To už nosit nebudu, vyhodím to. Plýtvání s oblečením je extrémní
Ilustrační foto: ingimage.com

To už nosit nebudu, vyhodím to. Plýtvání s oblečením je extrémní

28. 10. 2020

Tisíce tun oblečení končí v odpadu, na skládkách. Nikdy v historii nebylo lidstvo tak zavaleno šatstvem jako nyní. Nikdy jsme oblečení tak hodně nenakupovali a tak hodně ho nevyhazovali. Zprávy o plýtvání v této oblasti jsou přímo děsivé.

V New Yorku ročně končí v odpadu dvě stě tisíc tun oblečení a obuvi. Neuvěřitelné číslo? Ale ne, stačí se podívat na řetězce s levnou módou. Jejich prodejny jsou přeplněné, zboží je nekvalitní. Člověk si ho párkrát oblékne a pak ho vyhodí, protože je ošklivé. A spoustu z něho si vůbec nikdo nekoupí. Kam s ním? Do odpadu.

„Za pět let se množství nakupovaného oblečení zdvojnásobilo, ale počet použití jednotlivých kusů klesl o pětinu. Znamená to, že oblečení nakupujeme, párkrát si ho vezmeme a čím dál tím dříve ho vyhazujeme,“ uvedla Ellen Mc Arthur, jedna z aktivistů, které na neuvěřitelné plýtvání v této oblasti poukazují a sledují, jak se vyvíjí.

Ovšem není třeba složitých výzkumů a výpočtů, stačí na toto téma promluvit s někým dříve narozeným. „Nebyli jsme špatně situovaná rodina, ale běžné bylo, že jsem měla troje šaty. Dvoje na běžné nošení, jedny takzvaně lepší. Měla jsem ovšem spoustu doplňků. Límečky, brože, pásky, aby šaty nevypadaly pořád stejně. Takto to bylo běžné, neznamenalo to, že na oblečení nemáme. Prostě se nechávalo šít, bylo drahé, tak ho každý neměl tolik jako je běžné nyní. Ovšem ty šaty byly z tak kvalitních látek, že jsem je nosila třeba tři roky téměř každý den a vůbec to na nich nebylo poznat,“ říká osmaosmdesátiletá Libuše.

Podobně vyprávěla i herečka Eva Gerová, která se znala s filmovými hvězdami jako bývala Adina Mandlová či Lída Baarová. „I takové dámy jako Mandlová a další sice měly hodně šatů, ale jejich pořizování bylo nákladné, tak si jich vážily. Nebylo vůbec nic divného na tom, že je nechávaly přešívat, že látku z nich po obnošení ještě využily na další model. My jsme oblečení rozhodně nikdy nevyhazovaly. Bylo běžné, že se kombinovalo. Když jsme šaty měly dlouho, třeba jsme si na ně nechaly ušít z jiné látky kapsičky nebo lem, aby vypadaly jinak,“ vyprávěla v jednom ze svých posledních rozhovorů.

Podle statistik společnosti Redress, která se tématem plýtvání zabývá, bylo v 2015 poprvé celosvětově vyrobeno více než sto miliard oděvů, přičemž šedesát procent z tohoto objemu skončilo na skládkách ještě tentýž rok. Svět se veze na trendu takzvané rychlé módy, kdy řetězce rychle obměňují své kolekce. Tak rychle, že je lidé nestačí kupovat a tudíž mnohdy sami výrobci své neprodané zboží likvidují. A navíc jde o zboží levné, takže lidé nakupují oblečení čtyřikrát více než před dvaceti lety. Ovšem až třetinu textilu, který koupíme, odkládáme už po prvním nošení. Podle Českého statistického úřadu končí v komunálním odpadu v České republice ročně asi dvě stě tisíc tun textilu.

Norské noviny Aftenposten se dohodly se třemi mladými blogerkami, které udávají ve své zemi módní trendy, že navštíví jednu továrnu na výrobu oděvů v Bangladéši. Novináři pak natočili zděšení dívek, které si poprvé uvědomily, v jak katastrofálních podmínkách lidé pracují, aby svět zaplavovaly tuny a tuny dalšího nepotřebného oblečení. Uvědomily si tu absurditu, že lidé otročí kvůli něčemu, za člověk za pár měsíců stejně vyhodí nebo si to vůbec nikdo nekoupí a výrobek je vlastně odpadem už ve chvíli, kdy opouští továrnu.

„Plýtvání s oblečením mě trápí. Móda je jedním z největších hříšníků co se týká znečištění planety, ať už jde o chemickou výrobu látek, bělení, barvení, jejich likvidace,“ říká jedna z nejúspěšnějších českých modelek Tereza Maxová. Přestože právě díky módnímu byznysu udělala závratnou kariéru, uvědomuje si, jak hodně se svět změnil od doby, kdy začínala. „Začala jsem být velkým fanouškem second handů a recyklace. U dětí jsem se vždy snažila, aby dědily oblečení po sobě, snažím se jim kupovat oblečení z udržitelných materiálů, z organické bavlny. Myslím, že přístup k nakupování oblečení, je jedna z oblastí, ve které by se společnost měla měnit,“ vysvětluje.

