Babiččino jídlo vnoučatům nechutná. Stravovací návyky patří nyní k největším rozdílům mezi generacemi
Ilustrační foto: ingimage.com

Babiččino jídlo vnoučatům nechutná. Stravovací návyky patří nyní k největším rozdílům mezi generacemi

11. 8. 2020

K babičkám jsme se kdysi těšívali na oběd. Svíčková, rajská, ovocné knedlíky či jiné klasiky uměly babičky přece nejlíp. Jenže stravovací návyky mladých se změnily a kvůli jídlu často dochází k hádkám v rodinách. Vnuci se ofrňují a způsob, jakým vaří někteří starší lidé, se jim nezdá. 

Třiasedmdesátiletá Věra z Hradce Králové je nešťastná. Celý život byla přesvědčena, že je dobrá kuchařka, slyšela to ze všech stran, vychovala tři děti. Když teď za ní jejich děti přijedou na návštěvu, vypadá to takhle: Babi, já nebudu polévku. Babi, já to nechci. Dík, mně to stačí, já už nebudu.

Věra není typ, který by řekl: Nechcete? Nejezte. Trápí se. Je přesvědčena, že návštěva se musí hostit, stále ponoukat do jídla, stále jí něco snášet. A vnukům a dětem dvojnásob. Jenže devatenáctiletá vnučka hlásí: „Babi, tuhle zmrzlinu mi nedávej, nezlob se, ale jsou v ní rostlinné tuky, ty já nejím.“ Dcera: „Mamko, nezlob se, ale jedu teď v bezlepkové dietě, tohle fakt nemůžu.“

Další vnučka: „Jé, babi, ty dáváš do polévky bujón. Chemii? Tak to nebudu, sorry.“

Věra si však ze své penze rozhodně nemůže dovolit nakoupit kila hovězího a vyrábět si vlastní domácí vývar nebo kupovat vaničku zmrzliny za dvě stovky. „My byli doma šťastni, když táta přinesl v neděli obyčejný nanukový dort, oni dnes na zmrzlině zkoumají její složení,“ kroutí hlavou.

Hádky vznikají obrovské. Děti celkem logicky tvrdí, že nebudou jíst párky a rohlíky jen proto, aby babičce udělaly radost, když jinak se párkům a rohlíkům vyhýbají, protože vyznávají mnohem zdravější stravu. Zapeklitá situace, kterou zná v různých obměnách mnoho rodin.

„Málokdo si uvědomuje, jak silně v sobě máme zakořeněny stravovací návyky z dětství,“ říká Petr

Havlíček, uznávaný poradce v oblasti zdravé výživy, známý z pořadu Jste to, co jíte. „Lidstvo se nějakou dobu vždy na určitém místě stravovalo podle určitých zvyklostí, takže to, co jedli naši předkové, v žádném případně není špatné. Jde však o to, upravit si to tak, aby to odpovídalo našemu současnému životnímu stylu, ve kterém máme mnohem méně manuální práce, ale zároven více stresových situací. Jde o to umět jídelníček upravit, vyvážit a neuděláme chybu. Ale jestliže byl někdo zvyklý dělat hutná těžká jídla pro manžela, který se vracel domů po dni plném těžké manuální práce, nemůže se divit, že tato jídla dnes nedělají dobře synovi nebo vnukovi, který sedí v kanceláři a snaží se udržovat se v kondici sportováním,“ vysvětluje.

Na obrázku v jednom časopise se nedávno objevila stará dáma, kterou nějaký samozvaný módní porotce označoval za takzvanou módní ikonu, zkrátka běžný článek, hra o módě. Četly si ho dvě dámy a jedna řekla: „Fuj, taková vyzáblina, potřebovala by se pořádně najíst a oni tady o ní ještě píšou, že jí to sluší.“ Druhá dáma na to: „Někdo se celý život potýká s nadváhou, někdo je celý život hubený. Nemyslím, že tahle sedmdesátnice drží diety, že nejí. Je jasně vidět, že byla celý život štíhlá a teď, na stará kolena, prostě nemá svaly ani tuk, takže působí ještě hubenější. Ale řeči o tom, že by se někdo měl najíst, vykrmit a podobně, nesnáším.“

Ano, pro mnoho lidí starší generace je zafixováno to, že jídlo znamená blahobyt, že jídlem dáme najevo: Mám tě rád, záleží mi na tobě, jsme rádi, žes přišel. Ne každý to tak však vnímá.

