Opravdu byste chtěli být znovu mladí?
Ilustrační foto: pixabay.com

Opravdu byste chtěli být znovu mladí?

9. 2. 2020

Zvláště ve zralém věku se začíná do našeho každodenního myšlení vkrádat řada nových otázek, co a jak bude dál. Někteří dokonce celkem oprávněně uvažují i o nemocech a konci života.

Jiní naopak vzpomínají na minulost a vybavují se jim různé pozitivní zážitky. Byli jsme ale opravdu šťastnější? Bylo to dřív lepší? Zkrátka, chtěli bychom být zase mladí? A pokud ano, tak jak mladí, v jakém věku? 

Začněme u dětství. Někteří tvrdí, že to byly nejšťastnější roky, kdy jsme byli zcela bezstarostní a nenesli celkem za nic zodpovědnost. Ale přijde na to. Někdy bývá dětství tak trochu nadhodnoceno. Bylo to období, kdy jsme museli ráno vstávat a chodit do školy, učit se i to, co nás nebavilo, a dělat úkoly. Ne pro každého to bylo období snadné a příjemné. Mnozí nežili v příliš dobrých sociálních podmínkách. Někteří museli i jako děti dost tvrdě pracovat.

A co puberta? Bylo to vzrušující období, spojené s objevováním širšího světa, vlastního těla a jeho změn, mezilidských vztahů. Někdy však s sebou neslo určité vyčlenění z kolektivu, nejistotu, kam patřím, zklamání, revolty a změny vztahů k dospělým.

Pak tedy mladý dospělý věk, dvacet, třicet. pravda, život byl už o něco jednodušší. Ukončili jsme školy, získali práci, většinou se s někým seznámili, měli děti. Objevilo se mnoho radostí a naopak starostí, ať už finančních nebo osobních, často spojených se společenským vývojem u nás. Nevydařené vztahy, neuspokojující práce, malé ocenění a pochybnosti o svých minulých rozhodnutích.

Ve středním a ještě vyšším věku se už člověk celkem zná, své silné i slabé stránky, nutná omezení, únosné kompromisy, ale i rezignace. U žen nastává s obavami očekávaná menopauza, která ve skutečnosti nemusí mít zdaleka žádný drastický průběh. Pomalu nám dospěly děti a máme mnohdy ještě staré rodiče. Pro někoho je to možná nejvíc stresující období.

A co nyní, v našem současném věku šedesát a (mnohdy podstatně) více? Úvahy, jak se kdo cítí a co by vlastně chtěl, jsou velmi individuální a nepochybně souvisejí s kvalitou dosud prožitého života. Někdo říká, že by se chtěl stále jen cítit jako nyní, v 65 letech. Jiní prohlašují, že jsou rádi, že prošli všemi etapami tak, jak  byly. Další konstatují, že by se chtěli vrátit do mládí, ale mít dnešní zkušenosti a pohled na svět. Jenže to právě nejde, to by byl podvod!

A co vy, chtěli byste být mladší, a kolik? Které období vašeho života pro vás bylo nejsnadnější či nejhezčí a naopak? Závidíte dnešním mladým, že ještě mají život před sebou?

stárnutí vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 30 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Nováková
Zuzko, snad ani už bych v dnešní době nechtěla být mladá, snad jen proto že jsem byla zdravá a veselá. Dnes díky nemocem je to horší, často na své dětství, mládí a dospělost vzpomínám a to jak v dobrém, tak i ty horší období. Vše je dočasu, jak říkala babička B.Němcové a nebo v písni K. Gotta - nic na světě není bez konce. Tak asi tak, jen ten konce ať je ještě tak za dvacet let.. to bych si moc přála, ale to ví jen Bůh...
Jitka Caklová
"Odříkaného chleba největší krajíc", to platilo, platí a platit bude a je dobré vědět, že "každý jsme strůjcem svého štěstí", ať se to někomu líbí, nebo ne. Každý nechť má svůj úhel pohledu :-)
Jana Kollinová
Název článku je natolik sugestivní, že po jeho přečtení mě jako první napadlo ANO. Proč ne? Proč lidé toužili nalézt elixír života, toužili a touží po nesmrtelnosti, reinkarnaci nebo věčné blaženosti? Čas zastavit nelze a na otázku odpovím trošku z jiného úhlu pohledu. Vím, že nechci být přestárlá a bezmocná.
Jitka Chodorová
Každé období života má svá specifika, ale i dobré a horší chvíle. Já osobně bych preferovala své mládí a období plodnosti, protože jsem se přistihla, že začínám loudit na vnucích svá další pravnoučata. Měla jsem zatím to štěstí, že jsem mohla vidět vyrůstat všechny své vnuky, a teď i pravnučku. Na druhou stranu jsem hodně zdravotně omezena, věk takový mě až tak netrápí, pokud o něm nepřemýšlím. Takže po mládí zas tak netoužím, ale zdravíčko by se hodilo, abych mohla s mými blízkými ještě prožít nějakou tu plnohodnotnou chvíli.
Lenka Kočandrlová
Mně by stačilo být tělesně mladá,tak na 40.Zbytek ať zůstane,jak je. Všechny etapy života měly něco dobrého a něco,nač je lepší zapomenout.Nyní mám největší svobodu za život,dělám jen to,co se mi chce dělat.Už nemusím myslet na všelijaké starosti,stres zmizel,zbylo jen těšení se ze života.
Dana Puchalská
Asi bych dlouho váhala. Ano některé kapitoly mého života byly super. Na některé jsem radši zapomněla, nestály ani za zlámanou grešli. :-( Ale,... Kdybych mohla, tak bych vrátila čas do doby před cca 25 roky. :-) Bylo to super období. Ale být zase ve věku, kdy bych se měla rozhodnout co dělat, to ne. To radši zůstanu v současné době.
Eva Kopecká
Ne. nechtěla. Protože jsem se pořád za něčím hnala a zbytečně. Až dodělám základku. Až dodělám střední. Až skončím nástavbu. Až odrostou děti. Až se muž změní a nenechá naši rodinu komandovat od tchánů. Až zryju těch x šílených arů na zahradě, kterou jsem převzala jako drsnou planinu. Pořád nějaké až. Dřina, honička, starosti. V práci, kterou dělám celý život, je to čím dál horší. Víc povinností, víc papírování, větší problémy co se týče mezilidských vztahů. Já jsem teď, pár let před důchodem, snad nejspokojenější. Nikam se neženu, každý den si užiju, nikdo mi nechybí...a ani nepřebývá.
Jitka Caklová
No abych řekla svoji pravdu, tak dokud jsem žila život, aby se mnou byli spokojeni druzí, řeknu to expresívně, "stálo to za prd".
Jitka Caklová
Zatím jsem reagovala na titulek a teď jdu číst článek, za který Ti Zuzko předem děkuji a vím proč :-)
Jitka Caklová
Proč znovu mladá?, vždyť se stará necítím a nakonec, život je přece koloběh. Život v naší domácnosti se odehrává na třech patrech, o třiceti devíti schodech. Absolvuji je někdy vícekrát, někdy méněkrát, často i po dvou. Naučila jsem se žít přítomností, tady a teď. Ani v mládí jsem neměla tolik energie a chuti do života, kolik mám dnes. Vím, o čem můj život je ♥

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.