Čundr: To se jen tak chodí po světě
Foto: autorka

Čundr: To se jen tak chodí po světě

9. 10. 2020

K napsání této vzpomínky mě přivedla nedávná otázka dne. 

                                          OTÁZKA DNE 3.10.2020: Říká vám něco slovo čundr?

Na čundr jsem nikdy nechodila, na skobě na půdě mi sice viselo tele, ale nikdy jsem ho nehodila na záda a nešla se toulat. To by naši nepřežili a já taky moc statečná nebyla. Spát pod širákem nebo ve slámě s vidinou, že po mně v noci něco poleze, brrr. Tak to mě fakt nelákalo. Ale čundráky jsem znala, to jo.

Můj muž na čundr chodil. Měl jednu historku ze svého čundrování, kterou nejdříve vyprávěl našim dětem a mně, při jediném našem stanování, na dobrou noc a pak také našim vnoučatům. Nejdříve těm větším a posléze, až přišel ten správný čas, i těm menším.

Měli jsme na prázdninách vnoučata a rozhodli jsme se, že s nimi budeme spát několik nocí v zahradní chatce. Už se setmělo, bledý měsíc se schovával ve větvích a děcka nechtěla jít do pelechu. A pořád: babi, vyprávěj ještě o něčem, a tu dědeček povídá, že on jim teda poví příběh ze svého mládí, kdy s partou kluků chodil na čundr. Nejdříve jim musel vysvětlit, co to je ten čundr. A pak, za různých nočních zvuků v pozadí a slabého svitu měsíce, začal dědeček vyprávět. Byla to ta správná  noc pro strašidelné historky.

„Na čundr jsme jeli nejdříve vlakem, bylo celkem pěkně a konečně vláček dosupěl do stanice, kde jsme chtěli vystoupit. Nejdříve jsme se stavili v hospodě, ale ta byla ještě zavřená, a tak jsme pokračovali směrem na Černou Vodu k lomu Rampa, kde jsme se tehdy scházeli. Bylo nás asi sedm. Přes den bylo počasí dobré, ale k večeru začalo foukat, pršet. Před desátou už byla pěkná vichřice. Co teď? Na noc pod širákem to nevypadá. Vydali jsme se zpět k hospodě. Oblohu křižoval blesk za bleskem doprovázený pořádným řevem hromů. Celá dědina byla ponořená do tmy. Před hospodou se zrovna rozcházeli poslední štamgasti (Vysvětlit, co to jsou štamgasti.) Byli jsme už pořádně promočení, co teď? Až ten poslední chlap, co se loudal od hospody, nás vzal na milost. „Tak hoši, jestli chcete, můžete jít ke mně. Vyspíte se ve stodole na seně. Je tam sucho a teplo. Byli jsme mu vděční a nabídku jsme s radostí přijali. Ležel jsem u  dřevěné stěny, kde byl vyřezaný malý kulatý otvor. Nemohl jsem usnout, měl jsem z toho chlápka takový divný pocit. V domě naproti byla tma a tu najednou se za oknem mihl proužek světla od baterky. Kluci, zavrtaní do sena, klidně oddychovali. Jen já jsem třeštil oči na to světýlko, které se vynořilo z domu. Pršelo, jen se lilo, blesk následoval blesk. Hororová noc. Jeden blesk jasně ozářil postavu, která vyšla z domu. Chlap měl na sobě černý gumový kabát s kapucí, takže jsem tvář neviděl, a v ruce měl … panebože … sekeru.

Opatrně kráčel přes blátivý dvůr. Znovu blesk. Je to tak, jde do stodoly se sekerou. Začal jsem budit kluky, ale ti mě odháněli jak dotěrnou mouchu.

Vrata stodoly se, se zlověstným skřípotem pantů, začala otvírat A v nich stanula černá postava osvícená dalším bleskem. Chlap popošel blíž k senu a já jsem už na nic nečekal a vystřelil jsem k otevřeným vratům. Vidím, jak se postava otáčí a vzduchem se zalesklo ostří hozené sekery . A od té doby mám zadek na dvě půlky.“

Chvíli bylo napjaté ticho a pak se vnoučátka vrhla na milovaného dědečka. Protože jsem věděla, jak to skončí, dalo mi velké úsilí udržet kamennou tvář.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.3 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jindra Hubačová
Při čtení článku jsem byla zpočátku napnutá a čekala něco hrozného , byla jsem ráda, že jsem ve své posteli. Začátek hrůzný a na konci článku mě postihl záchvat smíchu a napětí povolilo. Pěkný článek a skvělá úvodní fotka, která se mi již moc líbila na FD. Děkuji, Elenko.
Martina Růžičková
Prima napínavá i zábavná historka :-).
Jana Šenbergerová
Za takové měsíční noci bych na Rampě být nechtěla, i když je tam krásně. Tvá fotografie příhodu hezky umocňuje.
Jana Šenbergerová
Ještě se směju. :-) Není to vždycky totéž, když dva říkají totéž. Tobě se to rozhodně povedlo napsat náramně. Zdravím tebe i účastníka tohoto hororového čundru. :-)
Jaroslav Kolín
Pěkné, byť známé! Teď jde jen o to, aby to vnoučata nevyprávěla ve školce. :-D
Eliška Murasová
Elen, připomnělas mi dobu, kdy jsem na chatě vyprávěla strašidelné příběhy synovi a jeho kamarádovi. Když nám po týdnu přivezl Zdenek generátor a mohli jsme pustit televizi, kluci prohlásili, že příběhy jsou lepší. To byly časy...
Eva Mužíková
Teprve po přečtení poslední věty z vyprávění mi došlo, že jde o známý příběh. Ale přiznám se, že jsem byla docela napjatá. Hezké zpestření.
Zuzana Pivcová
Až do poslední věty jsem byla nejistá a ten legrační konec jsem velmi uvítala. Nějak mi teď humor moc nejde, tak tohle bylo fajn.
Dana Puchalská
Super, vnoučata musela mít oči až "na vrch hlavy". Děkuju za hezký článek.
Alena Tollarová
Tak to je příběh přímo stvořený pro takovéto příležitosti. Trochu strachování. A pak ... úlevné chachacha :)

Zpět na homepage Zpět na článek