Jak dlouhé jsou Lovosice?
FOTO: autorka

Jak dlouhé jsou Lovosice?

23. 10. 2020

Lovosice - město na Labi, nad nímž se zvedá v panoramatu malebných středohorských kopečků nepřehlédnutelný Lovoš. Však názvy Lovosice a Lovoš spolu pěkně ladí. Snad i vy máte v paměti rčení "dlouhý jako Lovosice". A když už jste se se mnou snažili dopátrat, jak dlouhá je Dlouhá (Jak dlouhá je Dlouhá?), zkusíme se dnes podívat, jak dlouhé vlastně jsou Lovosice. Mám k nim osobní vztah a tomu bude odpovídat i pojetí této stati. D

o mých vdavek jsem žila ve vsi Lukavec hned vedle Lovosic. Kolem našeho domu, posledního v ulici, chodili brzy ráno "lukaváci" do práce do hedvábky, glanštofky, Sechezy ... zkrátka do té veliké chemické továrny, která vypouštěla do vzduchu oranžový pruh zplodin, co občas pěkně zaštípaly v nose i krku. Navzdory tomu jsem dětství v tomto prostředí přežila ve zdraví. Cesta k továrně dnes neexistuje, je zastavěná obrovskou moderní halou.

Ale abych se vrátila do Lovosic. Jednoho krásného dne jsem stála na vlakové zastávce Lovosice-město na konci Lovosic. Právě tady začíná Dlouhá ulice a procházku Lovosicemi odstartujeme tady. Městskou řadovou zástavbou starších domů a posléze mezi paneláky docházím na velkou kruhovou křižovatku. Vpravo je budova, kam jsem chodívala do kina. Nápis kino tam zůstal, ale na to, že by se tam promítaly filmy, nevypadá. Kousek za kinem je kostel - Husův sbor. Vracím se ke "kruháči", který se z této strany dá projít jen podchodem, barevně vyzdobeným veselými obrázky. Za kruháčem stále stojí Beseda, kam jsem chodila se školou na výchovné koncerty a později na čaje. Loudavým krokem míjím Pfannschmidtovu vilu. Ehm, co to povídám, tu minout opravdu nesmím. Ten dům znám jako "dům zdraví", sem mě vodila maminka na očkování i s různými bolístkami. V paměti mám vstupní chodbu s vymalovaným stropem, schodiště a halu, tehdy čekárnu se vstupy do jednotlivých ordinací. Ten dům pro mě býval ztělesněním zvláštního tajemna. Vila patřila lovosickému velkostatkáři a starostovi, za války v ní sídlili nacisté a po roce 1948 až do roku 2009 byla využívána jako Ústav národního zdraví. Prázdná vila pak roky chátrala, až ji město vrátilo do původní krásy a dnes tu sídlí knihovna a infocentrum. S nasazenou rouškou jsem se zatajeným dechem stoupala schodištěm a chvíli se cítila někdejší holčičkou, kterou maminka vede za ruku a ta si prohlíží andělíčky na stropě. Schodišti dnes vévodí obraz České středohoří ak. malířky Bibiany Knechtlové, který městu odkázal lékárník v exilu PhMr. Ladislav Smrž. Moc se sem asi nehodí neromantická, ale praktická informace, že tu mají k dispozici WC.

A jdeme dál. V tom žlutém rohovém domě jsem v obřadní síni řekla své ANO. Ulicí secesních domů, vedoucí do prostoru vyhrazeném vzdělávání, docházím ke škole, do které jsem chodila; právě slaví 130 narozeniny. Stále na svém místě objevuji v parku i kryty, ve kterých jsme celá škola v rámci branné výchovy mizeli a zkoušeli plynové masky.

Ale teď už na zmodernizované náměstí. Morový sloup se sv. Václavem zůstal na svém místě, pomník Rudé armády byl přesunut o kousek dál. Část byla vydlážděna a doplněna vodotrysky. V létě tu ve vodních hrátkách mají eldorádo děti. Na straně k Labi stojí nový dům, v bývalém zámku stále sídlí škola. Rohová secesní původní radnice po opravě jen září. Na východě náměstí uzavírá kostel sv. Václava.

