala v 18 letech v roce 1963 a vařila si sama, tak jsem těch rad potřebovala hodně. Dodatečně ji posílám velký dík.
Zdenka Jírová
Moje maminka byla báječná kuchařka a uměla uvařit ze všeho, co sehnala. Pocházela i s tatínkem z vesnice ze stejného kraje, tak znám jídla,která třeba dnes mé přítelkyně neznají.Tatínek byl dost mlsný, tak se musela snažit, jinak řekl- tohle nejím. To jsem velmi brzy okoukala a jako malé dítě když mi maminka něco uvařila, co jsem neznala, říkala:" A papá to tatínek? " I když mě maminka přesvědčovala že "papá", já se zamyslela a řekla:"Nepapá, já to taky papat nebudu:" a bylo vymalováno.
Marie Faldynová
Vaříme zdravě, chutně a hospodárně byla moje oblíbená kuchařka. Když se rozpadla, získala jksem další: 14. vydání z roku 1978. Dnes je spousta receptů na internetu, dodnes ráda zkouším nové recepty a učím se zdravější odlehčené varianty. Čaj s mlékem miluji, ale zase nemusím bílou kávu :-)
Hana Nováková
Čaj s mlékem -brrrr. Jinak nějaké kuchařky byly jako dárek, ale nevařila jsem podle nich. Učila jsem se vařit s babičkou a potom s maminkou a tak vařím dodnes. Dnes k tomu ještě přidám recepty od návštěv, kamarádek. Jsem gurmán, mám ráda prostřený stůl, ráda chodím do luxusních restaurací, dnes však již jen vyjímečně. Nejsem však nějaký gastronomický odborník. Ráda si nechám poradit.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.