Naše nezapomenutelná dovolená s vnoučaty v Chorvatsku
Foto: autorka

Naše nezapomenutelná dovolená s vnoučaty v Chorvatsku

3. 8. 2020

Když se řekne voda, hodně vody, tak většinu z nás napadne slovo  m o ř e  nebo taky povodně. Na to druhé ale nemáme ty nejlepší vzpomínky.  Proto si zavzpomínám na náš pobyt u moře v Chorvatsku. Jezdili jsme k moři s dětmi, když byly malé, a poslední dobou jsme měli možnost vyrazit si k moři několikrát i s vnoučaty. Jedna dcera nám půjčila vnučku Zuzku a druhá vnuka Andreje. Bude to už dva roky, kdy jsme nasedli do autobusu a vyrazili směr Jadran. 

Desetidenní pobyt pro rodiče, prarodiče, děti a vnuky zajistila zájmová organizace pro mládež TyMy, která působí v našem městě. Během školního roku připravují pro děti různé kroužky, společenské akce, taneční a vědomostní soutěže apod. O prázdninách pořádají příměstské tábory a také vždy jeden zájezd k  moři. Tentokrát se pobyt přesunul do Igrane, malebného kamenného městečka s kostelíkem na kopci nad mořem na Makarské riviéře. Vyjeli jsme večer pohodlným autobusem a ráno jsme byli na místě. Ubytovali nás v soukromí u hodného pana domácího v novém ještě nedodělaném hotýlku. Naše pokojíčky měly ale všechno, co jsme během pobytu potřebovali, hlavně balkony a výhled na moře. V jednom pokojíčku spaly děti, ve druhém spojeném s kuchyňkou jsme spali my dva.

První den jsme se koupali přímo v centru městečka, potom jsme si ale našli opuštěnou zátoku asi 500m od veřejné pláže, kde jsme byli jen my, a tak jsme si mohli vyzkoušet, jak krásně se plave v moři, když jste v něm sami a nikde nikdo. 

Snídani a obědy jsem připravovala sama a na večeři jsme chodili do příjemné zahradní restaurace. Pro děti to byl opravdový zážitek. Jídlo jim chutnalo, hlavně ovocný drink nebo zmrzlina po večeři. 

Na večery byly připraveny i zábavné hry, soutěže, malování a honba za pokladem. Svezli jsme se i na šlapadle, děti se potápěly, sbíraly kamínky a škebličky. Dokonce se těšily i na procházky po městečku a okolí. 

Třešničkou na dortu byl výlet lodí s občerstvením okolo pobřeží, se zastávkou v rybářské vesničce a na ostrově Hvar. Počasí nám po celou dobu přálo, jen na zpáteční cestě nás dohonila bouřka. 

Letos jsme uvažovali, že přibereme i další vnuky - dvojčata , ale vir nám naše plány zmařil. Zuzka už je slečna, ale na pobyty s námi ráda vzpomíná, a určitě s námi někdy příště vyrazí k moři zase. 

Soutěž Voda
Hodnocení:
(5 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Moc hezké ...
Jarmila Komberec Jakubcová
Do Chorvatska jsem moc ráda jezdila, mám ráda Omiš a Podgoru kam lze letět letadlem a být za pár hodin u moře. Možná, že vlakem Regiojet by cesta mohla být zajímavá v lůžkovém voze. Zkusím to příští rok.
Soňa Prachfeldová
Krásná a nezapomenutelna dovolená pro vaše a vnoučata. Tak držím palce, aby jste si zopakovali i s dvojčaty.
Anna Potůčková
Máte vzpomínky, já u moře nikdy nebyla a ani po něm nějak extra netoužím. Vždyt spoustu míst je mně neznámých i v mé vlastní vlasti. Díky za fotky a atmosféru u moře
Alena Tollarová
Taky letos teskním po moři. V Chovartsku jsem nikdy nebyla - nějak si nedovedu představit to dlouhé cestování. Ale podle fotek je vidět, že se to dá vydržet a je tam krásně. Zase bude líp a vyrazíme, že :)
Marie Seitlová
Chorvatsko jste si pěkně společně užili a poznali. Krásné fotky to dokazují.
Dana Puchalská
Moc krásné vzpomínky. Ano, moře má svoje jedinečné kouzlo.....
Naděžda Špásová
V Chorvatsku jsme byli dvakrát a chtěla bych se tam aspoň ještě jednou podívat. Na Makarskou jsme se koukali každý večer přes moře z Pelješacu. Nemělo to chybu. :-)
Jan Zelenka
Chorvatsko je krásná zem, nejen pobřeží, ale i vnitrozemí. Proto jsem se i učil chorvatsky, abych mohl s místními komunikovat. Zejména jsme si se ženou oblíbili Istrii a Dalmácii. Pokaždé jsme jeli autem, abychom byli mobilní. Vaše fotky mne opět nostalgicky naladily.
Zuzana Pivcová
Často si vzpomenu na jednoho lékaře v ČB, který mi asi před 40 lety řekl, ať si při cestování nechám (tehdejší) Jugoslávii až na konec, protože jinde už se mi nebude tak líbit. Já jsem do Jugoslávie nesměla, ale do tolik oblíbeného Chorvatska jsem se nepodívala dodnes. Díky za hezké vyprávění.

Zpět na homepage Zpět na článek