Foto: autorka

Fotoreportáž: Mraky

19. 11. 2020

Letí mraky, letím taky, křídla mám a babu vám dám … raz - dva - tři, už jdu!

(křičeli jsme při hře na babu v podvečer s dětmi od sousedů, ale to už je dávno)

Stává se vám to také, vyjdete z domu, pozvednete oči k obloze a s úžasem hledíte na to nebeské divadlo? Nad hlavou vám plují mraky. Někdy nádherné barvy, jindy neobvyklé tvary, pak zase lehounké obláčky a z toho těžká mračna těhotná deštěm. Někdy obloha vypadá, jakoby ji namaloval ten nejlepší malíř, rozmáchlé tahy štětcem a neskutečně namíchané barvy. Pak zase měl malíř splín a maloval podle své duše. Vypatlal všechnu šedou a tmavě modrou barvu.

Podle mě jsou mraky a mlhy z jednoho rance. Mrak ani mlhu nemůžeš jen tak odfouknout, zahnat ani zaříkáváním ovlivnit. Musíš se s jejich přítomností smířit a kochat se. Kochat se, pokud to ještě jde. Do jedné minuty se vejde spousta záběrů, spousta zachycených okamžiků z různých úhlů, a pokud fotografovi pomáhá světlo, vzniknou roztodivné kreace.

Vybrala jsem ze svého archívu několik fotografií mraků, pojďte se podívat.

A zítra, až vyjdete ven, zvedněte hlavu k obloze, třeba budete mít štěstí …

Můj příběh

Autor: Elena Valeriánová

Hodnocení:

(5.1 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Kollinová 21.11.2020 13:40

To nejsou jen mraky, to je poezie i inspirace pro neklidnou duši toužící po možnosti nechat se unášet vlastní fantazii až do absurdna. Někdy něžné, jindy děsivé nebo teskně připomínající dětství vleže na trávě s nevinnými myšlenkami volně plynoucími s postupujícími mraky. Dívám se na fotografie a potěšily mě beránci, jiné fotografie nabízejí představu invaze UFO nebo jsou nabídkou k připravovanému sci-fi filmu. Dospěla jsem do věku, kdy je můj pohled převážně zakotvený na zem po které kráčím a jen občas pozvednu zrak k obloze. Tehdy se zastavím a snažím se obsáhnout veškerou krásu, kterou mi obloha nabízí. Eleno, děkuji za zachycenou krásu přírodních úkazů. :-)

Soňa Prachfeldová 20.11.2020 21:42

Nebeská nádhera.

Anna Čípová 20.11.2020 19:30

Ráda sleduji východy i západy slunce, ale fotit je moc neumím. Elenko, tleskám.

František Matoušek 20.11.2020 16:24

Úžasné fotografie.

Martina Růžičková 19.11.2020 20:39

Moc hezky napsáno a ještě lépe vyfotografováno. Nebe dokáže vnímavému člověku přichystat úžasnou podívanou.

Elena Valeriánová 19.11.2020 20:33

Děkuji za všechny komentáře, zpětná vazba je pro mne opravdu důležitá. Věrko, Alenko V, udělejte ze svých mraků taky fotoreportáž. Určitě bude jiná než ta moje, takže proč ne. Ráda se podívám. Fotky jen v PC jsou nanic. Alenko, děkuji - irizace - to neznám. Měla bych se dovzdělat.

Naděžda Špásová 19.11.2020 17:37

Elen, je to krása, víc psát není třeba. :-)

Dana Puchalská 19.11.2020 16:03

Eleno, umíš nádherně zachytit to, na co každý z nás s úžasem kouká. Poklonu by Ti vysekl i pan fotograf Ladislav Sitenský. Na žádné jeho, sice černobílé fotografii, nikdy mraky nechyběly.

Marie Seitlová 19.11.2020 15:25

Také řada koukám na nebe a pozoruji mraky, jak plavou po obloze, mají různé tvary, barvu. Ale zachytit to umíš ty nejlépe. Děkuji za tu krásu.

Marie Seitlová 19.11.2020 15:25

Také řada koukám na nebe a pozoruji mraky, jak plavou po obloze, mají různé tvary, barvu. Ale zachytit to umíš ty nejlépe. Děkuji za tu krásu.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek