Celebrity nejsou šťastnější než my, nemá cenu se s nimi srovnávat
Herečka Audrey Hepburn. Ilustrační foto: pixabay.com

Celebrity nejsou šťastnější než my, nemá cenu se s nimi srovnávat

28. 7. 2020

V dnešní době, kdy otázku kultury přebraly do velké míry sdělovací prostředky, jsme neustále bombardováni představou těch, kteří mají víc než my. Je nám to dáváno na vědomí buď přímo nebo jen náznakově podsouváno, že tito lidé jsou hezčí, inteligentnější, zajímavější a šťastnější než my. To je ovšem klam.

Vidíme pouze tu stranu celebrit, kterou nám někdo jiný podstrkuje a chce, abychom ji viděli. Ať už je to exotická dovolená v cizině, na níž celebrita vystavuje své božské, silikonem upravené tělo, nebo společenská akce, při níž celebrita v modelu známého módního návrháře představuje svého nového přítele. Ten někdo, který nám toto prezentuje, se nám tím snaží většinou něco prodat a pro sebe získat výdělek.

Jako sociální tvorové se chceme srovnávat s jinými.
To je přirozená vlastnost. Ale už jen samo to, že něco přijde přirozeně, neznamená, že nás to učiní šťastnými. Pokud chceme být pozitivnější, musíme se naučit obrátit svůj pohled do sebe a srovnat se s jednou jedinou osobou, a to jsme my sami. Možná, že už dávno jste se naučili nesrovnávat se přímo s celebritami. Ale co vaši přátelé, rodina a známí? Není to tak, že nechcete žít podle očekávání jiných, ale svou představu nemáte?

Srovnávání sebe s jinými není jen kontraproduktivní, je to neférové.
Proč? Protože lidé, s nimiž se srovnáváme, jsou jen iluze. Na povrchu třeba vypadají klidně, ale pod tím mají stejné problémy, obavy a nejistoty, jako my ostatní. A v případě celebrit je propast mezi vnímáním a realitou ještě větší. Vědomí neustálé pozornosti ze strany médií a veřejnosti je činí mnohdy tak bezradnými, že si to nedokážeme ani představit.

Srovnávání sebe s ostatními je ztráta času.
Není už konečně na čase, začít hodnotit své životy, co se týče vlastních cílů, tužeb a harmonogramů? K čemu má vést srovnávání? Abychom si zvedli sebevědomí, že jsme lepší, nebo se naopak trápili tím, že jsme horší? Stejně tak, jako mnoho dalších aspektů štěstí, učit se zastavit srovnávání sebe s jinými je vědomý proces. Nepřijde to samo od sebe. Dobrou zprávou je, že s trochou praxe se každý z nás dokáže naučit být svým vlastním měřítkem života.

Zkusme několik způsobů, jak toho dosáhnout.
Zaměřte se na to, co dokážete kontrolovat. Nastartovat externí srovnávání je snazší, než když se zaměříme na své vnitřní cíle, touhy a plány. Je to dlouhý proces, ale začíná některými velmi snadnými otázkami. Pro co se umíme nadchnout? To je pro mnoho lidí obtížná otázka, z pohledu štěstí však zcela zásadní. Mnozí z nás dlouho žili ve stínu očekávání druhých, až jsme zapomněli, o co jde nám samým. V čem jsme dobří? Čeho chceme dosáhnout?

Jestliže věříte tomu, co vidíte v TV, tak byste si měli uvědomit, že jen velice málo žen nad 60 vypadá skutečně jako sexy krasavice, které vzrušují staré i mladé muže. To vás může nechat zcela v klidu. Buďte aktivním spotřebitelem médií. Externí srovnávání jsou určitým skrytým prodejem. Zeptejte se proto: Co se mi ta osoba snaží prodat? Občas to nebude produkt, ale třeba politika.

