Den v krizi – léčba kočkou
Foto: autorka

Den v krizi – léčba kočkou

24. 3. 2020

Jako každé ráno, Mourek hlasitě drápe škrábadlo, má hlad a snaží se mě vzbudit. Probírám se pomalu, vyskočí vedle mne na židli a tlapkou strká do mého nosu. Sluníčko prosvítá žaluziemi, pomalu se probírám ze snů… je krásně, co dnes budu dělat, kam si vyjedu? --- Á, tak akorát do prčic, dochází mi, je koronavirová karanténa!

V koupelně rutinně inhaluji lék na astma, po zakašlání znejistím – není to „on“? Podle něčí rady tedy zkouším zadržet dech na 10 vteřin – jde to. Ovšem po snídani se na netu dočtu, že taková zkouška je blbost.

Jako po léta každý den, stojím chvíli u památečních porcelánových pendlovek, tikají v naší rodině již přes 120 let. Myslím na svoje předky, kteří odešli, a prosím je naivně, aby nás provedli životem jako strážní andělé. Pohladím hladký porcelán, pustím si rádio. Kocour se cpe.

Jaký bude dnešní program? Píši si na papírek, během dne pak jednotlivé položky s uspokojením škrtám. Hodím prádlo do pračky, jdu na počítač zjistit, co je nového ve světě, doma i na íčku, zahraji si hru. Vyžehlím. Čtu si.

Kocour je v posledních dnech neklidný, nějak vnímá, že něco není, jak má být. Motá se kolem mne: Mňááááu! Mňááu! A zírá mi úpěnlivě do očí. - No jo, hodný kocourek, neboj…. Po hodině: Sakra kocoure, okamžitě vypadni! Pak se zastydím a jdu se omluvit.

- To víš, kocourku, jsem nervózní, že nemohu ven. Kocour: - No, to je toho, jen se nezblázni, já takhle nemohu ven už 10 let! - Tak já tě pustím na balkon Mourku, pojď… Kocour: Ani mě nenapadne, hned ty dveře zavři, je tam mráz!

Oběd mám hotový ze včerejška, v remosce jsem si zapekla krůtí medailonky na cibuli s cuketou, bazalkou a kurkumou, stačí ohřát v mikrovlnce. Mourek konečně usnul v televizním křesle.  Zavolá mi dcera, malé vnučky pokřikují do telefonu. Pak telefonát s kamarádkou, dlouhý.

Po obědě nasadím roušku ropušku a zamířím do našeho parku na čerstvý vzduch. To se může. Dnes se odvážilo vyjít ven víc lidí, prochází se tu jednotlivci s pejsky i bez, rodiče s malými dětmi. Kolem mne se řítí dva pětiletí závodníci na kolech, s helmami a rouškami, výskají, už si asi zvykli. Roušky mají všichni, jsme disciplinovaní. Více než krásu rozkvétající přírody pozoruji teď lidi. Vyhýbají se jeden druhému na sto honů. Cestou domů potkám u výtahu sousedku, zamáváme si, zamrkáme na sebe, a pryč.

Procházka mě docela rozveselila. Vejdu domů, dlouho si umývám ruce. - Kocourku, kdepak jsi, už jsem doma!

Kocour: Chrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr….

Kocourku, ještě že tě tu mám….

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Irena Mertová
Děkuji všem za milé komentáře, naše domácí "zvěř" jsou dobří kamarádi :-)
Irena Mertová
Olinko, jakmile skonči ta děsná nemoc, zvu tě na krůtí medailonky :-)
Olga Štolbová
Ahoj Irčo, díky za milé povídání. Mourka ti závidím, moje Míša odešla před dvěma lety do kočičího nebe a pořád mi chybí. A ty tvé krůtí medajlonky by mě také bodly. Možná se k tobě nastěhuju. ♥
Jitka Hašková
Hezký článek o kocourkovi.
Vlasta Ladýřová
Ireno, máš můj obdiv, krásně popsaný den v krizi. Dávám 100 hvězdiček!
Hana Šimková
Já jsem také ráda, že nejsem doma sama a že mám svého pejska.
Soňa Prachfeldová
Irčo milé povídání a tak jste krásně popsala vaše jídlo, až jsem na to dostala chuť a to krůtí nejím. Kocourek miloučký. Mladí mají nalezence Maxe, jela jsem s ním na kastraci a on teď všude oddaně chodí za mnou a Mikeš žárlí.
Zuzana Pivcová
Eli, Tvůj první komentář se neztratil, jen je už schovaný mezi staršími příspěvky, které je pak nutno si rozbalit. :-D Hned po Ireně, jak jsi psala.
Zdenka Jírová
Tak to máme podobný program, jen já mám kočičku Mejdynku. Jsem ráda, že ji mám, necítím se sama.
Jan Zelenka
Krásný, pohodový text. Mně občas rozčílí moje malá šeltie. Dostane vynadáno, ale pak ji jdu stejně pohladit, aby neměla blbou náladu. je to moje zlatíčko.

Zpět na homepage Zpět na článek