Lubomír (64): Kvůli mladé milence jsem přišel o rozum, pak o rodinu, dům i byt
Po rozvodu zůstal sám. Zbyly mu jen vzpomínky

Lubomír (64): Kvůli mladé milence jsem přišel o rozum, pak o rodinu, dům i byt

25. 1. 2020

Byla to největší blbost v mém životě. Tak shrnuje svou životní peripetii čtyřiašedesátiletý Lubomír, který odešel od manželky k milence, ale ta jej za rok poslala k šípku. Teď žije sám v pronajaté garsonce.

Panu Lubomírovi přezdívali Funes. Vypadal, ale hlavně mluvil jako francouzský herec Louis de Funes. Malý postavou, téměř bez vlasů, ale ta výřečnost. Klábosil se sousedy, s lidmi na ulici, s prodavačkami v obchodě. A nejvíc na procházkách se svým milovaným zlatým retrívrem, kterého venčil po ulicích Zbraslavi dvakrát, někdy i třikrát denně.

Právě psi se stali jeho osudem. Na jedné z procházek se seznámil s Ilonou, o pětatřicet let mladší paničkou bílého kudrnatého bišonka. Dali se do řeči na psí téma a domluvili se, že zítra půjdou venčit společně. Procházek ve dvou přibývalo, až se z venčení vyklubala láska. Tady ale pohádka končí.

„Zamiloval jsem se a nemohl jsem s tím nic udělat. Měl jsem skvělou ženu, žili jsme v rodinném domku s dcerou a její rodinou, dařilo se mi v práci. Jenže Ilona mě okouzlila a já jsem se rozhodl jít za láskou hlava nehlava,“ vzpomíná Lubomír. Rozvedl se, prodal prosperující firmu, koupil velký byt, do kterého se přestěhoval s Ilonou a jejím bišonkem. Zlatého retrívra s bolavým srdcem zanechal ženě. Pes byl asi největším problémem při rozvodu.

Brzy po přestěhování Ilona otěhotněla. Lubomír se mohl zbláznit. Dělal, co jí na očích viděl, nakupoval výbavičku, uklízel, vařil, aby Ilonka mohla být v klidu a v pohodě. Po narození Matyáše se ale začalo něco zadrhávat.

Ilona začala chodilt na procházky s kočárkem se svou kamarádkou, která se stala maminkou o měsíc dříve než ona. Měli si o čem povídat, miminkovská témata jsou přeci nekonečná, podobně jako ta psí. Lubomír chodil na procházky jinou cestou s „vyženěným“ bišonkem.

„Myslím, že to byla právě Ilonina kámoška, která začala do našeho vztahu píchat. Pokaždé, když Ilona přišla z procházky, něco jí na mně vadilo. Najednou jsem byl pro ni málo akční, brzy neschopný, a pak nefunkční dědek. Ano, takto mě nakonec titulovala. Tušil jsem, že náš vztah se zbortil,“ lituje Lubomír. 

Nakonec to vzalo rychlý spád. Ilona požádala Lubomíra, aby se odstěhoval. Chce prý vychovávat syna bez něj a časem si najít mladšího muže, který si s ním bude moci hrát fotbal, nejrůznější klukovské hry, na které on stačit nebude…

„Myslím, že už tehdy měla někoho konkrétního v merku. Ale já už jsem dál nepátral. Byt jsem jí nechal, od začátku byl napsaný na ni, ale já jsem ani neměl chuť se hádat, řešit majetkové vyrovnání. Byl jsem z toho tak zdrcený, že jsem si doslova sbalil kufr a vypadl,“ říká Lubomír.

K bývalé manželce se ale už nevrátil. Nechtěla jej ani vidět, stejně jako jeho dcera s rodinou. Zůstal naprosto sám v pronajaté garsonce. Z důchodu teď ještě platí alimenty. Přivydělávat si chodí jako ochranka do obchodního centra.

„Udělal jsem největší blbost svého života. Funes a jeho funus. Bláznivě jsem se zamiloval, láska mi zatemnila mozek. Varuji dědky jako jsem já – pokud se vám někdy něco podobného stane, přemýšlejte hlavou, vzpomeňte si na to, co všechno hezkého jste se svou ženou zažili, a utíkejte od té, která vám bude chtít zamotat hlavu. Jinak skončíte stejně jako já,“ varuje Lubomír.

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Dragounová
Pana Lubomíra neodsuzuji- láska je mocná čarodějka a dokáže divy. V tomto případě jen dojel na to, že chtěl opravdu žít a být šťastný.
Jaroslav Charvát
Pane "Lubomíre", napadá mě bonmot "já jsem zase přišel o vše kvůli staré milence, kdo je na tom líp?" No konec legrace, začíná náboženství, říkával náš pan farář. Musím konstatovat, že podobných příběhů mám ve svém okolí několik, všechny dopadly blbě. Ono to jde u nás chlapů jako přes kopírák. Proč? Jsme ješitní a mladá holka v nás probudí zbytky mládí... No a jak se ty zbytky mládí začnou v nás probouzet, má stát vedle nás nějaký kamarád a ten nám má dát přes hubu. To je asi jediný lék. A ne jednu, ale i víc!!! Nutno, dámy, konstatovat, že i vy děláte takové skopičiny. Mladý frajer se svaly a dobrým rozkrokem, je často pro vás zázrak, nevadí že IQ má jak banány z Mallorky, v ten okamžik je to bůh. Zažil jsem to také v rodině, a nelze odpustit. Byl konec.
Alena Várošová
Jak si kdo ustele,tak si lehme.Každý je strůjcem svého štěstí,tedy i neštěstí.
Marie Ová
Přístroj občas nefungoval, a kočka ho uměla "nahodit|", tak samým štěstím zbláznil. Nelituji ho. Vím, že bude těžko hledat starý dědek, platící alimenty, rozumnou ženskou, která by ho chtěla živit a starat se o něj. Něco jiného je, když s někým prožijeme plnohodnotný život a ke konci už to není ono, tak péče o celoživotního partnera je na místě. Ale o dědka, se kterým nemám společného nic (zážitky), o toho pečovat - to si každý rozmyslí.
Zdenka Soukupová
Antoníne, líbí se mi Vaše slova. Lubomír se opravdu mockrát zachoval jako chlap. A výsledek? Má takhle dopadnout chlap? No, nevím, nevím...
Antonín Vácha
Ačkoliv nepíšu komentáře k článkům, musím se po lavině ženské kritiky ozvat. Lubomíre, hlavu vzhůru. Zamiloval jste se jako chlap, od manželky jste odešel jako chlap, chtěl jste se postarat o rodinu jako chlap... a nakonec jste sbbalil kufry jako chlap. Tak nevím, co se ženám nelíbí? Jako by mohli za všechny rozvody jenom chlapi. Vsadím se, že se vás nějaká hodná žena ujme :-)
Jitka Caklová
Podle mého názoru to vůbec není o vzhledu. Lubomírovi stačilo, že byl zábavný a komu nedělá dobře pocit, že umí něčím zaujmout. Jen neměl ztratit hranice, kam až mohl zajít.
Elena Valeriánová
Pokud je na fotce skutečný pan Lubomír, tak by mě zajímalo, kde ti chlapi, sakra, berou to sebevědomí?!
Hana Skácelová
Jen by mne zajímalo, zda má pan Lubomír aspoň jistotu, že dítě je jeho.
Dagmar Bartušková
Jo, říká se, že otec je vždy nejistý. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek