Kdo je sám, je politováníhodný. Nesmysl, kterému hodně lidí věří
Ilustrační foto: ingimage.com

Kdo je sám, je politováníhodný. Nesmysl, kterému hodně lidí věří

16. 12. 2020

Žít sám je fuška a v tuto dobu to platí dvojnásob. Mnoho lidí je totiž přesvědčeno, že když někdo nemá partnera, početnou rodinu a hromadu přátel, je to chudáček a je třeba mu to dát najevo. Často to dávají najevo tak výrazně, že to dokáží ve zdraví přežít jen silní jedinci.

Jedno anglické přísloví říká, že samota je často nejlepší společností. Třiašedesátiletý Karel si na něj vzpomene každý rok v adventním čase, když za ním přicházejí kolegyně z práce a říkají: „Tak co, Kájo, jsi smutný? Jak to zvládáš? Kdyby něco, dej vědět.“

„Ony to myslí dobře. Vědí, že mi v adventním čase před pěti lety zemřela žena, že jsme neměli děti, že Vánoce trávím sám. Vždy vidím takové ty jejich pohledy, které vyjadřují, že jsem nebožáček, protože jsem sám. Dost mi tím lezou na nervy. Nepotřebuju, aby mě někdo litoval. Se smrtí ženy jsem se musel vyrovnat, no a tak teď žiju sám. Takhle žijí tisíce lidí a nejde o žádné chudáky, které je třeba litovat. Prostě to tak je. Kdo sám žít nechce, tak to přece nějak řeší. Hledá partnera, kamarády, zábavu. Já ne, já jsem si na samotu zvykl,“ vypráví Karel. Ovšem v minulých dnech si už v práci opět vyslechnul: „Tak co, Kájo, doufám, že nebudeš na Vánoce sám. Doufám, že sis už našel nějakou známost.“

Což Karel komentuje slovy: „Šlak mě trefí, jestli mi ještě někdo na to téma něco řekne.“

V poslední době média často citují závěry výzkumů, které tvrdí, že samota má na lidské zdraví stejně zhoubný vliv jako vykouření patnácti cigaret denně. Kdo žije delší dobu sám, zvyšuje si tím podle dalších studií o třetinu riziko předčasné smrti. Netýká se to jen lidí vyššího věku, ale všech věkových kategorií, protože hodně lidí, kteří žijí sami, je i mezi těmi mladými. Jenže pozor, pokud se o tomto tématu mluví, je dobré rozlišovat, o jakou formu samoty jde. Jestli o klidný samotářský život nebo o ničivou osamělost. Samota má totiž mnoho podob, od těch velmi příjemných až po velmi nepříjemné.

„Samota se často dává do souvislosti s lidmi, kteří prostě bydlí sami, nejsou příliš společenští a nemají trvalý partnerský vztah. Jenže velmi často trpí samotou, přesněji její mnohem více devastující formou lidé, kteří žijí v nefunkčních vztazích,“ říká terapeutka Kathy McCoyová, která se problematice samoty věnuje. „Spousta lidí se mi svěřuje s tím, že se cítí být osamělí a přitom jsou vdaní, ženatí, mají děti. Jsou rozčarováni z toho, že ze vztahu vyprchala vášeň, láska. Třeba po čase zjistili, že si s partnerem nerozumí. Rozvinul se u nich tak silný pocit samoty, že se trápí mnohem více než mnozí lidé, kteří si zvykli žít sami třeba po smrti partnera,“ vysvětluje. Terapeutka Jana Novotná, která pracovala v domovech pro seniory, říká: „Setkávala jsem se s případy, kdy za klienty často chodil někdo z personálu nebo z dobrovolníků a snažil se je bavit. Říkali, že nemohou žít tak osaměle. Jenže mnozí z těch klientů byli zvyklí žít sami, říkali mi, že jim samota nevadí. Nepovažovali ji za osamělost. Prostě si raději ve svém pokoji poslouchali rádio, než by se účastnili společenských akcí. Což často lidé, kteří na samotu nejsou zvyklí, nechápou a mají pocit, že každý, kdo je sám, zákonitě trpí.“

Dramatik George Bernard Shaw řekl: „Duše potřebuje samotu stejně jako tělo potřebuje lásku.“ A francouzský spisovatel Fréderic Beigbeder se na toto téma zapsal do dějin citátem: „Proč každý utíká před samotou? Protože samota nutí k přemýšlení. A čím více člověk myslí, tím je inteligentnější a tedy smutnější.“

Jenže lidé, kteří na samotu nejsou zvyklí, nechtějí nebo nedokážou pochopit, že pro někoho je samota příležitostí k přemýšlení, ke zklidnění. 0

 Možná to souvisí s tím, že se v poslední době často mluví a píše o takzvané epidemii samoty, tedy skutečnosti, že čím dál více lidé žije bez partnera, bez skutečných přátel. Že mnozí mají přátele virtuální, kteří jim vyjadřují náklonnost na sociálních sítích, ale když přijde na reálný život, cítí se být osamělí. Taková samota je samozřejmě zrádná a může psychiku člověk docela rozbourat. Jiné případy jsou ale lidé, kteří žijí sami z vlastního rozhodnutí nebo proto, že se jim to z různých důvodů prostě stalo. Ovdověli, rozvedli se, nikdy se jim nepodařilo potkat někoho, s kým by chtěli žít. Mnozí z nich se se samotou vyrovnali a vyhovuje jim. Mnozí si ji záměrně vytvořili. Proto je dobré to respektovat a nemyslet si, že samota rovná se zákonitě utrpení. Což nakonec docela dobře dokumentuje následující příklad.

Pětašedesátiletá Irena žije asi dvacet let sama. Po rozvodu měla pár známostí, ale nakonec se rozhodla, že už život s nikým sdílet nechce. Má hezký malý byt, ráda čte, baví ji různé ruční práce. „Vím, že to mnoho lidí nechápe, ale já se prostě necítím moc dobře ve společnosti. Když už tak si ráda popovídám s jedním člověkem, ale nemám ráda, když je u stolu hodně lidí, všichni se překřikují a já pak stejně jenom mlčím. Jsem samotářka. Klidně si vyjedu sama do Beskyd, celý den chodím po horách, dám si někde sama oběd nebo se sama zajdu na kávičku a zákusek. Bohužel, jedna sousedka je přesvědčená, že je nutno mě z mého životního stylu zachránit. Neustále mi někoho dohazuje, někam mě zve. S oblibou říká, že nemůžu takto žít. Nechápe, že každý může žít tak, jak mu to vyhovuje. Necítím se osamělá, netrápím se, prostě jsem zvyklá, že jsem doma sama,“ shrnuje. Ale ví, že sousedka o ní říká: „Chudinka jedna, to je divné, že je pořád tak sama, vždyť vypadá dobře, v tom musí být něco divného, že si nikoho nedovede najít.“ Přitom ví, že dotyčná sousedka bývá velmi často sama doma a když se její muž objeví, ozývají se z jejich bytu dost silné hádky.

Takže, pokud někdo žije sám a štve ho, že v tom jiní vidí něco, kvůli čeho je ho třeba litovat, udělá nejlépe, když na to vůbec nebude myslet. Samotáře totiž často litují lidé, kteří sami cítí, že je v jejich vztazích něco v nepořádku, ale samoty se přitom bojí.

