Už vás nepotřebujeme. Čím je člověk starší, tím více ho bolí ztráta práce
Ilustrační foto: ingimage.com

Už vás nepotřebujeme. Čím je člověk starší, tím více ho bolí ztráta práce

4. 11. 2020

Bude se propouštět. První půjdou na řadu ti starší. Mladí mají hypotéky, děti, vyhodit je nemůžeme, pochopte to. Takové řeči nyní nejsou ve firmách ničím výjimečným. Když člověk přijde o práci, je to vždy stresová situace a nejhůře ji nesou ti dříve narození.

Majitel jedné menší rodinné firmy právě stojí před rozhodnutím. Potřebuje propustit jednu z účetních. Ale která to bude? Pětatřicetiletá Veronika je máma dvou dětí, spolu s manželem splácí hypotéku, ztráta práce by její rodině způsobila obrovské potíže. Osmapadesátiletá Zuzana žije sama,  nemá závazky. Jejich šéf obě dobře zná, ve firmě jsou všichni kamarádi. Jenže finanční situace společnosti kvůli pandemii není dobrá, přišla o mnoho zakázek, propouštět musí. Los padne na Zuzanu, dotyčný už se rozhodl: „Je sama, nemá závazky, Veronice by to ublížilo víc. Pracovně jsou obě stejně dobré, napíšu Zuzaně výborné doporučení.“

Jenže Zuzana to vidí takto: „Pokud půjdu já, nemám ve svém věku šanci najít práci. Už jsem se zkoušela dívat na inzeráty, ptala jsem se známých. Je to beznadějné. Nevím, co si počnu. Půjdu na pracák? V mém věku? Z čeho budu platit nájem? Navíc mám maminku v domově seniorů a připlácím jí tam měsíčně dva tisíce za to, že může být v jednolůžkovém pokoji. Vůbec si nedovedu představit, jak budu žít, pokud přijdu o příjem. Ani nevím, zda by mě v mém věku vzali někam za pokladnu. A zda bych to zvládla.“

Ztráta zaměstnání ve vyšším věku často v lidech vyvolává černé myšlenky. Začnou si říkat: jsem starý, nepotřebný, novou práci už neseženu.

„Krajně náročné může být vyrovnat se se ztrátou práce v situaci, kdy člověk třeba dvacet nebo třicet let pracoval pro jednoho zaměstnavatele. Dovedu si však představit i opačnou situaci. Ve věku kolem padesátky a výše můžeme mít splacenou hypotéku, odrostlé děti a zároveň být profesně na vrcholu sil. Pokud se takový člověk nedobrovolně ocitne na trhu práce, může být v komfortnější situaci, než živitelé mladých rodin zatížení hypotékami,“ uvedl Tomáš Prajzler, poradce ze společnosti Servis vztahů.

Personalisté a psychologové mají zkušenosti, že mladí lidé jsou zvyklí práci měnit častěji, zatímco starší generace často dlouhé roky setrvávala v jednom zaměstnání. Když o ně starší lidé přijdou, často to berou jako své selhání, ne jako příležitost zkusit něco nového.

„Je ale důležité si uvědomit, že o práci přijde alespoň jednou za život většina z nás. Lidé však často  nesou ztrátu zaměstnání hůře než nedobrovolný konec nějakého vztahu či rozvod. Protože se mnohdy připojují strachy z existenčních problémů i větší ztráta identity a sebevědomí. Důležité je ale si výpověď nebrat osobně. Toto nás může dostat do sebelítosti a myšlenek, že všichni jsou proti nám, a to nám při hledání nové práce nepomůže,“ připomíná Tomáš Prajzler.

„Stačí, když si ráno otevřu počítač, a už mám po náladě. Čtu o tom, jak se ekonomika propadá a je mi jasné, že časem to přijde i na naši firmu. A kdo půjde jako první? My staří,“ říká šedesátiletý Libor, který pracuje v menší firmě zabývající se finančním poradenstvím. „Jak závidím kamarádovi, který je malíř pokojů. Ten má dost práce pořád, může si vybírat a vydělá si stejně jako já. Sice už těžce zvládá to poskakování po žebříku, ale je na něm, kdy pracuje a kdy odpočívá. Já se každý den probouzím s hrůzou, že zavolá šéf, že končíme. Ani současná práce z domova mi nevyhovuje, já chodil do kanceláře a za klienty rád, rád si povídám s lidmi. Teď nám šéf nařídil vše zařizovat z domova. Tak jen sedím, telefonuju, vyřizuju maily a děsím se, že přijde ten s výpovědí“ vypráví.