„Kdyby mi babička jen uvařila kafe nebo čaj, byla bych spokojená a těšila bych se k ní. Ale takhle tam jdu vždy s hrůzou, že mi zase bude nutit vajíčkovou roládu, o které je přesvědčena, že je to její majstrštyk, ale já mám po ní vždycky pocit, jako bych si do břicha hodila kilo betonu,“ shrnuje šestnáctiletá Dominika z Prahy.

„Hlavní je nepaušalizovat, žádní dva lidé nejsou stejní, nežijí stejným způsobem života, takže se nemůžou ani stejně stravovat,“ vysvětluje Lenka Nová, která se věnuje výživovému poradenství. „Nějaké dítě jí sladkosti, a přesto nemá nadváhu, jiné jí stejně nezdravé věci a je obézní. Vždy hraje roli spousta faktorů, ale nejvíce mě vytočí, když se rodina, kde dospělí mají jasnou nadváhu, diví, že jejich dítě je tlusté. Stačí mi podívat se na rodiče nebo prarodiče a přesně vidím, jak se v rodině jí, jaké jsou tam stravovací návyky.“

Ano, životní styl lidí se nyní mění mnohem rychleji než dříve. Dříve stačilo, že matka vysvětlila dceři, která se vdávala, jak udělat dobrou svíčkovou a guláš, a bylo to, v další generaci rodiny se zase jedla stejná svíčková a stejný guláš. Dnes v přemíře informací lidé hledají nejrůznější trendy týkající se stravování. Někdo nejí maso, jiný jen syrovou zeleninu, další nejí lepek, jiný naopak sází na starou českou kuchyni a víkendy tráví tím, že vaří pomalu táhnoucí se vývar, ideálně na kachlových kamnech. Snažit se takovým lidem zavděčit obyčejným kuřetem s rýží je nesmysl, protože stejně uslyšíte: „Jé, babi, ty používáš obyčejnou rýži? Proč nekupuješ rýži arborio nebo aspoň rýži divokou?“

Poslat je do háje? Koupit rýži divokou? Tady rada neexistuje. Snad se jen tomu smát a říkat si, jak je fajn, že svět je teď tak rozmanitý.

