Troška povídání o vodě
Ilustrační foto: pixabay.com

Troška povídání o vodě

3. 8. 2020

Bydleli jsme na náměstí v nájmu, kde nebyla studna. Každý den jsem slýchával: Dojdi pro vodu. Znamenalo to popadnout dvě stojaté konve a vypravit se přes park do statku vzdáleného sto metrů. Tam byla dřevěná pumpa a dnešní hygiena by asi zaplakala, protože pár metrů podél tekla stružkou močůvka z velkého hnojiště, ale na to se tenkrát nehledělo. S plnými konvemi se dvakrát v parku odpočívalo, v sobotu, kdy se pralo a pětičlenná rodina se koupala v neckách, se cesta opakovala několikrát.

Když jsme koupili starou, čas neobydlenou chaloupku, kde v kuchyni byla křídlová pumpa, objevili jsme v metrových kopřivách studnu přikrytou shnilými prkny. Studnu jsme opatřili skruží a těžkým poklopem a voda v domě znamenala pokrok. Ovšem pumpa v bytě nevyhovovala a vybudovali jsme vodovod s vodárnou ve sklepě a to byl vrchol pohodlí. Vodárna po čase začala zlobit a bylo nutné vyměnit koš ve studni. Nový nešlo hned sehnat a mě přepadla chřipka. Abych nemusel vytahovat dlouhý žebřík, nechal jsem pootevřený poklop. Když jsem po týdnu chtěl dokončit opravu. čekalo mě nemilé překvapení.Po hladině plavala utopená naše kočka.Pětiletá dcerka pro miláčka brečela, marně jsme ji přesvědčovali, že mi tam spadla králičí kůže. Kočku jsem tajně vylovil a zakopal. Pak se stal zázrak, protože se mi o nohy otřela naše Čikyna a pověstným krrr mi hlásila, že se vrátila z občasného výletu. Byla to neuvěřitelná náhoda, že utopená kočka byla navlas podobná naší. Pak hasiči vyčerpali vodu a já vydrhl rýžákem skálu. K akci jsem pozval matku i manželku, aby viděly, že jsem to neošidil. Když natekla čerstvá voda, přesto že mi tenkrát víc chutnalo pivko. natočil jsem sklenici a před všemi ji vypil. Stejně ale víc než čtrnáct dní se chodilo na pití a vaření k obecní studni, kde byla voda horší kvality, než ta "kočičí". Po zavedení obecního vodovodu jsme naši vodu přestali v kuchyni používat kvůli dusičnanům, pouze s ní zaléváme.

Pro zajímavost, v té době stál kubík vody 80 haléřů, a když současně platíme víc jak 80 korun, je voda stokrát dražší, a když rohlík stával 30 haléřů, dnes by podle vody měl stát 30 korun a televizor místo čtyř tisíc čtyři sta tisíc a to by si ho málokdo mohl koupit.

 

Soutěž Voda
Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Daniela Řeřichová
Moc děkuji. Ach jo, článek mě vrátil do dob dětství , kdy jsme v domě také neměli vodu a museli ji nosit od hydrantu. Od té doby mám obsesi, že s vodou šetřím asi víc než je obvyklé. Stále nemohu pochopit, že pitnou vodou třeba splachuji WC...
Marie Ženatová
Díky za zajímavý článek, který mi připomínal i moje dětství, kdy se vodou muselo moc šetřit. * Když bylo málo vody v naší studni, tak jsem také chodila s kbelíky pro vodu k obecní studni a když jsme se v sobotu koupali tak také jeden po druhém a to tím způsobem, že v jedné vodě se umýval nejdříve nejmladší a končil nejstarší jako šestý - ale přežili jsme to všichni ve zdraví *
František Matoušek
Hezké připomenutí, že voda je drahocenná surovina, a dnes dokonce i strategická. Pumpu moc dobře znám. U strýce na Moravě jsme se pod ní o prázdninách denně myli. A že byla voda studená ? To nám vůbec nevadilo, byli jsme mladí !!! Byl jsem ale rád, když jsme se vrátili a já mohl jen otočit kohoutek a voda tekla.
Soňa Prachfeldová
My jsme studnu neměli, koukali jsme se v kuchyni v plechové vaně a přestože voda byla tak levná, šetřili jsme s ní co nejvíc.
Marie Měchurová
Hezké čtení. Když jsem byla malá, tak studnu jsme neměli, ale jednu přejetou kočku jsme pochovali a oplakali, a ona za týden přišla domů. Taky jsme plakali na nesprávném hrobě.
Zuzana Pivcová
Když jsme se s maminkou přestěhovaly na podzim roku 1962 do chalupy v Týně, čekala nás na dvoře studna, ale nefunkční pumpa. Tak jsme ještě dlouho vláčely kýble od kapličky na začátku naší ulice, kde byla pumpa místní. Později jsme si ale kolikrát říkaly. díkybohu za vlastní studnu.
Naděžda Špásová
Jako dítě jsem si taky užila chození s kýblem pro vodu ke studni na louku. Pamatuji si, že jsem občas musela odhrnout kámen a vodu nabrat přímo ze studny. Dodnes se nemůžu podívat do studny a z hloubky mám fóbii.
Daniela Řeřichová
Hezký článek. I já jsem zažila, že nebyla voda v domě rodičů zavedena a museli jsme chodit k pumpě.
Eva Kopecká
Když jsem byla na mateřské dovolené s prvním dítětem, byl na sídlišti veliký výpadek vody. To teprve člověk viděl, co se vody spotřebuje, když si vlastnoručně donesl každý litr. Moje matka to ale měla horší. Se dvěma dětmi naši bydleli pár letv domě, který vodu neměl zavedenou vůbec. To muselo být hrozné. A taky jsme to přežili. Na chalupě jsme si řadu let pitnou vodu vozili od pumpy u rybníka. Zavedení vodovodu jsem vítala s nepopsatelnou radostí. Dneska má většina z nás doma věci, které jsme si zvykli považovat za samozřejmé......
Jana Šenbergerová
Kdo je zvyklý jen otočit kohoutkem, nedovede si něco takového ani představit. Kdykoliv stojím pod sprchou, vnímám to jako obrovské dobrodiní a to dvojí - voda je a teče bez mého přičinění. Většina lidstva takový přepych nezná. Hezky jste to připomněl.

Zpět na homepage Zpět na článek