Psychologové radí, aby lidé v takové situace záměrně vyhledávali informace pozitivní, ne jen ty, které je straší. „Pořád jsou nůžky mezi poptávkou a nabídkou na pracovním trhu poměrně otevřené a v mnoha odvětvích je velmi dobrá šance najít si zaměstnání nové,“ upozorňuje psycholog a kariérní poradce Tomáš Prajzler.

Současný život v pandemii přinesl většině lidí spoustu starostí. Je to čas, kdy se ukazuje, jak je kdo silný, jak umí řešit potíže, zda je optimista či pesimista. Poměřování, kdo to má v této době těžší, nikomu nepomůže. A už vůbec ne, když se lidé budou škatulkovat podle věku. Ztratit práci ve vyšším věku je hodně nepříjemné, ale nikomu není ku prospěchu, když si to zdůvodňuje větami: jsem starý, nepotřebný, kdybych byl mladší, nevyhodili by mě. Stejně si totiž ti mladší vyhození mohou říkat: lépe bych se měl, kdybych už byl starší, nemusel živit děti, nemusel splácet hypotéku, vyhodili mě, protože jsem mladý a říkají si, že si nějak poradím, kdybych měl před penzí, tak by si to nedovolili.

Novou práci nebo třeba jen přivýdělek k penzi mohou starší lidé najít například na portále https://cz.jooble.org/

