Opravdu byste chtěli být znovu mladí?
Ilustrační foto: pixabay.com

Opravdu byste chtěli být znovu mladí?

9. 2. 2020

Zvláště ve zralém věku se začíná do našeho každodenního myšlení vkrádat řada nových otázek, co a jak bude dál. Někteří dokonce celkem oprávněně uvažují i o nemocech a konci života.

Jiní naopak vzpomínají na minulost a vybavují se jim různé pozitivní zážitky. Byli jsme ale opravdu šťastnější? Bylo to dřív lepší? Zkrátka, chtěli bychom být zase mladí? A pokud ano, tak jak mladí, v jakém věku? 

Začněme u dětství. Někteří tvrdí, že to byly nejšťastnější roky, kdy jsme byli zcela bezstarostní a nenesli celkem za nic zodpovědnost. Ale přijde na to. Někdy bývá dětství tak trochu nadhodnoceno. Bylo to období, kdy jsme museli ráno vstávat a chodit do školy, učit se i to, co nás nebavilo, a dělat úkoly. Ne pro každého to bylo období snadné a příjemné. Mnozí nežili v příliš dobrých sociálních podmínkách. Někteří museli i jako děti dost tvrdě pracovat.

A co puberta? Bylo to vzrušující období, spojené s objevováním širšího světa, vlastního těla a jeho změn, mezilidských vztahů. Někdy však s sebou neslo určité vyčlenění z kolektivu, nejistotu, kam patřím, zklamání, revolty a změny vztahů k dospělým.

Pak tedy mladý dospělý věk, dvacet, třicet. pravda, život byl už o něco jednodušší. Ukončili jsme školy, získali práci, většinou se s někým seznámili, měli děti. Objevilo se mnoho radostí a naopak starostí, ať už finančních nebo osobních, často spojených se společenským vývojem u nás. Nevydařené vztahy, neuspokojující práce, malé ocenění a pochybnosti o svých minulých rozhodnutích.

Ve středním a ještě vyšším věku se už člověk celkem zná, své silné i slabé stránky, nutná omezení, únosné kompromisy, ale i rezignace. U žen nastává s obavami očekávaná menopauza, která ve skutečnosti nemusí mít zdaleka žádný drastický průběh. Pomalu nám dospěly děti a máme mnohdy ještě staré rodiče. Pro někoho je to možná nejvíc stresující období.

A co nyní, v našem současném věku šedesát a (mnohdy podstatně) více? Úvahy, jak se kdo cítí a co by vlastně chtěl, jsou velmi individuální a nepochybně souvisejí s kvalitou dosud prožitého života. Někdo říká, že by se chtěl stále jen cítit jako nyní, v 65 letech. Jiní prohlašují, že jsou rádi, že prošli všemi etapami tak, jak  byly. Další konstatují, že by se chtěli vrátit do mládí, ale mít dnešní zkušenosti a pohled na svět. Jenže to právě nejde, to by byl podvod!

A co vy, chtěli byste být mladší, a kolik? Které období vašeho života pro vás bylo nejsnadnější či nejhezčí a naopak? Závidíte dnešním mladým, že ještě mají život před sebou?