Čím dál více modelek, umělců, návrhářů propaguje takzvanou upcyklaci. Tedy vytváření nového oblečení z odpadových materiálů, použitých výrobků na nový materiál. Zkrátka, v určitých kruzích se stalo módou pochlubit se tím, že už nenakupujeme stále nové a nové hadříky, ale naopak z těch použitých dokážeme vyrobit něco jiného, neobvyklého, nekonfekčního. V podstatě se jedná o totéž, co ženy dělaly dříve. Přešívat, kombinovat, půjčovat si oblečení, nosit něco po starších sourozencích bylo vždy naprosto normální a mnohdy to vůbec nebylo známkou toho, že by si rodina více nemohla dovolit. Jen si lidé nemysleli, že musejí mít v šatníku třicet nekvalitních triček, které jsou pomačkané a ošklivé po prvním vyprání, ale považovali za normální mít tam tři, čtyři kvalitní halenky či košile, které držely barvu a tvar řadu let. A tak starší lidé zase jen kroutí hlavou a říkají: No to je řečí kolem toho, co vždycky bývalo naprosto normální.

móda
Hodnocení:
(5 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Grollova
Aby nekoncilo vsechno obleceni v kontejnerech, vyuzivam volneho casu k presivani ruznych latek. Z bavlnenych tricek siji spodni kosilky, (ty jsou ted hitem a jsou hotove raz dva), z barevneho povleceni domaci tuniky s kapsami nebo nocni kosile. Odberatelu mam dost - i mezi nami je spousta invalidnich duchodcu, kteri skutecne setri kazdou korunu a jsou jeste radi, ze neco praktickeho dostanou. Treba i velke bryndaky nebo uterky! Co se tyce bot, plne davam za pravdu pani Kopecke. Radeji drazsi a kvalitni!! Nase nohy si to zaslouzi!!
Danka Rotyková
Co jsem v důchodu, nemusela jsem kupovat z oblečení nic kromě bavlněných triček. Ostatní oblečení mi ještě vydrží, je kvalitní a nadčasové. Oblečení nepřešívám, ale dávám do spec, kontejneru. Trička, která nevydrží dlouho, slouží ještě v domácnosti k úklidu. Myslím si, že naše generace nemá s oblečením problém.
Eva Kopecká
No a když jsme u té kvality a výběru, v minulém obdobi jsem zažila velké morální vítězství nad blízkou příbuznou. Ona mě má za tu náročnou, která má věci značkové. Jenomže proč bych si nekoupila boty z loňské sezóny za polovinu původní ceny? Zrovna tak mikinu, triko, když končí obchod? Ona se má za tu ušlechtile skromnou, která každou sezonu koupí nosí vyhodí po sezóně vietnamské boty. Jo, povidam jí, já třeba tyhle nosím třetí rok, byly za sedm set, a ty máš za ta tři léta už třetí pár, jedny byly za tři stovky. Ty moje jsou pohodlné, měkké a pořád pěkné. Tak která z nás je na tom líp? Bylo vidět, že se zamyslela. Po čase jsem viděla v naší lékárně poslední pár druhu, se kterým mám vlastní velmi dobrou zkušenost. Byla to její velikost. Dala si říct a poměrně snadno jsem ji přesvědčila. Mám radost z toho, že v jejím botníku má tenhle pár bot čestné místo už druhou sezónu. A to její....HOLKA....TO NEJSOU BOTY ALE BAČKORY....A VŮBEC MĚ V NICH NEBOLÍ NOHY....!
Marie Mia
No je sice hezký točit dvoje šaty několik let dokola, ale takovej člověk asi netrpí hyperhidrózou. Nakupování oblečení mě strašně nebaví, takže nosím všechno do roztrhání a ani toho moc nepotřebuju. Jediná výjimka jsou trička, vzhledem k tomu, že mám permanentně propocený podpaží, i když se klepu zimou, tričko musím měnit několikrát denně, tak fakt není možný mít těch triček třeba jen 5.
Eva Kopecká