jídlo
Hodnocení:
(4.8 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Škopánová
Moje babička také vařila jinak než moje matka, ale jako děti jsme si nedovolily nic odmítnout.
Vladislava Dejmková
Snažím se vnoučatům, co se týká jídla trochu přizpůsobit, vím, co jedí doma. Ale občas jim uvařím i něco jiného, co si myslím, že je dobré a vhodné. Když sedí u stolu s dědou, nevymýšlejí si a jedí, co dostanou.
ivana kosťunová
Vnoučata nejedí to, co neznají. Takže jim mohu říkat - ochutnej, je to dobré, -raději nejdí a namažou si rohlík s máslem. Největší úspěch u nich měla rajská omáčka, protože byla jako ta ze školní jídelny. Mě doma učili, že na návštěvě musím jíst, i když mi nechutná, aby se hostitelé neurazili. Dnešní děti i dospělí tyto zábrany nemají. Je to dobře, nebo špatně ? Nevím.
Mirek Hahn
Ano, mladí si dnes velmi hlídají jídelníček... Špagety s kečupem, hranolky s kečupem, pizza Margherita, burger. A jsou pevně přesvědčeni, že to všechno roste hotové už v krabicích, kdesi ve skleníkové továrně... Jen to utrhnou a naloží do dodávky, která jim to dvacet minut po objednání v mobilní aplikaci, vyvrhne před domem. :-)
ema kucerova
Myslím, že se s tím budeme muset smířit.Reklama "jako od babičky" už aktuální není.Moji vnuci sice na návštěvě všechno spořádají, ale neodpustí si "no jo, babiččina klasika!". Jsou zvyklí na jinou stravu a je pravda,že pečlivě zkoumají, co do jídla dávám-kdepak masox, margarín apod.To už když tak musím propašovat tajně.Já se prostě zeptám,co by asi tak chtěli a buď to bude nebo ne.Ale protože přijdou na oběd jen občas,tak si to kuře na paprice, kynuté borůvkové knedlíky nebo svíčkovou dají rádi.Ale stejně nejčastěji chtějí lasagne!
Marie 00000
Řídím se příslovím: "Doma jez co máš, jinde co ti dají". A pokud si někdo vymýšlí, je to jeho problém. Může se stát, že nedostane nic. A vůbec mě to nebude líto...
Jana Hošková
Se stravováním svých 5 vnoučat zatím nemám problém. Zblajznou všechno, co uvařím...snažím se držet rozumné střední cesty - nic nepřehánět, ani údajně "zdravou" výživu, ani tu "nezdravou". Čili zeleninu, mléčné výrobky rozhodně ano a stravu přiměřenou pokaždé věku dítěte. Kdysi jsem pracovala ve výzkumném ústavu, kde se kontrolovala jakost potravin. A tak vím své...a držím se stále zásady mého bývalého ředitele: nepodléhat módním trendům, ale ode všeho jíst trochu. Nikdy se nesoustřeďovat jen na pár potravin. Člověk je odjakživa " všežravec" :-)) Pokud dítěti něco nechutná, nevnucuji, ale ani se neurážím.
Yvonne Robin
On je rozdíl mezi "mě to nechutná" a "babička si bere jako osobní útok, když někdo něco nesní (nebo nesmí), protože celou svou osobnost založila na chvále ostatních, že je skvělá kuchařka". Po žlučníkovém záchvatu jsme doma prostě museli přesedlat na zdravější a lehčí stravu, navíc mám ze zdravotních důvodů dietu bez pšenice. Že si babička moje "promiň, ale já tohle nemůžu, prosím nic nepeč, pojď si se mnou radši vypít kafe" vyloží jako osobní útok není moje chyba. Můj bratranec byl odmalička alergický na buráky a stejně si tu čokoládu s nimi musel od příbuzných vzít, aby se někdo náhodou necítil ukřivděně. K prarodičům přece nechodím kvůli jídlu, ale kvůli tomu, abych se s nimi viděla. Pokud se chutě (a potřeby) prarodičů a vnoučat neshodují, tak nevidím důvod, proč se nedomluvit, že přece návštěva nemusí být podmíněná obědem.
Eva Pánková
On ten problém je asi někde jinde. Mám vnoučata a rádi si u mne dají, co doma mamina nedělá. Nejstarší vnučka si v poslední době začala vymýšlet, že tohle nebo ono není zdravé. Domluvily jsme se, ať doma jí co má a jinde, co jí dají. A pokud to opravdu nerada, pak jíst nemusí. Bez vysvětlování a bez mého nucení a pocitu křivdy. Pokud jí stačí domácí chleba nebo housky, něco se tu vždycky najde, s trochou másla. Přece za mnou nechodí se najíst, ale popovídat si, zahrát nějakou hru, něco vyrobit rukama.
Magda Škodová
Já vidím spíš problém v tom, že vnoučata vůbec neznají některá jídla, protože doma se vaří "zdravě". Bezlepková dieta je úplně zbytečná pro zdravého člověka, skleníková zelenina, která procestovala půlku světa je taky terno, no je toho víc. Třeba moje vnučky odmítly hrášek ze zahrádky s tím, že si ho přece koupí v obchodě... Například "kouzlo" masoxu jsem objevila před pár lety, nikdy jme ho doma nepoužívali a já ho, po jedné zkušenosti, taky nepoužívám. No a pokud se dětem a vnoučatům nelíbí, co babičky vaří, tak je přece nikdo nenutí, aby se k nim chodili vykrmovat, že?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.