Koróna sluneční
FOTO: autorka

Koróna sluneční

2. 4. 2020

Od Vánoc jsem se neozvala. Možná jste si už mysleli, že jsem umřela. Nebo třeba jen nakazila. Anebo někam utekla. Všechno by v tomto stavu naší planety bylo možné. Stejně jako je možné, ba dokonce velmi pravděpodobné, že si mojí dlouhé odmlky kromě šéfredaktora nikdo ani nevšimnul…

Nebylo by divu. Pozornost obyvatelstva se teď upíná k mnohem závažnějším věcem. Ale faktem je, že jsem ani neumřela, ani jsem se zatím nenakazila a dokonce jsem nikam neutekla. Kam bych taky utíkala, vždyť nikam nesmíme. Držím se doma a na nic si nestěžuji. Dům je dost velký, abychom si v něm s mužem našli prostor být spolu i od sebe, zahrada nám poskytuje dostatečný výběh a ještě máme za humny les, ve kterém dopoledne nepotkáte živáčka. A když už, tak s rouškou pod bradou…Místní lesy, ve kterých kdysi lovil jeleny sám císař Rudolf Druhý, jsou značně prořídlé, takže protijdoucí milovníci dlouhých procházek se vidí už z dálky a tudíž si mohou roušku nacvičeným pohybem rychle nasadit na nos…

Důvodů k dlouhodobé absenci příspěvků jsem však měla několik.

Především jsem pilně pracovala na dokončení rukopisu své první (a pravděpodobně i poslední) knížky, kterou k mému překvapení přijalo jedno známé nakladatelství. Tři týdny jsem poctivě běhala po procedurách i po Bažantnici v Lázních Bělohrad, abych pak čerstvě nabytou kondici opět rozmělnila do drobných úklidových manévrů a vysedávání u počítače na střídačku s televizí, když se jakýsi neznámý virus z daleké Číny začal přibližovat a měnit se v pandemii, jakou lidstvo nepamatuje…

A taky jsem dělala jeden profilový rozhovor na přání pana šéfredaktora do nového magazínu, který by měl být tištěnou podobou našeho portálu. Když na tomto místě používám kondicionál, tak zcela vědomě, protože bůhví, jestli to vyjde.

Ten mizerný neviditelný prevít si totiž zamanul ničit životy i sebelepší plány těch, co tu zůstanou…

Ne, tohle jsem vlastně vůbec psát nechtěla. Nic o znamení shůry, o zdviženém prstu, o lidské selekci…Naopak, chtěla jsem napsat něco pozitivního, hezkého, a přesto aktuálního.

Třeba o tom, že včera začal duben, co přivádí máj…

Na aprílové téma jsem psala už několikrát. Možná si vzpomenete, že právě první dubnový den neboli Apríl je mimo jiné mým dnem svatebním…

Letos byl můj muž osvobozen od povinnosti pozvat mě na večeři do restaurace, což mu nesmírně vyhovovalo. Aby té radosti nebylo málo, udělala jsem mu dvacet chlebíčků, uvařila hrnec gulášovky, a zatímco brázdil trávník vertikutátorem, nasadila jsem si roušku a vyšla do lesa na procházku. Kytku budu muset asi oželet…

Z mrazivého rána se vyklubal překrásný den. Mezi holými korunami stromů prosvítala azurová obloha, ze které mě i přes tmavé brýle oslňovalo jarní slunce. Zastavila jsem se uprostřed lesní cesty a lačně jsem nastavila tvář jeho paprskům. Je vůbec možné, aby něco tak životodárného mělo byť jen symbolickou souvislost s něčím, co tak nemilosrdně život bere?

Sluneční koróna. Jasně zářící okolí slunce. Jev pozorovatelný sice pouze při jeho zatmění, ale i tak dává jméno té mrňavé smrtící bestii. Viru, jehož název je odvozen od povrchové struktury jeho obalu, uspořádaného do tvaru sluneční koróny…

 

Můj muž na naše dvaatřicáté výročí svatby nezapomněl.

Když jsem přišla domů, čekalo mě překvapení. Nádherná kytice v barvě slunce.

Kdyby náhodou zítra nevyšlo, já ho mám doma na stole.