Nemohu si nechat ujít zacházku k Labi k přívozu, krásně opravenému zámečku s příjemnou kavárnou a novou rozhlednou. Na břehu Labe se rozprostírá lesopark Osmička, kam jsme chodívali se školou běhat pětistovku. U řeky to žije, jsou tu sportoviště všeho druhu, dostanete tu i občerstvení. Lovosičáci to sem mají kousek.

Já se vracím a přes náměstí a kolem kostela pokračuji ulicí Osvoboditelů. Je tu docela dost obchodů, které si zachovaly sortiment až do současné doby a také Labužník, kde jsme měli svatební hostinu, je tu stále. Na svém místě je i Deli, továrna, kde se seznámili moji rodiče. Pamatuji si vůni oplatek i krabice s jejich zlomky, které se daly koupit. Vůně oplatek se mísila s "vůní" olejny hned přes ulici. Tento podnik však leží doslova v troskách.

Za co musím Lovosice pochválit, to je květinová výzdoba. Barevné květiny tu mají opravdu na každém kroku.

Ulicí podél Deli se pomalu přibližuji k druhému konci Lovosic. Jak tak koukám, měla bych urychleně skončit, protože článek je dlouhý jako Lovosice.

A jak dlouhé jsou vlastně Lovosice? Když to vezmu nejkratší cestou z jednoho konce na druhý, tak nic moc - dva a půl kilometru. Moje toulačka stylem cik-cak vydala na osm.

Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Josef Borecký
Mezi Libochovicemi a Lovosicemi jsem prožil nejkrásnější část dětství v Deli pracoval můj strýc a tak zlomkové oplatky z krabice byla často vítaná laskominka. Stále mám v paměti cukrárnu, kam nás vzal za odměnu starší bratranec za pomoc při česání chmele.
Jan Zelenka
Jako dítě jsem znal z Lovosic pouze nádraží, kde jsme přestupovali na motoráček do Třebenic. Jako Litoměřičák už toho znám trochu víc. Kavárnu u Labe s rozhlednou, Lovoš s terasou a restaurací, pěknou cukrárnu na náměstí a hlavně litoměřické doktory ke kterým se utíkám od těch litoměřických. Lovosice mají dnes daleko lepší tvář, než dříve.
Jana Hošková
Tohle rčení jsme doma jako Severočeši dost často používali, a tak v mém dětství byly Lovosice známkou čehosi nekonečného. Lovoš mne přitahuje, v jeho okolí prý byly v šeru dávnověku první osady. Jméno se tedy odvozuje od "lovců" a lovu, takže okolí muselo být plné zvěře. Zajímalo by mne, jestli dnešní naše zvěř používá toho "chodníčku", který byl vytvořen nad dálnicí...vzpomenu si pokaždé, když tudy projíždíme.
Jaroslava Handlová
Já znám Lovosice jen z častých průjezdů. Nešlo nevšimnout si těch zchátralých zdí bývalé továrny. Díky Tobě jsem teď uviděla Lovosice ještě v trochu lepším světle. Ta Pfannschmidtova vila vypadá moc hezky. Velký i Malý Lovoš je zajímavý v každém ročním období.
Daniela Řeřichová
Moc pěkný článek. Jako vždy sugestivní fotogafie.
Soňa Prachfeldová
Hezké vzpomenutí, Lovosice je pěkné udržované město.
Eva Mužíková
V Lovosicích jsem byla několikrát, když nám tam domů k rodičům utekly děti, umístěné v našem ústavu. Tvé barvité líčení se mi moc líbí. Podobné kresby, jako v té "Tvé", vile máme tady v budově zdr. střediska . Také stařičká vila...
František Matoušek
Lovosicemi jsem vždy jen projížděl. Děkuji proto za seznámení s nimi. Hezká vzpomínka na mládí doplněná pěknými fotografiemi. Docela jsem byl tímto článkem inspirován.No, uvidíme.
Dora Piperková
Alenko, článek se mně, jako vždy, velmi líbil. Jen tak dál pro radost nás všech..... Pěkné výlety a fotografie, ať zase máme co číst a prohlížet.
Martina Růžičková
Lovosice neznám, takže moc děkuji za přiblížení prima reportáží z vaší návštěvy.

Zpět na homepage Zpět na článek