Vzpomínky na naše první závody
FOTO: archiv autorky

Vzpomínky na naše první závody

1. 3. 2020

Dlouho jsem tentokrát váhala zapojit se do soutěže. To proto, aby zde na íčku nebylo tzv: "Pře/Bertíkováno". Ale nakonec jsem se rozhodla podělit se s vámi o naše první kroky (skoky) na parkuru agility. Byl to náš první velký závod, takový křest ohněm až ve vzdáleném Vrchlabí. Po něm následovala řada dalších a dalších, postupem času jsme se díky našim umístěním (téměř vždy vítězství) dostali do povědomí a Bertík patřil k obávaným konkurentům... Ale první závod byl přece jen nejemotivnější, proto se ráda o jeho průběh s vámi podělím.

 

Ráno raníčko Bertice vstala, věci si do auta narovnala,

ještě se na to vy...  směju, přijedem domů až k večeru.

Ani ten Bertík nemá stání, do auta bábu furt popohání,

když ho ta do kšírků donutí, rázem má chuděra po chuti.

 

Silnice jsou plné vody, jedem s Bertem na závody,

až do toho Vrchlabí, dálka nás snad neznaví.

Neveselá, truchlivá, v autě nálada je,

co nás čeká na parkuru, pro nás záhada je.

 

Obavy mám v hlavě sílí, aby závod nezrušili, 

byla by to velká škoda, kdyby parkur spláchla voda.

Parkur těžkej připravili, odolal však jenom chvíli,

v devět hodin maličko, vysvitlo i sluníčko.

 

To neznáte Bertíčka, 

on je zkrátka JEDNIČKA !!!

 

Když se pejsek dobře vede, na parkuru zázrak svede,

hned po prvním závodě, vítězíme v pohodě.

Myšlenky však v hlavě tlačí, zda i na ten druhý stačí,

já mu věřím, on mně taky, spolehneme na zázraky.

 

Povedlo se!! Velká sláva, druhou výhru k dobru dává,

a tak v pravé poledne, skončili jsme na bedně.

Zlatý metál, pohár k tomu, nyní rychle zpátky domů,

napsat zprávu pro přátele,  potom hurá do postele.

 

TOTO MOJE " VERŠOVÁNÍ"  přijměte prosím jako vzpomínku na mého zrzavého kamaráda, který svými kousky přinášel i mnohým z vás okamžiky radosti. Děkuji Vám, že máte pro mne pochopení, Bertík pro mne opravdu hodně znamenal. Můj kamarád, moje potěšení, moje zlobidlo a motor, který mne nutil k aktivitám, a tak nedovolil, abych - jak s oblibou říkám: "Obrostla mechem".  Děkuji Bertice

(Předposlední fotka od profíka vložená s jeho souhlasem)

 

 

 

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Vzpomínka na Bertíka vždy potěší.
Alena Tollarová
Vzpomínky zůstanou ...
Eva Mužíková
Díky vám... Liborku, Ty taky nezarmoutíš:))))
Libor Farský
Nuže - toto je můj vítěz soutěže !!!
Jana Šenbergerová
Slušelo vám to spolu. Na takové kamarády se nezapomíná.
Hana Polednová
Evi, krásné. Bertíka znám sice jen z vyprávění a fotek, ale vždy, když si o něm vyprávěla, bylo tam moc lásky. Děkuji.
Jitka Mošovská
Bertík rozdával radost všem. Foto "Slalom mám moc rád" úžasné.
Marie Seitlová
Evi, moc pěkný vzpomínkový článek a ještě k tomu veršovaný. Byla to krásná dvojka Bertík a Bertice, nikdo,kdo vás znal, na něj nezapomene.
Eva Mužíková
Lidičky moje, pochopitelně mám velkou radost z vašich reakcí. Děkuji.. Nadi nezapomeň, že to video je už archivní, byla jsem přeci jen " mladá holka" / asi 69/.. Ale přesto mi to ještě po sedmdesátce nedělalo problém... Pak, když už jsem mu nestačila a Bertík mi běhal naproti a na cupitající stařenku nebyl zajímavý pohled, jsme to zabalili:))))
Naděžda Špásová
Evi, krásně jsi to napsala. Na Bertíka taky vzpomínám, byl to pan pes. Obdivuju, jak jsi byla rychlá na závodech, já bych přitom vypustila duši. (◕ᴗ◕✿) (◕ᴗ◕✿)

Zpět na homepage Zpět na článek