Babiččino jídlo vnoučatům nechutná. Stravovací návyky patří nyní k největším rozdílům mezi generacemi
Ilustrační foto: ingimage.com

Babiččino jídlo vnoučatům nechutná. Stravovací návyky patří nyní k největším rozdílům mezi generacemi

11. 8. 2020

K babičkám jsme se kdysi těšívali na oběd. Svíčková, rajská, ovocné knedlíky či jiné klasiky uměly babičky přece nejlíp. Jenže stravovací návyky mladých se změnily a kvůli jídlu často dochází k hádkám v rodinách. Vnuci se ofrňují a způsob, jakým vaří někteří starší lidé, se jim nezdá. 

Třiasedmdesátiletá Věra z Hradce Králové je nešťastná. Celý život byla přesvědčena, že je dobrá kuchařka, slyšela to ze všech stran, vychovala tři děti. Když teď za ní jejich děti přijedou na návštěvu, vypadá to takhle: Babi, já nebudu polévku. Babi, já to nechci. Dík, mně to stačí, já už nebudu.

Věra není typ, který by řekl: Nechcete? Nejezte. Trápí se. Je přesvědčena, že návštěva se musí hostit, stále ponoukat do jídla, stále jí něco snášet. A vnukům a dětem dvojnásob. Jenže devatenáctiletá vnučka hlásí: „Babi, tuhle zmrzlinu mi nedávej, nezlob se, ale jsou v ní rostlinné tuky, ty já nejím.“ Dcera: „Mamko, nezlob se, ale jedu teď v bezlepkové dietě, tohle fakt nemůžu.“

Další vnučka: „Jé, babi, ty dáváš do polévky bujón. Chemii? Tak to nebudu, sorry.“

Věra si však ze své penze rozhodně nemůže dovolit nakoupit kila hovězího a vyrábět si vlastní domácí vývar nebo kupovat vaničku zmrzliny za dvě stovky. „My byli doma šťastni, když táta přinesl v neděli obyčejný nanukový dort, oni dnes na zmrzlině zkoumají její složení,“ kroutí hlavou.

Hádky vznikají obrovské. Děti celkem logicky tvrdí, že nebudou jíst párky a rohlíky jen proto, aby babičce udělaly radost, když jinak se párkům a rohlíkům vyhýbají, protože vyznávají mnohem zdravější stravu. Zapeklitá situace, kterou zná v různých obměnách mnoho rodin.

„Málokdo si uvědomuje, jak silně v sobě máme zakořeněny stravovací návyky z dětství,“ říká Petr

Havlíček, uznávaný poradce v oblasti zdravé výživy, známý z pořadu Jste to, co jíte. „Lidstvo se nějakou dobu vždy na určitém místě stravovalo podle určitých zvyklostí, takže to, co jedli naši předkové, v žádném případně není špatné. Jde však o to, upravit si to tak, aby to odpovídalo našemu současnému životnímu stylu, ve kterém máme mnohem méně manuální práce, ale zároven více stresových situací. Jde o to umět jídelníček upravit, vyvážit a neuděláme chybu. Ale jestliže byl někdo zvyklý dělat hutná těžká jídla pro manžela, který se vracel domů po dni plném těžké manuální práce, nemůže se divit, že tato jídla dnes nedělají dobře synovi nebo vnukovi, který sedí v kanceláři a snaží se udržovat se v kondici sportováním,“ vysvětluje.

Na obrázku v jednom časopise se nedávno objevila stará dáma, kterou nějaký samozvaný módní porotce označoval za takzvanou módní ikonu, zkrátka běžný článek, hra o módě. Četly si ho dvě dámy a jedna řekla: „Fuj, taková vyzáblina, potřebovala by se pořádně najíst a oni tady o ní ještě píšou, že jí to sluší.“ Druhá dáma na to: „Někdo se celý život potýká s nadváhou, někdo je celý život hubený. Nemyslím, že tahle sedmdesátnice drží diety, že nejí. Je jasně vidět, že byla celý život štíhlá a teď, na stará kolena, prostě nemá svaly ani tuk, takže působí ještě hubenější. Ale řeči o tom, že by se někdo měl najíst, vykrmit a podobně, nesnáším.“

Ano, pro mnoho lidí starší generace je zafixováno to, že jídlo znamená blahobyt, že jídlem dáme najevo: Mám tě rád, záleží mi na tobě, jsme rádi, žes přišel. Ne každý to tak však vnímá.

„Kdyby mi babička jen uvařila kafe nebo čaj, byla bych spokojená a těšila bych se k ní. Ale takhle tam jdu vždy s hrůzou, že mi zase bude nutit vajíčkovou roládu, o které je přesvědčena, že je to její majstrštyk, ale já mám po ní vždycky pocit, jako bych si do břicha hodila kilo betonu,“ shrnuje šestnáctiletá Dominika z Prahy.

„Hlavní je nepaušalizovat, žádní dva lidé nejsou stejní, nežijí stejným způsobem života, takže se nemůžou ani stejně stravovat,“ vysvětluje Lenka Nová, která se věnuje výživovému poradenství. „Nějaké dítě jí sladkosti, a přesto nemá nadváhu, jiné jí stejně nezdravé věci a je obézní. Vždy hraje roli spousta faktorů, ale nejvíce mě vytočí, když se rodina, kde dospělí mají jasnou nadváhu, diví, že jejich dítě je tlusté. Stačí mi podívat se na rodiče nebo prarodiče a přesně vidím, jak se v rodině jí, jaké jsou tam stravovací návyky.“