Dobrý obchod lidi navštěvují i se tam opakovaně vrací. Někdo dražší butik, jiný vybraný obyčejný třeba i vietnamský. V některých lze kupodivu i schopný hadr za dobrou cenu pořídit. Dneska se často stává, že ty věci stejně jako jiné spotřební zboží nevydrží člověku tak dlouho, jak by chtěl. Vyhazuje se......vyhazuje se všechno.....není to jen to, co máme na sobě. X krát za život dnes měníme auto, televizi, ledničku, pračku....žene nás k tomu doba, móda, konkurence např v práci, ve škole, medializace výrobků....my v rodině to řešíme tak, že když se rozhodneme něco obměňovat, dáme tu původní věc zadarmo dosloužit po domluvě někomu, kdo to využije. Jako spotrebitele mě tedy odpuzují špinavé polorozbite výlohy některých vietnamských prodejců. Po celý rok se v nich povalují třeba vánoční řetězy. Tam nechodím. Do jiných čistých - proč ne. A jako člověka mě docela uráží, když nabídnu čisté moderní a hezké oblečení po dceři, která podstatně změnila váhu studentce z rodiny známých a nestojím jim po celý měsíc za to, aby poslali sms. Holka nemá co na sebe, bylo by to zadarmo, její škoda, vzala si to jiná, sluší jí to a byla moc ráda....
Marcela Škodová
Myslím, že modelky a hérečky moc na recyklování nedají. Ale to je můj názor, soudím podle toho, jak se oblékají na různé premiéry a oslavy. Ale recyklovat za každou cenu? Normální člověk má obvykle tolik oblečení a obuvi, kolik běžně potřebuje a tím pádem i vynosí, takže po použití prostě vyhodí do kontejneru s oblečením či postříhá na hadry na úklid. A co se týče kvality? Mám zimník od známé české značky za několik tisíc - po jedné sezóně vypadá jako z kontejneru na použité oděvy, takže jej nosím jen na pohřby (je černý). Na druhé straně nosím trenčkot ze sekáče, mám jej už šestou sezónu, peru doma a pořád vypadá jako nový, jo a stál 120 kč...
Věra Halátová
Vždy, když ke mně přijela moje matka, prohlédla si mou skříň a řekla: No, Věruško, moc toho nemáš. No co, nemám. Halenku, kostým, jarník, zimník, spodní prádlo, kalhoty na sport, košili, větrovku, zimní bundu. NIkdy jsem nehromadila oblečení. Ale když z kalhot "vyrostu", no tak je dám do kontejneru a koupím si nové. Anebo když je oblečení obnošené. Co bych s tím jako měla dělat? Levné oblečení nekupuji. Když už si něco nového koupím, musí to být kvalitní a mělo by mi to vydržet "do rakve".
Věra Ježková
Oblečením neplýtvám, moc se mi ho do bytu nevejde. Nepřešívám, nemám šicí stroj. Pokud z nějakého zachovalého vyrostu, odnesu ho do příslušného kontejneru. Nezachovalé rozstříhám a použiju na úklid.
Mariana Mášová
také bych ráda měla pěkné a kvalitní kousky v šatníku po mnoho let , ale bohužel , i drahé věci se během jedné sezony tak zničí , že vypadají jako hadr , to už musí být m aby něco vydrželo pár let neošoupané a nevytahané .
Lenka Kočandrlová
Já už pro sebe skoro nic nepotřebuji,i když musím zmínit,že se mi po cca 10 letech zničily oblíbené botky a nyní si bohužel nemůžu jít koupit jiné....Když už se občas dívám po obchodech s "hadry",tak jsem obvykle zděšena množstvím šmejdů,co visí v hojném množství na ramínkách či leží na hromadách.Opravdu jsou to zmetky,špatně ušité,příšerné vzory,barvy,materiál....Mám představu např. kalhot - kdysi obyčejných manžestráků.Ale ty již dávno nejsou,místo toho jen rourky z umělotiny,děsivých barev,mrzké napodobeniny...Najít nositelnou zimní bundu,aby nevypadala příliš lacině,nebyla moc krátká,aby měla pořádné kapsy,i vnitřní,aby nebyla křiklavé barvy ani černá,bez " zlatých" zipů a ověsků,někdy nadlidský úkol. Trika,co se po 1. praní vytáhnou do šířky a zcvrknou,zkroutí se na tom švy a mnohdy mají hrůzné nápisy a kolotočové lesky a cetky.Boty,na první pohled jakž-takž,ale těžké a skoro vždy doplněné nějakým doplňkem,co se k nim nehodí....Ano,možná jsou někde prodejny,kde mají kvalitní zboží,a možná by věci stály více,než v obyč obchodech,ale ani tím si nejsem jistá,spíš i ty dražší výrobky už jsou také ošizené a nekvalitní.Vzpomínám na dobu po r. 89,kdy se začaly prodávat vietnamské hadry...Postupně se jejich kvalita dost zlepšila,jen ty velikosti (spíš malosti...).No a dnes,jakoby krok zpět, vše bylo šito někde na koleně,z hnusných materiálů,asi aby to vypadalo a vydrželo jednu sezónu a pak šup s tím do kontejneru,už to není dle módy!

Zpět na homepage Zpět na článek