Foto: autorka

Louky v našem městě na konci jara

25. 6. 2020

Vedení města rozhodlo, že se letos travnaté plochy na sídlištích budou kosit jen dvakrát. Z „anglických“ trávníků se staly louky s velkým množstvím lučních květin a rozličných trav, kde si liboval hmyz.

Krása zmizela 15. června. Ale i tak děkuji za každé ráno, kdy jsem hned po probuzení viděla ozářenou louku plnou kopretin.

Vedle travnatých ploch jsou u každého panelového domu květinové záhony a každý je jinak osázený. Ani všechny květiny a keře neznám, ale ráda je fotím.

Jarní čas doslova vypršel. Na poslední jarní vycházku jsem vyrazila 20. června odpoledne. Pršelo. Žádný liják, ale vytrvalý slabý déšť. A já bláhová si myslela, že pořídím pěkné záběry dešťových kapek.

Ve fotogalerii můžete vidět, jak barevné bylo naše sídliště během červnových dnů.

Přeji všem pěkné léto a mnoho nevšedních zážitků. Léto budiž pochváleno.

Můj příběh

Autor: Anna Čípová

Hodnocení:

(4.9 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Patrik Poula 18.11.2020 18:50

Na rozkvetlou louku se dívám každý den z okna :-) . Máme za domem velkou zahradu a necháváme tam dlouhou trávu plnou květin. Trávu sekám jednou za čas. Nebýt toho, že se prodávají zahradní traktory, tak bychom nesekali asi vůbec :-D . Objednal jsem ho z https://www.naradinazahradu.cz/zahradni-traktory/ a nedám na něj dopustit :-) .

Soňa Prachfeldová 28.6.2020 07:23

Krása rozkvetlých luk, u nás pořád vše sekají a mě to mrzí.

Anna Čípová 26.6.2020 22:05

Děkuji za komentáře, potěšily a to moc. Pane Rado, i na Moravě se označují sečení jako seno, otava a druhé seno, když je třetí senoseč. Pane Cyprisi, a já si myslím, že na sídlištích jsou travnaté plochy,

Libor Farský 26.6.2020 11:29

Krásné...

Jan Ciprys 26.6.2020 09:15

Myslím že se musí rozlišit jestli se jedná o louku někde za městem nebo na vesnici a nebo nějaká sídlištni zelená plocha která s trávou nemá nic společného.

Jiri Rada 26.6.2020 07:38

V nasich krajich se od nepameti louka kosi. Zpravidla dvakrat do roka. Terminy zavisi na pocasi. Vetsinou poprve v cervnu, podruhe v srpnu. Prvni seceni se oznacuje seno, druhe otava. Nevim, jak na Morave. Takze nic noveho. Pokud se louka kosi casteji, neni to pak louka.

Eva Mužíková 25.6.2020 21:31

Aničko, Tvé fotky nemají chybu....... ráda jsem si je prohlédla. U nás se seká bohužel zatím každá zatravněná plocha, dokonce se minulá léta vysekávala všechna tráva i v lesoparku.

Marie Ženatová 25.6.2020 19:05

Milá Aničko děkuji za nádherné fotečky. No u nás už zase bylo slyšet dost sekačky. Ale já na své zahradě už druhým rokem suším synovi seno. Takže letos než bylo trochu suché počasí nám letní loučka tak nádherně rozvetla, že se všichni chodili dívat jak krásně kvetou kopretiny, jak vypadá jílek, kostřava a ostatní luční trávy a květiny. Vnučka obdivovala i včeličky, kterých bylo na rozkvetlých květech skutečně plno.

Eva Kopecká 25.6.2020 17:12

Co může být hezčího než letní louka.... U nás ty tendence byly taky. Ovšem pejskaři si stěžovali, že jejich psi do vysoké trávy nechtějí.....takže se jim vyhovělo. Pamatuju doby, kdy se nesekalo ve městech vůbec, neuklízely se listy od stromů. Lítalo to celou zimu všade možně....přikryl to sníh, no, je dobře, že město dneska organizuje úklid listí, prořezání keřů, čištění ulic, sekání trávy...aspoň to nějak vypadá.

Danka Rotyková 25.6.2020 16:42

Jsou to krásné fotky. Aničko, povedly se. Na našem sídlišti také začínají louky, ale zatím je to opravdu začátek. Od jara do pozdního podzimu mám ale co obdivovat, líbí se mi, jak jsou záhony osázeny, že dokážou být krásné po celých 7 až 8 měsíců.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Vzpomínka na moji babičku

Každý má či měl svou babičku. Někteří mají dvě, já však poznala jen jednu - maminku mé maminky. Tatínek už své rodiče ztratil dříve, než jsem se narodila.

Zdenka Jírová

Historie záhrobní aneb Hrůzyplný příběh jednoho hrobu

Byl jednou jeden hrob. Byl na moc pěkném místě až nahoře na kopci na starém předměstském hřbitově. V hrobě byla prababička Filomena, babička Marie a dědeček Josef. Tedy jejich urny. No a časem tam k nim přibyla i maminka, teta a nakonec tatínek. A na světě zbyly jen dvě děti. Sestra a já.

Zuzana Zajícová