Jestliže ženy nad 60 podlehnou fenoménu mládí a s tím spojeným prostředkům "proti stárnutí", pak každoročně utratí obrovské sumy za nabízenou kosmetiku a různé terapie a úpravy. Ty nám říkají, že, když budeme vypadat mladší, budeme se cítit lépe. Ve skutečnosti se však cítíme lépe, odmítneme-li jakákoliv srovnávání a zaměříme se na své tužby a cíle. Samozřejmě není nic špatného na tom, chtít se cítit krásně, ale měli bychom vycházet ze svých vlastních zdrojů. Jsme-li připraveni být sami svým vlastním měřítkem hodnot, jsme připraveni být šťastni.

Hodnocení:
(4.9 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Halátová
Autorka článku má asi sama tyto problémy, jinak by o tomto, asi problému, neuvažovala. Mně osobně mohou být "cerelbrity" ukradné. Když potkám na ulici nějakou známou herečku, většinou ji ani nepoznám. Nepamatuji si jejich jména, nevím, kdo s kým a proč. Možná, že to bude vypadat vulgárně, ale každý člověk má jen jednu dírku v zadní části těla.
Soňa Prachfeldová
Každý žijeme svůj životní příběh, který je od začátku nastavený mnoha okolnostmi. V jakém prostředí jsme se zrodili, mezi jakými lidmi se pohybujeme, jakou jsme dostali do vínku inteligenci, přátelé, práce, rodina, vše nás ovlivňuje. Nikdy mě neovlivňovaly celebrity a to už od mládí, řekla bych, že člověk se vyvíjí duševně nahoru, dolů, nastává mnoho přemýšlení, uvažování i smíření , až do samého závěru . Každý je originál a druhému nikdo do hlavy nevidí, ale přetvářka se projeví i u sebelepsich herců, kteří lžou především sami sobě. Život je složitý, bolestný i radostný. Být vyrovnaný, to je práce na celý život.
Eva Kopecká
Pokud je někdo bohatý, krásný, slavný, známý, nemám s tím žádný problém. Je buď schopnější, nebo měl lepší startovací podmínky, nebo mel štěstí či byl ve správnou chvíli na správném místě a chytil příležitost za pačesy. Ale pro mé je to člověk jako každý jiný. Nemám potřebu ho napodobovat, ani mu závidět. Nemyslím, že je spokojenější než já. Aféry slavných rádoby celebrit mě nechávají v klidu. Kolik jich je nespokojených, rozvedených, nešťastných. Kolik jich zemřelo předčasně. Kolik jich zestárlo v zapomnění...Neni co závidět.
Dana Puchalská
Moc zajímavý článek a proto Ti za něj patří veliké poděkování.
Monika Pokorná
Ani by mne to nenapadlo.
Naděžda Špásová
Ani nevím, jestli jsem někdy chtěla vypadat, jako některá filmová hvězda. S několika našimi celebritami jsem pracovala, ale určitě jsem jim nezáviděla. Je fakt, že komplexem méněcennosti jsem trpěla do svých osmnácti, pak mě z toho dostala jedná moc hodná vychovatelka na intru. Ale přehnané sebevědomí není moje parketa a celebrity jsou také jen lidé. Zuzko, dobře napsané.
Jitka Caklová
"Che Rojo", v překladu "ty rudý", každý jsme nějaký a máme na to právo. Já jsem si tento článek velice ráda přečetla a vím proč :-)
Vladimír Číp
Proč se mám zabývat celebritami, nějakou náhražkou za svůj vlastní život, to tady nechápu,,,vlastně ani to, proč jsem sem vůbec vlezl.
Jitka Caklová
V padesáti letech, jen tak mimochodem v den mého rozvodu, jsem poznala druhého muže, současného manžela a říkala jsem si, proč to nepřišlo o 30 let dřív. Teď a to až po sebepoznání vím, že všechno má svůj čas a všechno v ten pravý čas přijde i láska, hlavně k sobě a je úplně jedno, zda dříve či později, hlavně že přijde ♥ :-)
Danka Rotyková
Bezvadný článek, škoda, že na to často člověk přijde až v pozdějších letech.

Zpět na homepage Zpět na článek