Moje nezapomenutelné kuchařské speciality
Ilustrační foto: pixabay.com

Moje nezapomenutelné kuchařské speciality

29. 11. 2020

Bylo mi devatenáct, když jsem si po maturitě našla zaměstnání na Mostecku a ubytování v podnájmu. V továrně nás nebylo mnoho, takže závodní kuchyni jsme neměli a při práci v laboratoři konec konců nebyl problém něco jednoduchého uvařit nebo ohřát.

Během jednoho týdne jsem zjistila, že konzervy smrdí všechny stejně, ať už je v nich hovězí, vepřové nebo drůbeží. Začala jsem vařit. Konec konců - čas jsem na to měla a mlsný jazyk také.

Zkušenosti s vařením jsem neměla skoro žádné. Moje maminka mne radši pověřila péčí o mladšího bratra a v kuchyni to zvládla bez nás. Takže moje kuchařské vědomosti končily u toho, že vařečka se drží za ten užší konec. Podle toho moje kuchařské začátky taky občas dopadly - ale já se utěšovala tím, že jediný strávník, který na to doplatí, jsem já sama.

Něco jsem přece jen od maminky odkoukala - dělávaly jsme spolu často bramborové knedlíky. Z vařených brambor, mouky a vajíčka. S chutí do toho - a za chvíli se knedlíky vařily. Když jsem je chtěla vyndat, v údivu jsem hleděla na hrnec plný rozsolovité hmoty v barvě khaki. Po knedlíkách ani památky. No co, uchopila jsem hrnec a nakráčela s ním na dvorek. Vyklopila jsem obsah hrnce slepicím paní domácí a potěšila se pohledem na to, jak si slepice pochutnávají. Alespoň někdo měl večeři, když ne já!

Jindy jsem udělala krupičnou kaši tak hustou, že jsem v hrnci málem zlomila vařečku. Další nezapomenutelná specialita byly kobližky. Dodnes nevím, proč v rozpáleném omastku zčernaly a klesly ke dnu. Nu což, smažení není zdravé...

Ale jednou jsem naopak udělala důležitý objev. Vzpomínala jsem na bramborové placky, které dělala kamarádky maminka. Měkounké a tenounké jako palačinky. A já ne a ne to trefit. Moje výrobky byly tlusté a tuhé.  Až jednou jsem místo hrubé mouky, která mi došla, dala do brambor mouku hladkou. A zajásala jsem! To bylo ono! 

Když jsem si namlouvala svého manžela, velice dobře se mi povedly kynuté knedlíky. Ale po svatbě je ne a ne uvařit tak, aby nebyly sražené. Nakonec jsem to vyřešila tím, že místo droždí jsem dávala kypřící prášek. Až moje maminka můj problém vyřešila: uvařila perfektní knedlíky a já zjistila, že jsem ty moje  nechávala málo vykynout.

Vařili jsme taky na vandru. Když nám do kotlíku s hotovou polévkou spadla kanada, botu jsme vytáhli, polévku pojmenovali kanadskou a spravedlivě se o ní rozdělili. Přece nebudeme hlady!

Koho tenkrát napadlo ohřívat v ohni neotevřenou konzervu lunchmeatu, už nevím. Prý se v konzervě udělá štěrbinka a tou uteče přebytečná šťáva. Nezkoušejte to. Nám výbuch konzervy uhasil oheň a ten kus masa jsme našli, až když byl už zase studený. Kdyby katapultované části někoho trefily, mohl být zážitek ještě větší!

Komu se povedlo sekyrkou prorazit pánvičku těsně nad dnem, už taky nevím, ale pamatuji se na dietní smažení na této pánvi. Přebytečný tuk odtékal do ohně, takže jsme svým vynálezem předběhli dobu speciálního nádobí na opékání bez tuku !