důchody práce
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ladislav Hnyk
Milan Sova Tam bylo alespoň vidět jak jim na lidech záleží.Dneska neřeknou ani děkuju a ani nepodají ruku.Vše se odbývá na osobním oddělení.A vlastně se ve firmě ani důchodu nedožijete, protože VÁS PŘED DŮCHODEM VYHODÍ.
Milan Sova
Chlebíčky a šampus je boží :-)
Jaroslav MAREK
Paní Marie Pavlíková, napsala jste: Když člověk něco umí, netřeba truchlit nad ztrátou zaměstnáni a hlavně se o něj celoživotní nestrachovat.... udělat si rekvalifikaci... naučit se jazyk... Jak byste se asi tvářila, nebo jak by Vám asi bylo, kdyby Vám úřednice na úřadu práce sdělila následující (to byl můj případ): ...udělat si rekvalifikaci... "hm, Vy jste absolventem 3 vysokých škol, jedna dokonce v zahraničí...Vám žádnou rekvalifikaci nebudeme nabízet, Vy jste PŘEKVALIFIKOVANÝ"... ...naučit se jazyk... ovládám na velmi dobré úrovni ruštinu, angličtinu, španělštinu, 25 let jsem soudním tlumočníkem pro jazyk německý se specializací právo... a stejně mi toto všechno, včetně veškeré praxe, bylo houby platné, PROTOŽE MI BYLO 54 LET, v tomto věku NEMÁTE V TOMTO STÁTĚ ŠANCI SEHNAT JAKOUKOLIV PRÁCI, TAK JE TO, JE TADY DISKRIMINACE KVŮLI VĚKU, NEOBCHÁZEJME TO A NALIJME SI ČISTÉHO VÍNA... jak jsem napsal, měl jsem štěstí a sehnal práci v Německu...a přístup německého zaměstnavatele ke svým zaměstnancům se s přístupem zaměstnavatelů ke svým zaměstnancům v ČR nedá srovnat...naprosto souhlasím s panem Hnykem...tady Vás vymačkají jako citron, sedřou Vás z kůže a pár let před důchodem Vás vyhodí a odkopnou, i když vědí, že kvůli věkové diskriminaci, která je v tomto státě trpěna, a o které se mlčí, nemáte šanci sehnat jakoukoliv práci...tak je to!
Jarmila Komberec Jakubcová
Podle mého názoru každý nemůže být v důchodu OSVČ, protože záleží v jaké profesi pracoval či jaké má zájmy. Já jsem se na důchodový věk připravovala cca 5 let před jeho získáním a proto jsem si vytvořila podmínky, aby mohla pracovat jako OSVČ. Mít zajištěné dodávky, zakoupení výpočetní techniky a grafické karty. Nakonec se naučit pracovat se naučit pracovat s grafickými programy. To vše stojí čas i peníze. Ale i dnes ve svých 75 let pracuji, nyní z domova a zakázek mám stále dost.
Ladislav Hnyk
Marie Pavlíková Nepotřebuju aby mně nekdo litoval.Popisuju jen tak jak to v této kapitalistické společnosti chodí.Za komunistů toto nebylo, tam si Vás v práci vážili A NIKOHO PŘED DŮCHODEM NEVYHODILI.A to ještě když člověk náhodou měl zdravotní potíže, tak mu umožnili ve fabrice přejít na méně namáhavou práci.Dneska jste 3 měsíce marod a po nástupu do práce Vás vyhodí. Zrovna tak, při odchodu do důchodu tenkrát člověk dostal nějakou finanční odměnu ( záleželo na velikosti fabriky, dávalo se od 5ti tisíc výše), u ředitele rozloučení se šampaňským a chlebíčkama, poděkování za práci a třeba moji rodiče dostali týdenní poukaz k moři do Bulharska(oba pracovali ve fabrice, matka 35 let otec 40 let). Dneska Vás před důchodem VYHODÍ aby nemuseli nic dávat a ani vám majitel nepoděkuje natož aby se přišel rozloučit a dal nějaký dar od firmy za určité roky odpracované ve firmě.Vy ve firmě necháte kus zdraví, přesčasy kde přicházíte o čas s rodinou a nakonec není ani to DĚKUJEME.
Marie P.
Aco jste tedy chtěl pane Hnyku? Jen abychom Vás politovali?
Marie P.
Paní Břendová, chtěla jsem jen pana Hnyka podpořit radou. On o zdravotních problémech nepsal. Podle Vás je tedy situace, kdy někdo přijde před důchodem o práci, NEŘEŠITELNÁ? Když na to tak nahlížíte, pak tedy pro vás ano.
Ladislav Hnyk
Marie Pavlíková Vážená paní, takovouto blbost může napsat pouze člověk, který V ŽIVOTĚ NEDĚLAL MANUÁLNĚ.Pokud celý život pracujete rukama, tak jste odepsaná na záda, klouby a já nevím co ještě.Ano, mohu si někde přivydělat, ale jak říkali mi moji rodiče .."do sedmdesáti to jde, pak už je znát každý rok a každý pohyb bolí.Moje matka říkala." Vždyky jsme se jako mladá divila, když mně starý ženský říkaly, že neuzvednou ani peřinu.Dneska to už vidím sama na sobě, převlékání peřin mi dělá problémy." A na druhou stranu.Jestli nás je vesnici 60-80 starších šedesáti let, to mají všichni podnikat?A včem mají podnikat?Kolik si myslíte, že se jich uživí když ve vesnici je 280 obyvatel? A čím jste starší, tím potřebujete více léků, které jsou drahé a potom i těch 1500 kš chybí.Zrovna tak, když se dostanete do domova důchodců, tak ho platíte.A tam také potom těch 1500 kč chybí.Tchýně byla v domově důchodců a protože měla malý důchod, tak jsme ještě dopláceli.A když přijdete v šedesáti o práci a manželka doplácí za tchýni domov důchodců, tak to je pak v domácnosti znát každá koruna, která chybí. Víte, že se říká SYTÝ HLADOVÉMU NEVĚŘÍ a ve Vašem případě se to plně potvrzuje.Rozdáváte rady když neznáte situaci toho kterého člověka.
Růžena Břendová
Souhlasím s paní Divišovou a pány Hnykem a Markem. Paní Pavlíková jako OSVČ rozumuje, ale ostatní byli zaměstnanci, nikoli podnikatelé. Ono začínat s podnikáním v šedesáti??? Na ÚP se nezajímali o nic, jen o to, zda hledám práci! Ženská v šedesáti je asi podle pracovníků ÚP velmi žádaná. Já jsem to vyřešila jinak, za léta dřiny ve fabrice jsem měla hafo zdravotních problémů, tak jsem rok a něco marodila, potom pracák a šla jsem do předčasného důchodu o třičtvrtě roku dřív, což zase až tak nebolelo moji peněženku, i když jsem sama a vdovský nemám a mít nebudu, tak vyžiji jakž takž. Předesílám, že nekouřím a nepožívám alkohol, ale mám koníčky a ty také něco stojí. Ale což, mohlo by být i hůř. Hlavně že zdraví jakž takž slouží.
Dana Divišová
Paní Pavlíková, nevím, jestli je dobrá rada začínat v 60 jako živnostník. Možná v oblasti, kde vás neomezují počínající fyzické potíže. Jenže, většina mužů kolem mne po 60 už nějaké potíže má. Učit se jazyk v 60? Rekvalifikace v 60 je asi taky nesmysl. Pokud budete mít důchod kolem 15000, snížení o 1500 je opravdu znát. Mému muži v 55 letech přesto, že měl vzdělání ve slaboproudé elektrotechnice, tak mu nebylo k ničemu. Nikdo ho už nepřijmul. Mohl dělat jen dělnické práce, díky tomu, že byl zdravý, tak ve stavebninách.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.