stárnutí vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 30 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Doušová
Zuzko je to docela zajímavý článek . Každý si asi někdy položil otázku, co by dělal, kdyby byl dnes mladý a plný síl. Ne , nechtěla bych být mladší , ani si zopakovat nějaké období za svého života. Nebylo to vždy snadné ,ale byl to můj život a tak jsem ráda , že ještě dnes dokážu pomáhat svým dětem, vnukům a starým lidem. Nic bych neměnila a chtěla bych popřát všem seniorkám a seniorům hodně zdraví do dalších let a hlavně žádné staré nepříjemné vzpomínky, ale jen to hezké a věřit ,že stáří je jen další etapa našeho života.
Jana Šenbergerová
I kdybych nechtěla, vím, že budu. Zdaleka jsem nevyčerpala svůj potenciál, ale vím, že jsem se posunula o chlup výš na spirále nekončícího bytí. Jsem ráda, že jsem se dožila stáří, dokonce mě docela těší, že tělo začíná vykazovat nepřehlédnutelné znaky chátrání, aspoň mě nebude trápit, až ho budu muset odložit, abych si časem mohla opatřit nové. S odstupem vidím, že všechno, co jsem považovala za špatné, bylo k mému prospěchu. Žiji nejhezčí období tohoto života, protože už vím, co stojí za námahu, a čím nemá smysl se zabývat, natož jakkoliv se trápit. Jsem vděčná všem, kteří mi k tomuto poznání dopomohli, nebo stáli při mně, i když mi moc nerozuměli. Dnešním mladým nemám co zavidět. Oni už se většinou budou jen prodírat labyrintem dnešního světa a s obavami stárnout, zatímco já s radostí očekávat změnu, přestože nevím, jaká přesně bude. Nerada plánuji, přesto pracuji na tom, aby byla k lepšímu. Takže návrat do mládí nebude pro mě podvodem, ale zcela zákonitou záležitostí.
Anna Potůčková
Každý věk má své + a -. Myslím si, že jsem spokojená tak jak to je, zpět bych určitě nechtěla, neboť jsem spokojená přítomností. Článek se mně líbí Zuzko!
Alena Tollarová
Žila jsem tak, jak jsem žila. Někdy to bylo veselejší, někdy náročnější. Nemám se za co stydět. Mladým nezávidím, vrátit bych se nechtěla. Stačilo by mi ještě nějakou tu chvíli podržet současný stav :)
Eva Mužíková
Pro mne byly asi nejlepší mé čtyřicaté a padesáté roky. Ale vrátit zpět bych je nechtěla. Nyní by mi stačilo mít tak asi o šest let méně, abych si ještě opatřila čtyřnohého kamaráda.
Věra Ježková
Souhlasím s Janou, že název článku je sugestivní. I kdyby byl neutrální, odpověděla bych stejně: NE. Mé dětství ani puberta nebyly zrovna procházka růžovou zahradou. Zopakovala bych si jedině čtyři roky studia jazyků na VŠ – to bylo nejhezčí období mého života. Mladým jsem nikdy nezáviděla – když už někomu, tak starším, že se dožili vyššího věku.
Margita Melegova
Ani nahodou, kdyby mi to nekdo nabidl tak bych ho hnala, dobre i zle stacilo a opacko bych nechtela za nic na svete.
Zdenka Soukupová
To je tedy otázka! Nevím, asi bych nechtěla. Možná je to tím, že jsem díky bohu celkem zdravá, tak si nemám na co stěžovat. Ale kdyby to přece jen šlo, chtěla bych prožít o pár let víc s manželem, který zemřel předčasně.
Danka Rotyková
Znovu bych mladá být nechtěla a rozhodně dnes mladým nezávidím. Můj život byl už od dětství samá povinnost a dost často i strach, až když jsem v dospělosti získávala svým přičiněním zkušenosti, strachů jsem se zbavila. Ale každodenní povinnosti, jako u většiny žen, zůstaly až do důchodu. Žádná velká zábava. I ty dovolené bývaly náročné, a to jsme si chtěli odpočinout. Takže ne, jsem spokojená s tím co je. Přála bych si ale zdraví a sílu, abych byla až do posledního dne soběstačná.
Soňa Prachfeldová
Čas neoklameme. Chtěla a nechtěla, asi etapu, když jsem měla děti malé, to bylo krásné období. Nebylo to snadné, ale patřilo k nejhezčím. Nezávidím a nezáviděla jsem nikomu nic. Dnes žiji tak, jak mi to moje poměry dovolují , jsem šťastná, že ještě se mohu věnovat svým koníčkům úměrně své vitalitě a také trochu pomoci, když je zapotřebí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.