Ano, životní styl lidí se nyní mění mnohem rychleji než dříve. Dříve stačilo, že matka vysvětlila dceři, která se vdávala, jak udělat dobrou svíčkovou a guláš, a bylo to, v další generaci rodiny se zase jedla stejná svíčková a stejný guláš. Dnes v přemíře informací lidé hledají nejrůznější trendy týkající se stravování. Někdo nejí maso, jiný jen syrovou zeleninu, další nejí lepek, jiný naopak sází na starou českou kuchyni a víkendy tráví tím, že vaří pomalu táhnoucí se vývar, ideálně na kachlových kamnech. Snažit se takovým lidem zavděčit obyčejným kuřetem s rýží je nesmysl, protože stejně uslyšíte: „Jé, babi, ty používáš obyčejnou rýži? Proč nekupuješ rýži arborio nebo aspoň rýži divokou?“

Poslat je do háje? Koupit rýži divokou? Tady rada neexistuje. Snad se jen tomu smát a říkat si, jak je fajn, že svět je teď tak rozmanitý.

jídlo
Hodnocení:
(4.8 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Monika Monca
Opět pohled mladší generace: jedna babička, dokonalá kuchařka, od té člověk snědl i neoblíbené jídlo. Druhá babička? Samé polotovary, polívka z pytlíku, i to blbé kuře zvenku vysušené, zevnitř ještě zmrzlé. A strašně se divila, že u ní nechceme jíst... Ale jinak zlatá, jen se prostě nenarodila pro vaření.
Daniela Řeřichová
Jak čtu příspěvky níže, téma je aktuální a řešení ne právě jednoduché. Asi mám to štěstí, že vnoučatům u mě chutná, možná proto, že jejich maminky nevaří. Jsem zvyklá experimentovat, vůbec nevařím tradiční těžká jídla. Vnouček má takový fór: Babi, to vůbec není dobré. (pauza) To je výborné! Dokonce mě přesvědčovali, abych šla vařit do školní kuchyně. A zároveň respektují, že já odmítám chodit do řetězců rychlého občerstvení.
Jana Šenbergerová
Čeká mě čtrnáct dnů vaření, kdy budu muset skloubit chutě dvou dospělých a dvou vnuček. Budu se snažit vyhovět, ale pokud někomu nebude chutnat, co uvařím, bude mít smůlu. U nás se nehraje na "to mi nechutná", ale na "máš hlad? tak jez, nemáš, nemusíš". Samozřejmě se to mnohem snáz napíše, než prožívá. Ale já se nedám! :-)
Antonín Nebuželský
Prostě se máme moc dobře. A to je dobře. Někdy... :-)
Libuše Hau
K babičce vnoučata jezdí většinou max na týden v létě. Myslím, že není takový problém vymyslet jídlo, které bude vyhovovat moderním trendům: 1) Méně kalorické - není to žádná schválnost, ale prostě nemůže jíst to, co dřív jedli lidé, když makali na poli... Taky si občas dám něco nezdravého, ale nemůžu takhle jíst u babičky od rána do večera celý týden 2) Nechemické. Nečekám, že bude babička dělat vývar z kila hovězího zadního. Ani nečekám, že bude vyvařováním trávit hodiny. Myslím, že jen moc vymýšlí, čím vnoučata uctít, přitom vejce natvrdo a trocha zeleniny je zdravá a levná večeře... Přijde mi skoro až schválnost - tvářit se, že se v jídelníčních obou generací nenajde na týden průsečík. Jestli jí babička krkovici a utopence a děti tofu a šmakouna, tak se najde průsečík třeba v čočce na kyselo, vajíčkách, hrachový kaši, tvarohové pomazánce, kuřecím vývaru, ...
Alena Tollarová
Společné obědy s mladými řeším tak, že se jich zeptám, co mám uvařit. Vnoučata ještě nejsou ve věku, kdy by řešila složení pokrmů, takže to mě možná teprve čeká. Zatím jim vařím to, co jim chutná a špagety nebo hranolky s kečupem neřeším, protože nechci, aby vzpomínaly na prázdniny u babičky stylem - vařila samé blevajzy a nutila nás je jíst :)
Jiří Vymětal
To je zase kravina. Tady se zase vyblili výživoví poradci. Mým vnoučatům tyhle recepty po babičce právě chutnají.
Jana Konrádová
já respektuji, že má každý jiné stravovací návyky, a když k nám někdo zavítá, tak ho chci především potěšit. Pokud se dozvím, že někdo něco nejí, tak příště nabídnu to co má rád, když ten někdo definuje co to je. A na co si sama netroufnu - třeba raw zákusek, nebo "zdravé" sušenky bez cukru, mouky atď..tak to koupím. Je to drahé a zbankrotovat kvůli tomu nehodlám, takže nabídnu jenom málo! A výsledek? Opravdu je to potěší, očička se rozsvítí, zazní vděk i pochvala. Ale jsou i takoví, kterým se nezavděčím ničím a nijak. U těch to čas od času zkouším jestli si vezmou, a když ne a ne a ne, tak pak jim už nenabídnu nic a i se vnitřně naštvu, páč v naší zeměpisné šířce je to neslušnost.
Anna Potůčková
Tak nevím, ale mým vnoučatům má jídla velmi chutnají a sami si někdy pro mně přijdou abych jim uvařila to či ono, že mamka to tak neumí. Že by to bylo tím, že jsem vyučená kuchařka a vařila jsem pro všechny věkové skupiny a jednu dobu byla i dietní kuchařka?
judita lišková
Nedědí se jen geny,ale i stravovací návyky. Dnes už ovšem díky osvětě mladí požadují vše tzv.zdravé. Ani je nenapadne, že pizzy, hamburgery, coca koly...které většina z nich miluje... jsou horší než poctivější jídlo u babičky. Kolikrát ho jedí? Jíst u babiček je vzpomínka na celý život...je to duchovní zážitek

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.