Foto: autorka

Nejoblíbenější zvíře

2. 4. 2020

Moje nejoblíbenější zvíře je kůň.

Chodím venčit psa a mám takové štěstí, že hned za naším domkem je říčka Litavka a za ní je ustájeno pár koní.

Jeden je hnědý a druhý je trochu do šedobílé barvy. Každé ráno je chodí nakrmit a pustit na louku mladá děvčata. Starají se o ně dobře, a tak se na nich i můžou občas projet.

Kůň má důstojnou chůzi a budí ve mně vznešenost, klid v duši a nádherný pocit klidu a lásky k těmto krásným a hrdým zvířatům. Vždy, když se vracíme s Roxynkou (fenka) domů, tak se koníci pasou na louce nebo pojídají v této době slámu.

Přijdu domů, umyju fence packy a jsem štástná, že jsem zase mohla vidět tak krásná zvířata.

Můj příběh

Autor: Marie Doušová

Hodnocení:

(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Jírová 4.4.2020 00:27

Koně jsou krásní, párkrát jsem se k nim mohla přiblížit. Když jsem viděla klisnu s čerstvým hříbětem, byla jsem moc mile překvapená, jak se k němu měla. Nádhera!

Jan Zelenka 3.4.2020 22:30

Koně jsem měl vždycky rád. Ale krav jsem se jako dítě bál. Naproti domu byl bývalý lobkovický velkostatek, pak státní statek a hned vedle domu velké soukromé hospodářství pana Vorla. Takže koně před domem byli každou chvíli. Dokonce mi pan Vorel dovolil koně pohladit.

Eliška Murasová 3.4.2020 21:56

Marie, taky mám moc ráda koně, dívají se na vás tak vědoucně, jsou to krásná zvířata.

Hana Rypáčková 3.4.2020 13:02

To ti věřím, taky koně miluji, ale dlouho jsem na něm neseděla. Dobré čtyři roky s Honzíkem, kdy se sám bál..To teploučko, co z něj sálá... V dětství jsem si chodila u pratety do chlíva obejmout krávu Malinu. Přežvykovala si a byla taky taková teploučká...

Elena Valeriánová 3.4.2020 12:53

Ke koním mám respekt, ráda se na ně dívám z bezpečné vzdálenosti. Ale nedávno jsem jednoho "potkala" a ten byl tak krásný, že jsem byla nucena koníčka pohladit.

Martina Růžičková 3.4.2020 12:24

Také mám koně moc ráda. Hezky jste to o nich napsala.

Eva Mužíková 3.4.2020 09:33

Marie, také chodím skoro denně okolo pastviny s devíti koňmi. Jsou různých majitelů, starají se o ně majitelé ranče. A opravdu dobře. Během dne jsou venku, měla jsem možnost vidět i jejich stáje. Často tyto koníky potkávám na okolních lukách a v lesích, vyhřebelcované a osedlané. Jsou to hezká shledání, podobná tomu Vašemu.

Dana Puchalská 2.4.2020 15:44

Ano koně, to je krása a elegance sama. Pohled na koně v přírodě je jedinečný zážitek.

Naděžda Špásová 2.4.2020 13:44

Marie, vím o čem mluvíte, koně jsou v naší rodině taky v oblibě, kromě našich dvou pejsků, králice a morčice, máme v rodině i koně. Tedy ten je naší dcery. :-)

Zuzana Pivcová 2.4.2020 12:04

Koně jsou krásní a moudří, ale pro mě za současných podmínek jen k dívání. V mládí jsem chvíli zkoušela jezdit, ale nehodila jsem se na to. Můj vztah k nim se tím však nezměnil.

Zpět na homepage Zpět na článek

Vzpomínka na moji babičku

Každý má či měl svou babičku. Někteří mají dvě, já však poznala jen jednu - maminku mé maminky. Tatínek už své rodiče ztratil dříve, než jsem se narodila.

Zdenka Jírová

O hlídacím havranovi

Obdrželi jsme od dcery dárek – plastového havrana v životní velikosti. Tak jak se obvykle odkládají…

Jana Hošková

Na dovolenou i se zdravotním omezením? Ano, jde to!

V roce 1991 jsme byli s manželem na první společné dovolené v italském městečku Bibione. Poprvé jsme mohli vyzkoušet, zde je moře opravdu slané, jak chutná pravá Italská zmrzlina a jak rychle se dá opálit a nebo spálit.

Zdena Tesařová

Zápisník starého muže: Dobrý skutek

S přáním hezkého dne a poděkováním za „darovaný úsměv“. Tak nějak končil velmi hezký, doručený email od milého člověka. Připomnělo mi to počin z dávných let ještě pracovní kariéry.

Zdeněk Folvarčný

Vrah a ředitelka školy

Je možné spojení ředitelky školy s mužem odsouzeným za vraždu? Je. Není to fantazie spisovatele. Je to život. Vstoupila s ním do manželství a v 45 letech mu porodila syna. Asi to nebylo šťastné. Před tím byla vdaná také za učitele, s kterým má další tři děti.

Jindřich Berka