Lovy beze zbraní 2
Foto: autorka - Zvědavý zvonek zelený

Lovy beze zbraní 2

26. 4. 2020

"Ten kdo zná a umí ptačí nářečí, tak tomu klidně každej sadař dosvědčí, jak je krásný chodit v sadě sám, ó já to znám."

Letošní duben není pro nikoho z nás právě jednoduchý. Již druhý měsíc se potácíme v karanténním stavu a snažíme se každý s touto situací nějak srovnat. Mně pomáhají toulky přírodou – louky, les, řeka a vlastní zahrada. Připravila jsem pro vás z těchto toulek fotoreportáž.

Víte, že v dubnu je dobré chodit se zvednutou hlavou a pátrat v korunách stromů po ptačím osazenstvu. V květnu už budou stromy oblečené do zeleně jarních šatů a ptáci se budou mít kde ukrýt.

Víte, jak sladce voní les po ránu? Zavřete oči, zhluboka se nadechněte vůně dřeva a poslouchejte. Ptáci trylkují, zpívají, křičí, laškují a tančí svatební tance. Ta idylka zmizí, když oči otevřete a vidíte vůkol ten zmar. Duše pláče, srdce bolí.

Víte, jak studí rosa v rozbitých teniskách. Věřte, že docela dost. Ale i tak si ráno, na louce a nebo kolem řeky, užívám. A pak se stane zázrak. Na řece zahlédnu nový objekt – Vydráska. I když se musím přiznat, že je to pořádný macek. Hádám, že to bude samec vydry říční, kterého jsem o kilometr proti proudu zahlédla na začátku měsíce. A dnes zase. Vydra plave, potápí se a já s Rexem postupuji opatrně, abych ji nevyplašila. Teprve se s ní seznamuji a žasnu, je hravá a žravá. První ryba, ale já už vyfotím jen silné vyceněné zuby. Vydra šmejdí v travinách při břehu. Těžko se fotí, je hbitá a v ranním slunci se její mokrá srst leskne. Na fotografování nic moc. Pak je v toku, kde je vody míň, a dopřává si snídani. Sushi ze pstruha. Vydra v revíru je pro fotografa pohádka, pro rybáře zlý sen. Jinak je řeka zcela "vylidněná", ostatní se někam přesunuli.

Vydra říční je jediná lasicovitá vodní šelma, která žije na našem území. V jejím jídelničku se kromě ryb vyskytují i žáby, vejce a nebo mláďata vodních ptáků. Ale svou potravu si dokáže najít i na souši – třeba malého králíka. Je také čistič prostředí, pozře i nemocné nebo uhynulé zvíře, tím je vlastně užitečná. Má ráda čistou vodu.  Vydra je na území ČR chráněná.

Na konec fotoreportáže jsem zařadila tři fotky a uvedla jsem je sloganem: Když se mi to nepovede. Tak se pojďte podívat, snad vás nebudu moc nudit.

Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Várošová
Elen,nádherné fotky zachycené objektivem skvělé fotografky,děkuji.
Martina Růžičková
Parádní fotoúlovky a zajímavý článek. Žijete v krásném kraji s úžasným přírodním bohatstvím.
Lenka Hudečková
Elí, ještě než jsem dočetla celý článek, už jsem se moc těšila na fotky a ty mě tedy rozhodně nezklamaly. Jsi kouzelnice, tolik krásných záběrů. Moc jsi mě potěšila, v téhle těžké době...K Tvým fotům se asi vícekrát vrátím..Paráda a kdybych mohla, dám Ti 100 *
Soňa Prachfeldová
Díky za milé počteni a krásné pokoukáni.
Květuše Pinkasová
Moc hezká pohádka na dobrou noc o Vydráskovi a kráse, kterou vidíš, tentokrát ze svých Mikulovic a hodnotím nyní již správně znovu tady *****
Hana Nováková
nádhera, nádhera - Ellen
Hana Rypáčková
Umíš....
Elena Valeriánová
Děkuji za vaše krásné komentáře, moc mě to těší. Jano i ostatní, chci vám napsat, že všechny fotky jsou z mého bydliště z Mikulovic. Ale už se těším až za nějakými dalšími vyjedu i někam jinam.
Jana Šenbergerová
Jééé! Je u nás krásně ... Teď je ten nejkrásnější ptačí čas. Zpívají o život od časného rána. Jestlipak víte, že jejich zpěv slouží nejen k přivábení partnera, ale také je signálem pro pupeny stromů, aby se rozvinuly? Eleno, je to linduška, jen nevím, jestli lesní nebo luční, ale spíš ta první. Zatímco ty jsi na lovu, já většinou ještě spím. Jsem spíše tulákem po hvězdách než lovcem beze zbraně. Na tvoje lovy se vždycky těším. nezklamou. :-)
Jitka Mošovská
Paráda, to není hodiny na číhané, ale dny. Sama jsem neviděla vydru říční ve volné přírodě za celý život. Vím od strýce rybáře, že ji zahlédl na řece Otavě, tak před 25 lety, nesměl se ani pohnout. Snad nyní se vyskytují na Šumavě a Strakonicku. Elen, lovu zdar s foťákem na krku!

Zpět na homepage Zpět na článek