Dneska je jiná doba. Svým dětem jsem vařila polévky, dušené maso se zeleninou i škubánky, doma dělané knedlíky, pekla jsem záviny, koláče i sušenky - ale lásku k vaření má jen nejstarší syn. Vyučil se kuchařem. Dcera se ve vaření příliš nevyžívá, ale dneska je taková nabídka nejrůznějších polotovarů, hotových knedlíků a mražených jídel, že opravdu nikoho nemusí stát u plotny zbytečně dlouho. Nejmladší syn si vzal za ženu dobrou kuchařku a sám se naučil vařit na vysokoškolských kolejích, takže v jeho rodině si vaření užívají. Co bude chutnat jejich dětem, až budou chodit do školy - na to si musím ještě počkat.

gastronomie vzpomínky
Hodnocení:
(4.8 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Svatava Páleníková
Hezké vzpomínání.
Dana Puchalská
Neubírej ani omylem... :-) :-) :-)
Marie Faldynová
Eva Kopecká má pravdu: dneska maminky vaří když chtějí, my musely. Domácí strava je i dneska levnější, ale asi to každý nemusí řešit. Další článek už je nachystán! Až budete mít od smíchu kýlu, ozvěte se! Uberu.
Dana Puchalská
Maruško, tleskám a bavím se. :-D :-D Bude ještě nějaké to pokračování? Moc bych se za něj přimlouvala.
Eva Kopecká
Je mi jasné, že se neumím vyjadřovat stručně. Rodinných zážitků je přehršel, času tak málo. Spoustu jsem si toho ponechala pro sebe. Radši. Jako třeba to, jak milá tchýně, dáma to zvědavá, kdykoli připravená dávat nevyžádané rady, odkryla kastrol na plotně. Byla zvyklá sledovat, kontrolovat, komentovat, ochutnávat, zgruntu hodná ženská, která to s námi myslela dobře...Copak to tu máme dneska, povídala si jakoby sama pro sebe a hnala se po lžíci, aby ochutnala. Nebylo tam nic. Byl to prázdný kastrol, přiklopený poklicí a v něm - pařák na knedlíky! Následoval zklamaný výraz. U ní. Já nasadila nevinný kukuč. Jo, dala jsem to tam schválně. A v životě jsem tohle jak dceři, tak snaše neudělala.
ivana kosťunová
No kdybych se měla rozepsat o svých začátcích, bylo ba to ještě delší, než příspěvek paní Kopecké
Rostislav Mraček
Paní Kopecká! Škoda, že jste Váš diskusní příspěvek nezpracovala do malého článku. Ode mne byste měla jistě všechny hvězdičky!
Rostislav Mraček
Jsem nadšen! Veselé i čtivé.
Eva Mužíková
Ach ty začátky, také jsem si tím prošla...
Eva Kopecká
Za svoji dobu praxe v tomto oboru jsem se vypracovala. Když jsem se vdávala, neuměla jsem uvařit než čaj a kávu. A to víte, že ledacos se mi napoprvé nepovedlo! Zaběhnout jsem se musela velice rychle. První dítě na cestě, manžel od maminky a babičky v kuchyni hýčkaným strávníkem, vlastní matka bez zájmu pomoci, měla doma další dvě děti a jejich otec nevěděl, co kde v kuchyni je, tomu se i lžíce podat musela. Což byl pro mě špatný příklad a špatná škola života. Měla jsem dobré pomocníky: několik sešitů tematicky zaměřených s názvy Co vše z mletého masa, Bezmasé pokrmy, Zavařujeme...Byly za 8 kaček a daly se koupit v trafice. Nebylo zbytí - kde a jak bych se asi naučila vařit...? Dodnes vzpomínám na řadu úsměvných příhod. Hodně v nich figurovaly obě matky a posléze babičky. Chodily do práce - byla jsem skutečně ve všem odkázaná sama na sebe - ale to jim nebránilo, aby prováděly kontroly na blízko či na dálku. Které mě, jako by asi každou, pravidelně nadzvedávaly. A