Příběh mých sukulentů
Foto: autorka

Příběh mých sukulentů

18. 1. 2020

K tomuto článku mě vyprovokoval dotaz p. Vladimíra Č. a následující debata v chatu hobby. Uvědomila jsem si, že sukulenty mám (a měla jsem jich víc). Pracně jsem vkládala k textu fotky, tak se nedivte jejich uspořádání - jinak to neumím.

Začalo to před více než třiceti lety, kdy mně kolega dal tlustici (Crassula ovata). Tu mám dodnes, zaštipuji každý rok, kmínek ale zůstává už mnoho let stejný. V r. 2007 v zimě překvapivě vykvetla, ale nevím, jak ji ke kvetení znovu přinutit.

Protože je mi často líto vyhodit odštípnuté výhonky, má mnoho dětí, které se rozběhly do světa, mně zůstala tato dcera, také už má dost roků.

 

 

Před pěti lety jsem si na Florii Kroměříž koupila tlustici s drobnějšími listy, abych si vytvořila bonsaj. I když jsem postupovala podle rad na webu, výsledkem je opět jen stromek s vytáhlými větvemi, asi mám doma málo světla a letnění na balkoně nestačí. Tak jsem si předloni vytvořila lesík z odštípnutých výhonků. Na jaře už bych ho měla rozdělit.

 

Většinu rostlinek jsem dostala, nemám dobré zkušenosti s kupovanými, málokdy přežijí. Dostala jsem i tuto Gasterii verrucosu, český název nemá. Kvete každou zimu, stvol je letos dlouhý 60 cm, když byla dál od okna, měřil i přes metr.

  07-gasterie-kvet.jpg

 

Aeonium Schwarzkopf jsem si přivezla z řeckého ostrova před 12 lety. Od té doby se snažím ho udržet aspoň při životě, když vidím, že je moc vysoký a ohýbá se, uřežu vršek a zasadím znovu. V Řecku byla rostlina rozkošatělá, mně nové výhonky vždy odpadnou. Letos jsem ji radši připevnila k opoře. Poradíte někdo, co dělám špatně? V létě na slunci má krásnou tmavočervenou až hnědou barvu.

 

 

Okolí Haworthie bylo letos po přenesení do bytu pořád lepkavé, nic podezřelého jsem neviděla, až nedávno syn v paždí objevil puklice. Protože vím, jak je těžké se jich zbavit i na hladkém povrchu, největší jsem vyhodila a menší, které se zdály být čisté, zasadila, i když teď není vhodný čas na přesazování. Uvidím, které přežijí. 

 

 

Ráda sukulenty sesazuji do misek, momentálně je stapélie spolu s haworthií (stapélie má český název smrdutka, květy opravdu nepříjemně páchnou jako hnijící maso). 

 

 

Sázím i do netradičních nádob, netřesky moc vody nepotřebují, tak se nemusím bát přemokření.

 

 

Sukulenty mám i na balkoně, vytvořila jsem miniskalku. Na jaře kvete kosmatec, na podzim se rozchodník zbarvuje do červena. 

  

 

Využila jsem i rozbitý květináč.

 

Když jsem si prohlížela fotky v archivu, uvědomila jsem si, kolik rostlinek jsem svou přílišnou péčí umořila.

Autor: Irena Drob
Hodnocení:
(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marta Novotná
Tlustici jsem měla přes čtyřicet let, po přestěhování z paneláku mi nevím proč zpuchřel kmen jedna větev po druhé začala odcházel, zachránila jsem jen pár větévek a zasadila je , doma jsem si nechala jen jednu a roste opět krásně, hezky rozvětvuje. V létě bydlí na zahradě v zimě ve studené ložnici. Původní mateční rostlina mi vykvetla asi po dvaceti letech a pak opakovaně kvetla kupodivu v zimě. Sukulenty jsou velice vděčné rostlinky stejně jako kaktusy, nehartusí na člověka pro trochu vody a rozdávají radost svými květy.
Hana Rypáčková
Taky pěstuji tlustice a mláďata rozdávám.Nekvetou mi, kdysi jen jedna, co v zimě byla mimo byt. Teď na větvi se udělaly kořínky, jakoby se chtěla oddělit.,Moc hezké a nápadité...
Soňa Prachfeldová
To je opravdu krása, chce to trpělivost a lásku k sukulentům, dlouhodobě. Obdivuji .
Jana Šenbergerová
Krásná expozice sukulentů. Díky i za průvodní slova. Ať se jim u vás stále tak daří. I mě kvetoucí tlustice překvapila.
Alena Vávrová
Krásný koníček. Mám tlustici, dovezla jsem si před mnoha lety větvičku od zeťákovy maminky ze Slovenska a dnes už je to památka na ni. Nikdy mi nekvetla. Smrdutku jsme kdysi dávno pěstovaly s kolegyní v práci...
Danka Rotyková
Krásné květiny, taky je mám ráda.
Jitka Hašková
Krásné květiny. Tu aeonii schwarkopf jsem si kdysi koupila v Botanické zahradě v Liberci. Pořád byla zelená. V Austrálii jsem ji viděla tmavě červenou skoro černou. Pak jsem objevila, když jsem ji nechala na lodžii na jižním slunci, že mi také skoro zčernala. na zimu zase zezelenala. Mám několik sukulentů, ale víc mám afrických fialek a různé další květiny a místa málo.
Marie Měchurová
Irenko, takhle mě po půlstoletí překvapit. Proč jsi mi, když jsem byla na návštěvě, tu krásu neukázala. Naleješ mi raději panáky, abych to od tebe neodkoukala, že? Jak je možné, že mi na té rostlině, kterou máš v záhlaví, zmizela ta bílá? Mám ji už jen zelenou. Jsi moc šikovná, ale to já vím už dávno.
Zuzana Pivcová
Jsou to nádherné rostliny a podobně jako kaktusy jsem se několikrát pokoušela je pěstovat v bytě. Bohužel jim nepříliš teplý a málo slunečný (okna na východ, naproti panelák) byt moc nesvědčí, nikdy dlouho nevydržely.
Anna Potůčková
Krásné sukulenty a zejména ta tlustice. Rodiče ji měli také, ale pak ji někomu darovali. I jim kvetla a maminku květy překvapily.

Zpět na homepage Zpět na článek