Opravdu byste chtěli být znovu mladí?
Ilustrační foto: pixabay.com

Opravdu byste chtěli být znovu mladí?

9. 2. 2020

Zvláště ve zralém věku se začíná do našeho každodenního myšlení vkrádat řada nových otázek, co a jak bude dál. Někteří dokonce celkem oprávněně uvažují i o nemocech a konci života.

Jiní naopak vzpomínají na minulost a vybavují se jim různé pozitivní zážitky. Byli jsme ale opravdu šťastnější? Bylo to dřív lepší? Zkrátka, chtěli bychom být zase mladí? A pokud ano, tak jak mladí, v jakém věku? 

Začněme u dětství. Někteří tvrdí, že to byly nejšťastnější roky, kdy jsme byli zcela bezstarostní a nenesli celkem za nic zodpovědnost. Ale přijde na to. Někdy bývá dětství tak trochu nadhodnoceno. Bylo to období, kdy jsme museli ráno vstávat a chodit do školy, učit se i to, co nás nebavilo, a dělat úkoly. Ne pro každého to bylo období snadné a příjemné. Mnozí nežili v příliš dobrých sociálních podmínkách. Někteří museli i jako děti dost tvrdě pracovat.

A co puberta? Bylo to vzrušující období, spojené s objevováním širšího světa, vlastního těla a jeho změn, mezilidských vztahů. Někdy však s sebou neslo určité vyčlenění z kolektivu, nejistotu, kam patřím, zklamání, revolty a změny vztahů k dospělým.

Pak tedy mladý dospělý věk, dvacet, třicet. pravda, život byl už o něco jednodušší. Ukončili jsme školy, získali práci, většinou se s někým seznámili, měli děti. Objevilo se mnoho radostí a naopak starostí, ať už finančních nebo osobních, často spojených se společenským vývojem u nás. Nevydařené vztahy, neuspokojující práce, malé ocenění a pochybnosti o svých minulých rozhodnutích.

Ve středním a ještě vyšším věku se už člověk celkem zná, své silné i slabé stránky, nutná omezení, únosné kompromisy, ale i rezignace. U žen nastává s obavami očekávaná menopauza, která ve skutečnosti nemusí mít zdaleka žádný drastický průběh. Pomalu nám dospěly děti a máme mnohdy ještě staré rodiče. Pro někoho je to možná nejvíc stresující období.

A co nyní, v našem současném věku šedesát a (mnohdy podstatně) více? Úvahy, jak se kdo cítí a co by vlastně chtěl, jsou velmi individuální a nepochybně souvisejí s kvalitou dosud prožitého života. Někdo říká, že by se chtěl stále jen cítit jako nyní, v 65 letech. Jiní prohlašují, že jsou rádi, že prošli všemi etapami tak, jak  byly. Další konstatují, že by se chtěli vrátit do mládí, ale mít dnešní zkušenosti a pohled na svět. Jenže to právě nejde, to by byl podvod!

A co vy, chtěli byste být mladší, a kolik? Které období vašeho života pro vás bylo nejsnadnější či nejhezčí a naopak? Závidíte dnešním mladým, že ještě mají život před sebou?

stárnutí vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 30 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Zuzko, nechtěla bych prožít život, který jsem už prožila. I když by bylo co opravovat, moje chyby utvářely můj další vývoj. Snažila jsem se v každém období svého života žít v souladu sama se sebou, a moc se neohýbat. Teď jsem, kde jsem, a předpokládám, že další vývoj mě ještě čeká, protože zdaleka nekončím :)) Do mládí se ráda vracím prostřednictvím svých vnuček, kdy sleduji jejich starosti i radosti, a ráda si s nimi o nich povídám. Jediné přání, které mám je, abych si to mládí mohla opakovat ještě prostřednictvím svých pravnuků.
Růžena Kuželková
Když jsem začala psát,tak tu nikdo nebyl 2 dámy mě předběhly,to jen na vysvětlenou na začátek mého psaní
Růžena Kuželková
Tal koukám,že jsem první,kdo se vyjádří.Neměnila bych ani za nic,prožila jsem príma život a doufám,že ještě nějaký čas prožiji.Někteří si stěžují na "socíka",já nikoliv i když jsem nebyla "kovaná soudružka",vždy jsem si dovedla poradit(někdy s úskokem,když jsem rodičům vyjednávala byt na tehdejší Domovní správě a hned u dvaří jsem "zahulákala "čest práci" a bylo vymalováno.Byt na výměnu byl do týdne,když jsme se přestěhovali z vesnice do města,tak nám nechtěla na "byťáku"dát razítko do OP k trvalému pobytuTak jsem šla k šéfovi na tehdejší VB s tím,že jako občan musím mít v OP potvrzeno trvalé bydliště stačil jeho jeden telefonát a neumíte si představit,jak se ona "dáma"tvářila,když mi dávala "štempl" do občanek a bylo toho více,takže si nevzpomínám,že bych byla znechucena tou dobou.Zatím fajn,jen aby zdravíčko sloužilo,to je teď ze všeho nejdůležitější.Přeji íčkačřům ať se daří.
Jitka Hašková
Mladá bych rozhodně být nechtěla. Dětství nebyla žádná velká radost, mládí ztráta iluzí. I když jsem zpětně ráda, že mě máma svojí přísností dobře připravila na samostatný život. Těžko mohu říct, které období mého života bylo nejhezčí nebo nejsnadnější, vždycky to bylo namíchané, problémy i radost. Mladým nezávidím, myslím, že většina je rozmazlována a není připravena na řešení problémů v životě.
Marie 00000
Mládí má svoje výhody - hlavně po stránce fyzické. Pokud bych měla být znovu mladá, bez zkušeností, znalostí zralého věku, a procházet znovu problémy, které jsem řešila, ani ne. Doba není jednoduchá, ani pro ty mladé. Pokud bych měla omládnout se svými zkušenostmi, znalostmi, tak by se se mnou nikdo nebavil, takže by to bylo také na prd. Jsem spokojená tak, jak jsem, a jsem vděčná za to co mám, že ještě chodím, vidím, slyším. Kdyby se mě někdo zeptal jestli chci být znovu mladá, tak bych se ho zeptala " Co za to"?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.