Lachtani. Děda vypráví vnoučkům před spaním
FOTO: autor

Lachtani. Děda vypráví vnoučkům před spaním

3. 11. 2020

Stalo se to u studeného moře, na břehu plném ostrého kamení, které bylo ohříváno jen slabým sluníčkem.

Přesto se tu dařilo malému stádu lachtanů. Zvlášť čilí byli dva lachtaní kluci, Pepik a Lojzik. Hned z rána se hrnuli do vody a celý den dováděli. Ve vodě i na břehu. Nejraději stříleli kamenem na terč. Pěkně si položili šikovný kámen na hladkou skálu a ocasní ploutví do něj udeřili. A jásali pokaždé, když to zadunělo. To kámen trefil starý kmen stromu, který voda vyvrhla na břeh. A taky skákali z balvanů, klouzali se ze skály do mořské hlubiny, honili želvy a chytali tresky. Treska je móóc dobrá! To je vám svačina! A oběd! A večeře!

A tak vám jednou plavou za velikou tučnou treskou, až jsou daleko od břehu. Pepik najednou tresku podplaval, zakousl se jí do břicha a už upaloval ke břehu, aby si na ní pochutnal. No, ale co Lojzik? Má být o hladu, když si Pepik pochutnává na rybě? A to zas ne! Taky si něco uloví. A už hledá nějakou kořist.

Pepik už ze břehu sleduje, jak jde Lojzikovi lov, žvýká bílé tresčí maso, když tu najednou zůstane polekaně hledět na velikou ploutev, plující po hladině. Žralok! Lojzikuu! Loojzikuuu! Volá Pepik na kamaráda. Žralook! Lojzik uslyšel volání a už taky vidí žraloka, jak se mlsně blíží. Honem ke břehu! Ale je to daleko. Doplavu tam včas?

Plave ze všech sil, mává ploutvičkami, mrská ocasem, rychle, rychleji! Ale žralok je přece jen rychlejší. Pepiku, pomoz! Pepik už vidí, že Lojzik je ve velikém nebezpečí. Tu ho napadlo, jak pomoci. Rychle postavil na skálu kámen. Otočil se k němu zády, nadzvedl se na předních ploutvích a ocasem plácl do kamene, až to zabolelo. Kámen letí do moře. Žralok hledí, jak daleko má k lachtanovi, když tu najednou: bác! Pepikův kámen ho trefil přímo do nosu! To je bolest! Au! Au! Žralok se zastavil a naříká. Po chvíli se zlostně obrací a plave pryč. Pepik tleská a radostně poskakuje. Podařilo se mu zachránit kamaráda!

Lojzik zatím doplaval do bezpečí a udýchaně děkuje Pepikovi za záchranu. To ale byla rána! Pepik se usmívá a nabízí Lojzikovi kus své tresky. Podělíme se o ni. Dneska už do vody pro druhou nepůjdeme.

Ale nemusí mít obavu. Žralok si bude dlouho pamatovat, jak to bolí, když dostane chuť na mladého lachtana. A lachtaní kluci poznali, že i jejich hry mohou být užitečné.

Můj příběh
Hodnocení:
(4.7 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Rostislav Mraček
Paní Kosťunová, děkuji. Mám, ale další nebudu na i60 posílat. romracek@centrum.cz
ivana kosťunová
Hezká pohádka, máte takových více ?
Jana Šenbergerová
Takového pohádkového dědečka lze vnoučatům jen závidět. Moc hezká pohádka.
Zuzana Pivcová
Je to moc hezké vyprávění, kde přijde včas záchrana, ale je fakt, že i ten žralok potřebuje potravu, což se do dobré pohádky nehodí. Pamatuji si jeden přírodovědný film kdysi v TV, kde bylo naturalisticky zachyceno, jak velryba chytá mládě lachtana a vyloženě, pro nás surově, s ním mlátí, až ho utýrá. Ale je to příroda, která má svá práva a logiku a nelze ji posuzovat lidským rozumem.
Martina Růžičková
Prima pohádka. Líbila se mi. Vnoučata mají štěstí, že mají "pohádkového" dědečka :-).

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.