po čase, když manžel začal říkat, že vařím líp než ony dvě dohromady, jsem si už byla jistější a dovedla ty jejich vpády jednak vzít s nadhledem a jednak přiměřeně odpálkovat. Takže na otázku tchýně COPAK JSI DNESKA VAŘILA EVINKO jsem stejně mile odpověděla VAŘILA JSEM TEPLÉ JÍDLO S POLÉVKOU I TEPLOU VEČEŘI JAKO KAŽDOU SOBOTU A NEDĚLI MAMINKO. a CO JSTE MĚLI VY? Dotaz byl nečekaný, odpověď tudíž dle pravdy. Kdybych to tak udělala já, panejo, pomyslela jsem si. Jindy se zase stavila moje matka a vlezla mi pod pokličku. To byla jedna z jejich specialit. V tom se obě shodly. No, komentovala, mý ale babička pěkný bramborový knedlíky! To nevařila babička, ale já! Ohradila jsem se dotčeně. To já! Zrovna to byly mé úplně první a povedly se. Recept ve Vlastě začínal: 70 dkg vařených strouhaných brambor....Matka měla docela čitelný výraz a já škodolibou radost. Ty moje knedlíky na rozdíl od těch jejích obvyklých byly výstavní! Když bylo mé dceři nějak tak...no na druhém stupni byla...dala mně moje maminka úžasnou radu: měla bys ji přitáhnout ke kuchyni. Teta Jarča už v deseti letech vařila pro celou rodinu! A tys mě vařit učila? Pronesla jsem udiveně. No já na to neměla čas! Odpověděla s výčitkou....a tak dále a tak dále.... Dnešní vaření je jiné. Zaprvé se nemusíme matlat hlavně s těmi knedlíky, což usnadní čas, zadruhé ty mladé, soudě podle dcery a snachy, to mají zařízeno jinak: ONY NEVAŘÍ, KDYŽ SE JIM NECHCE. Najdou jinou alternativu. My vařit prostě musely, ať se nám chtělo nebo ne. V tom je ten obrovský rozdíl. Jak snacha, tak dcera, vařit umí dobře, ale prostě nevaří tak často. V týdnu jistě ne. Důležité je, že to umějí, myslím si a moudře se nikdy neptám. Je to jejich věc. Ale když mně řeknou, mami, co kdybys nám...nikdy neřeknu ne. Díky tomu, že já neměla, komu bych řekla, mami, co kdybys....obě matky\ v tomhle byly zásadové. BYLA TO MOJE POVINNOST. JÁ MĚLA RODINU. Vařila jsem skřípaje zuby řadu let, kdy syn a manžel odmítali chodit na obědy. Přišli domů, spráskli pozdní oběd a samozřejmě čekali teplou večeři. Chodila jsem do práce, podotýkám. Není divu, že jsem vaření téměř nenáviděla! Když se oba uvolili chodit ve škole a v práci na obědy, přišlo mi, že mám o všední dny tolik volna! Naše holky by s nimi vycupitaly ráz na ráz. Tomu věřím. Jak zeť, tak syn, se občas postaví k plotně. Vyperou i pověsí. Umyjí nádobí. Beru to tak, že jsem ta představitelka ve věku. A z těch, které byly ty hloupější. Od A do Z dělaly doma všechno samy. Dneska si vychutnávám to, že vařím taky, když chci. Mé staré sešity zmizely v propadlišti dějin, můj sešit s recepty leží v šuplíku. Když chci nový recept na bábovku /rodinné recepty obou matek na ni dnes hodnotím téměř nedostatečně/, najdu si to na osvědčených internetových stránkách, kouknu, kolik kuchařů si recept oblíbilo, a pustím se do toho. Tak máme s holkama jak bábovku, tak perník, tak bublaninu, že by naše babči dneska měly boule za ušima, ty by koukaly....Inu, život jde dál a léta běží, vážení...!

Zpět na homepage Zpět na článek

SERIÁL: Můj chytrý mobil

Studenti učí seniory pomocí videí

Chytrý mobil

Nový díl: Jak využít QR čtečku v mobilu

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.