Když tělo zradí duši
Ilustrační foto: pixabay.com

Když tělo zradí duši

21. 8. 2020

O někom se říká, že chodí jako tělo bez duše nebo že vypustil duši. Pokud ještě chodí jako bez duše, tak to jde. Pokud duši vypustí, nejde to vůbec. Jeden  bez druhého se totiž neobejde. Někdy se také duše tetelí blahem a to je hezké, protože i tělo z toho má užitek.

Když však tělo duši zradí, je to hodně špatné. Vypustit ji ještě nechce, jenom ji trápí. Duše sténá někdy víc než tělo. Když je tělo bolavé, duše je z toho také raněná, ale tělu pomoci nemůže..Tělo se se svým postižením musí vyrovnat samo. Je prostě zraněné, neschopné normálního pohybu, protože ho zasáhla buď operace nebo nemoc, což je vlastně stejné.

Mé tělo zasáhla operace. Stalo se to ze dne na den a bylo to nutné. Jeden den si tělo vykračovalo s hlavou nahoru a duše se tetelila blahem. Druhý den však tělo duši zradilo. Nemohlo se hýbat, ale duše se hýbat chtěla..Nechápala to, chtěla žít, chodit do přírody, mít nové zážitky, být šťastná. S bolavým tělem to ale nešlo. Tělo se utápělo v bolestech a duši utiskovalo. Nemohla bez těla vůbec nic.

Tělo buď leželo nebo sedělo v křesle, koukalo nešťastně do zdi a cpalo se prášky na bolest. Duše se snažila tělo povzbudit, ale ono to odmítalo. Dušička začala být v těle docela malá a bála se, aby ji tělo neopustilo a opravdu nevypustilo. Přemlouvala ho ve dne i v probdělé noci. Útočila na něj, protože opravdu odejít nechtěla. Jeden den se ale stalo, že tělo jí začalo naslouchat a opravdu se řídit jejími radami..Opět se začalo hýbat, nejprve v malém prostoru, později se odvážilo i ven. Začalo dýchat svěží vzduch, přestalo jíst prášky a pomalu a jistě se uzdravovalo.

Duše jásala. Opět se s tělem spojila a byly spolu  jedno tělo, jedna duše. A tak to má přece být!!!

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Seitlová
Od května do půlky srpna jsem prožívala přesně totéž. Při čtení jsem si říkala, to jsem byla já. Ale ještě nejsem úplně v pohodě po úrazu a 2 operacích, ale už je přede mnou naděje. Děkuji vám, že jste mou beznaděj tak krásně popsala. máte dar. Přeji vám zdraví a aby duše jásala.
Libor Farský
Všechny mé palečky, Haničko, spolupracovaly.
Hana Šimková
Děkuji všem
Jitka Chodorová
Nádherně napsaný článek Hani, jsem ráda, že jsi zase v souladu duše a těla, je to opravdu moc důležité. Zároveň bych chtěla navázat na komentář paní Věry j. To, co popisuje, to s malými odchylkami znám, a kdo to neprožije, jen těžko uvěří. A když se k tomu ještě přidá bolavé tělo, tak má člověk co dělat, aby to nějak zvládl. Přeji hodně zdravíčka Tobě, ale i všem lidem dobré vůle.
Soňa Prachfeldová
Jak si člověk oddychne, když zlé zase odpluje.
Věra Ježková
Hani, jsem ráda, že vše dobře dopadlo. Tělo a duše jsou propojeny. Na tom je založena psychosomatika. Jenže, co když duše zradí tělo? Ani v nejmenším nechci tvoji situaci zlehčovat. Utrpení, které jsem v životě prožila, když mě zradila duše, bych nepřála nikomu. Pokud je duše (rozum) v pořádku, může na tělo působit. I když v tvém případě to trvalo bolestně dlouho. Jenže, co když duše v pořádku není? Tělo jí nepomůže. Nemá žádný „externí zdroj“, který by jí pomohl. Abych byla konkrétní. Trpěla jsem úzkostnými stavy. Bála se vyjít na ulici, jet v dopravním prostředku, jít kamkoliv mezi lidi. Nadlidský výkon pro mě byl dojet do práce a domů. Bylo mi na omdlení, potila jsem se, třásla, zem se mi hýbala pod nohama, viděla jsem černobíle, před očima mi plavaly nápisy na obchodech. Denně jsem musela vyvinout neskutečné úsilí, abych odešla z domova. Zvládla jsem to. I pomocí léků, samozřejmě. Ale primární bylo, že jsem věděla, že pokud nevyjdu teď, nevyjdu už nikdy.
Dana Puchalská
Hani, děkuji. Moc se mi dnešní článek líbil. Je v něm spousta pravdy.
Jan Zelenka
Máte zajímavé úvahy. U mne se duše s tělem prala vícekrát. Ale, jak píše paní Kosťunová, duše bývá silnější. Duševně silný člověk daleko lépe překonává fyzické problémy. Jak jsem psal v jedné básni - je třeba vstát a jít dál.
Naděžda Špásová
Prožila jsem něco podobného před jedenácti lety. Naštěstí se oboje opět spojilo. Tobě i sobě přeju, aby nám to vydrželo ještě hodně dlouho.
Jana Hošková
Hezky napsané ! Já bych za tou duší viděla mozek. Ten dokáže neuvěřitelné věci. Umí totiž poručit tělu. Sama jsem to na sobě několikrát vyzkoušela. :-))

Zpět na homepage Zpět na článek

SERIÁL: Můj chytrý mobil

Studenti učí seniory pomocí videí

Chytrý mobil

Nový díl: Jak využít QR čtečku v mobilu

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Podle lékařů je chůze nejzdravější pohyb. Kolik zhruba kilometrů týdně ujdete vy?

Maximálně tři

18%

Mezi třemi až pěti

15%

Mezi pěti až deseti

16%

Přes deset

23%

Nechodím vůbec, jen na nákup a k doktorovi

14%

Nevím, neumím to odhadnout

13%