Básně 8
FOTO: autor

Básně 8

5. 2. 2020

Nyní prezentuji dvě básně s trochu odlehčeným tématem. Těm, kteří mě zaškatulkovali do příliš lyrické polohy, se předem omlouvám. Život ubíhá skrz prsty a nejde zastavit. A tak forma zůstává, leč obsah se občas změní.

 
Smutek slov

 

Ten výraz hledám, znova a znova.

Vždyť všechno jsou jen slova, slova,

A venku zatím plyne den

A všechno jsou to slova jen

Já spojit bych je chtěl tak rád

Ať hledím na ně tolikrát,

Vše slova jsou, jen slova

A všechna marná jako prošlý den,

Jak v ruce Hamletově lebka Jorikova

Já marně čekám, co přinese sen.

Tady je drahá každá rada

S Becherem se jdu poradit

Z těch slov už na mě smutek padá

A já chci mít už od nich klid.

 
Tulák čas

 

Tulák čas přeletěl jak stěhovaví ptáci

a mrcha artróza se zas a zase vrací,

ploužím se o holích jak mořem starý vrak,

paměť mi neslouží a ztrácím sluch i zrak.

 

Beznaděj s depresí mě každou chvíli sevře,

Alzheimer s Parkinsnem si podávají dveře,

k čemu je zkušenost a také moudrost věku,

když šuplík v ložnici mám zcela plný léků.

 

Telefon, zuby, sluchadla už každou chvíli hledám

a také, bohužel, jen krevní tlak se zvedá.

Až někdo přijde zas mi dlouhá léta přát,

přiznám se, že mívám chuť ho někam nakopat.

 

Autor: Jan Zelenka
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Oldřich Čepelka
Mám taky takové básně, asi je sem dám. Třeba začátek jedné (všimněte si toho úzkostlivého úvodního rýmu!): Někdy se mi chce hlasitě křicet, že už mi dávno nebylo třicet, abych se otočil za holkou. (Trapézové svaly se nepohnou)
Dagmar Bartušková
Honzo, přeji vám, ať jste brzy fit. Některé mé komentáře se také nelíbí. :-) Ája
Jan Zelenka
Dášo, díky, nejsem momentálně zcela zdráv a tak jsou možná některé mé komentáře trochu mimo. Váš názor mě těší.
Dagmar Bartušková
Honzo, chvíli čekání na mé známé mi v kavárně zpestřily obě Vaše básně. Dobře se četly. Tady na chatu se bere, bohužel, všechno moc vážně...
Jan Zelenka
Děvčata, všem velký dík. Potěšily jste mne.
Soňa Prachfeldová
Z jiného soudku, mě se to líbí.
Libuše Křapová
Honzo, s humorem se problémy zvládají líp :-) A ty ho máš na rozdávání :-)
Jitka Chodorová
Honzo, mně se také obě básničky líbí, ta druhá ještě o trochu více, rozumím tomu, protože už Tě tak trochu znám, sama mívám podobné myšlenky, myslím si, že je to v pořádku, že jsi je vložil, a kdo to nepochopil, to už je jeho věc, každý z nás mívá někdy chmurné myšlenky, není za co se stydět, já spíše nechápu ty věčné optimisty, kteří by nikdy svoji slabost nepřiznali, ale každý člověk je jiný.Básně jsou povedené, jak jsme již všichni od Tebe zvyklí. Já děkuji.
Zdenka Soukupová
Honzo, před časem jsem tu od Vás četla, že máte trochu zdravotní problémy. A tak od Vás beru Tuláka jako správnou nadsázku a ironii, jako humor, i když trochu černý. Mě se obě básničky líbí.
Zuzana Pivcová
Já jsem to, Jendo, brala natolik vážně jako samu sebe, to jest s patřičnou nadsázkou. Kritika z mé strany v tom nebyla. O tom svědčí i závěrečný smajlík. Vždyť já bych také zveřejnila srandabásničky (viz výrok Věrky), kdybych to uměla. Tolik k mému komentáři.

Zpět na homepage Zpět na článek