 

Hezké vztahy v časech dobrých i zlých vám přeje

Glosa Hany Švejnohové
Hodnocení:
(5.1 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danka Rotyková
Paní Hano, hezky se to četlo. A myslím, že vaši pauzu nikdo nekomentoval, protože jsou na íčku naštěstí další prozaici, básníci a fejetonisté. My ostatní zase moc rádi čteme a diskutujeme. Takže děkujeme za váš dnešní článek.
Hana Šimková
Paní Švejnohová, do ústraní se opravdu klidit nemusíte, protože se uklidím já. Právě jsem se totiž stala nepřátelskou a závistivou ženskou. Přeji Vám tedy hodně úspěchů s Vašimi optimistickými články a omlouvám se nejlépe všem.
Alena Tollarová
Paní Hanko, jsem ráda, že jste se nám zase ozvala. Vaše postřehy už mi chyběly a těším se na další. Hodně zdraví a zářícího sluníčka ☼
ivana kosťunová
Asi se teď dostanu do pozice toho podlézajícího - fakt to nemám ve zvyku :)) - ale mrzí mne, že zrovna tento lidsky hřejivý článek vzbudil takovou nelibost. Přičítám to také "ujetým nervům" , přeji vám, abyste si svůj optimismus udržela i nadále, a přeji zdraví i vašim blízkým . Kdo čte vaše články, ví, že máte maminku v pokročilém věku a určitě se o ni obáváte. Ráda si přečtu vaše další články- ústraní nám nikomu neprospívá :))
Jan Raška
Hanko, nervy holt tečou... Já ti děkuji za všechny glosy, které pro nás píšeš, a doufám, že tato není poslední. LIdé závidí i ten optimismus a naději... Já to také schytávám ze všech stran a také mi už dochází motivace... Měj se hezky!
Hana Šimková
Za přání zdraví Vám děkuji a Vaše zdraví Vám také přeji. Nenamlouvejte si ale, že Vám závidím.Já opravdu závistivá nejsem a přála bych ale všem, aby si mohli žít tak jako vy. Když to ovšem možné není, tak tak hlasitě nejásejte a ta sestřička spáchala sebevraždu.
Hana Švejnohová
Milý Honzo, Zuzko, paní Ivano, paní Sváťo, omlouvám se za svůj špatný odhad, za to, že jste teď v nemilosti u paní Šimkové, protože jste mě neodsoudili jako ona… Jen pro její informací, ta sestřička nespáchala sebevraždu, ale zemřela na infarkt. Je mi to opravdu moc líto, ale odpovědnost za to fakt nenesu… Cesta do pekel je skutečně dlážděná dobrými úmysly, který byl v tomto případě jen mojí marnou snahou podívat se na koronavirus úplně jinak, aniž bych vůbec to slovo vyslovila. Ale očividně jsem k tomu zvolila špatnou formu, doba je přecitlivělá, zjitřená, a někteří senioři svůj strach vyjadřují agresí. Když na radu všech psychiatrů a psychologů nevnímám jen to špatné, neznamená to, že dění kolem sebe ignoruju, že neobdivuji všechny hrdiny v první linii a že z toho nejsem vyděšená stejně jako všichni ostatní… Moc mě to mrzí, netušila jsem, jakou rozdmýchám diskusi. Zapomněla jsem totiž (a na to ve svém věku nemám právo!), že někdo závist popírá, i když jím prostupuje až do morku kosti… Omlouvám se, že jsem neumřela, ani se nenakazila koronavirem (zatím!), ani nikam neutekla. Možná jsem měla… Srdečně vás všechny zdravím a zase se raději na čas uklidím do ústraní… Děkuji chápajícím a všem bez rozdílu přeji pevné zdraví i nervy. I paní Šimkové.
Svatava Páleníková
Paní Hanko Švejnohová, jsem ráda, že vás tady po delší odmlce zase vidím. Vaše optimistické glosy se mi líbí. Mějte se hezky, přeji hodně zdraví.
Hana Šimková
Zuzanko, mrzí mě od tebe, že jsi mě nepochopila. Já přece nejsem nepřející, ale všechno má své meze. Četla jsi jak chudák nakažená zdravotní sestra spáchala sebevraždu? Protože pomáhala lidem ,ale nakonec ji nenáviděli a báli se, že je nakazí? Myslíš, že v dnešní době někoho zajímá, že chudák paní nemohla slav it v restauraci,?
Zuzana Pivcová
Ale, no tak, vzpomeňte si na to "přej a bude ti přáno...", má platnost nadčasovou.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.