psychika samota
Hodnocení:
(4.8 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Faldynová
Jsou extroverti a introverti, extrovert potřebuje lidi a introvert samotu. Ordinovat druhým, co já uznám za vhodné - to je nesmysl. Samota dává svobodu - když chci, jdu sportovat, nebo spát - je to na mě. Soužití zase pomáhá nést problémy. Oboje má výhody a nevýhody.
Rostislav Mraček
Zaujal mne odstavec, v němž se tvrdí, že patnáct cigaret je škodlivých stejně, jako samota! To bych chtěl vidět ty výzkumníky, jak to zkoumali. A kdo takové osloviny platí?!
Milan Pepo
Myslím, že je důležité rozlišovat mezi samotou a osamělostí. Před xxx-lety po rozvodu jsem řešil situaci tím, že jsem se vrhnul do práce. Kariéra, profesní život. Jako voják- učitel jsem byl stále mezi lidmi a tak jsem byl rád, když jsem večer otevřel dveře svého dvoupokojového bytu a byl sám. Jenže člověk si neuvědomuje jak čas ubíhá a já si zvykl na svůj určitý stereotyp. Později jsem si postavil rodinný domek na vesnici, kde jsem v mládí vyrůstal. No a tady jsem pochopil ten rozdíl mezi samotou a osamělostí. Jsem rád sám. Mám své zájmy, poslouchám vážnou hudbu, píši, chodím do lesa. Mám svůj zažitý režim. Ale nejsem určitě osamělý. V obci jsem dlouholetý knihovník, kronikář, zastupitel. Organizuji, nebo se zúčastňuji společenských akcí. Pro všechny jsem tady ,,strejda" Milan. Pomůžu každému s úředními záležitostmi nebo tím co je třeba. Na druhou stranu třeba už léta si nedělám starosti s vánočním cukrovím. Každá sousedka od osmnácti do... :-D vždy přinese na talířku, aby se pochlubila. Tady se mi svěří ženské na návsi se svými problémy, tady v hospodě chlapi, nebo před kostelem či místní svišti u rybníka. Takže opravdu netrpím pocitem nějaké osamělosti. Někdy jsem skutečně rád, když si po tom každodenním shonu můžu klidně sednou ke krbu a vychutnat si třeba Vivaldiho Čtvero ročních období. Fakt je ovšem ten, že ne každý je založen stejně. Mě osobně by třeba určitě nedělalo potíže přežívat sám někde v Tajze, nebo jako strážce majáku. Nevím jestli to řekl Exupéry (?) ,,Duševně soběstačný je pouze génius nebo idiot." No a protože z psychologie si pamatuji , že v určitém bodě se stírá rozdíl mezi genialitou a idiocií tak je to jasné.:-) Takže je to opravdu na založení člověka.
Alena Kolendová
Jsem v důchodu a také sama již 14 let. Tento stav mi velice vyhovuje. Cítím se svobodně, dělám si to, co mi vyhovuje. Když potřebuji provést mužské práce v domácnosti, nebo něco zařídit v případě nemoci, zavolám synovi a ten vše zařídí. Občas se sejdeme s jeho rodinou na společném obědě a řádně si to užijeme. Vůbec se necítím osamocena, neumím si představit, že bych měla mít někoho vedle sebe celé dny. Možná, že je to tím, že jsem téměř celý život pracovala s lidmi a poslední pracovní roky jsem již vyhledávala i samotu. Bývalá spolupracovnice mne občas zavolá a snaží mi nabízet společné akce s důchodci, nechápe, že odmítám. Je mi skutečně dobře. Samozřejmě jiné by bylo, pokud bych se z důvodu nemoci nemohla o sebe postarat.
Soňa Prachfeldová
Kdo si chce řešit svůj život a hledat někoho, aby nebyl sám, ať si ho řeší, je to jen na něm. Respektuji druhé a sama bych si nenechala do ničeho mluvit.
Olga Škopánová
Staré přísloví říká Není dobře člověku samotnému, i Adamovi dal Bůh Evu.
Věra Ježková
Žiju sama, jsem ráda sama se sebou. Nerada jsem osamělá. Mám přítele a jeho rodinu víc než dvacet let. Trávila jsem u něj část týdne, jezdila s ním na dovolenou apod. Letos nám naše setkávání velmi zkomplikoval koronavirus. Proto jsem si taky postěžovala, že je mi smutno. Jinak je mi srdečně jedno, co si o mně myslí cizí, nebo skoro cizí, lidé. Stejně tak jako je jedno jim, co si o nich myslím já.
Věra Halátová
Dost lidí se rádo stará o "blaho" druhých. Každý, nechť si zamete před vlastním prahem. K čemu by mi byl mužský, který nepracuje, rád pije, nedává manželce peníze a je tlustý a na pohled dost odporný? Když jedu na jakýkoliv zájezd, ať už v ČR nebo do zahraničí, je tam spousta žen, které jedou samy nebo se svou kamarádkou. Muži většinou nemají takové akce rádi. Jsem samostatná, vydělávala jsem víc než kterýkoliv muž v mém okolí, děti jsem vychovala, obě vystudovaly, nebo spíše vystudovali, mám dva syny, žádný cizí muž, který by mne chtěl kočírovat nebo mé syny, nikdo takový nám nechyběl. Přítele na pěkné chvilky jsem měla, ale bez společného soužití. Nedávno jsem byla členem volební komise. Z těch všech mužů, které jsem viděla, mi určitě žádný nechybí. Každý ať se zařídí podle svého. Jestliže někdo ovdoví kolem šedesátky a hned si najde jiného partnera nebo partnerku, jejich věc. Chtějí být v páru. Známé paní zemřel manžel a jejich sousedovi naproti v domě manželka. Vdova a vdovec se hned dali dohromady - oba měli tehdy 72 roků. Chodí spolu nakupovat, chodí spolu k lékaři, bydlí v jednom bytě, i když si ponechali oba byty, děti obou se vzájemně znají a rodičům toto soužití přejí. Proč ne? Ale moje volba by to nebyla ani ve čtyřiceti, natož pak v pozdějším věku.
Jana Šenbergerová
Pro mě je to rozumný pohled na samotu. Kdo opravdu nechce být sám, má spoustu příležitostí to změnit. Někdo je sám jen proto, že se s nikým nesnese, nebo nikdo s ním. I to je volba.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.