Jste zvědaví? Tak to zůstanete dlouho mladí
Ilustrační foto: ingimage.com

Jste zvědaví? Tak to zůstanete dlouho mladí

9. 12. 2020

Jak to děláte? Co je dnes nového? Co je tuto sezónu v módě? O čem je vlastně ta kniha, o které se teď mluví? Kdo je ta paní, která se přistěhovala do naší ulice? Kdo je ten novinář, který píše tak zajímavě, musím si o něm něco více vygooglovat. Kdo takto uvažuje, dobře dělá. Je zvědavý a to je zdraví prospěšné.

Děti ve věku kolem čtyř let jsou schopny položit denně i více než sto zvídavých otázek. Je to takové to pro rodiče a prarodiče často nesnesitelné období, kdy stále dokola slyší: A proč? A kdy? A jak? Takto zvídavě se chovají děti spokojené, šťastné. Prostě je zajímá svět, objevují ho, baví je. Když člověk stárne, projevuje zvědavost čím dál méně. Ve škole je mnohdy zvědavost potlačována. Žák či student si říká: Nebudu se moc ptát, nebudu na sebe upozorňovat, kdybych se ptal, dal bych najevo, že něco nevím. A to se s námi táhne celý život. Kdo by na sebe na poradě v práci rád upozorňoval otázkami typu: A proč?  Raději se tváříme, že je nám vše jasné, že rozumíme, že jsme takzvaně nad věcí. Je to tak pohodlnější. A co kdyby si o nás ještě někdo myslel, že jsme drbny nebo slídilové, že?

Psychologové však tvrdí, že pokud člověk umí projevovat zvědavost, přesněji, nebojí se ji projevovat, je jeho život zajímavější, smysluplnější, šťastnější. A čím je člověk starší a má tuto schopnost, tím lépe. Prodlužuje si tak dobu, kdy má zájem o dění kolem sebe, tedy chuť žít.

„Dcera je novinářka a vzala mě na kurz, ve kterém vysvětluje základy novinářské práce na jedné střední škole. Bylo to pro mě velmi zajímavé, ona tam vlastně studenty učila klást hloupé otázky. Mně tedy připadaly hloupé, ale pak mi došlo, že právě tak se člověk hodně dozví. Že jde o to nebát se zeptat a nepřemýšlet přitom, jak na okolí působím,“ vypráví sedmdesátiletá Marcela. A pokračuje: „Uvědomila jsem si, jak člověk s přibývajícími léty přestává jevit zájem o nové věci. Máme pocit, že už vše víme, že jsme vše zažili, přestáváme být zvědaví. Navíc se někdy bojím na něco zeptat, aby si okolí nemyslelo, že jsem drbna, ba co hůř, že jsem hloupá, že něco nevím.“

Psycholog Todd Kashdan, který se tímto tématem zabývá, uvádí: „Nové a neznámé aktivity, jejichž výsledek je nejistý, přinášejí více potěšení. Vytvářejí nové, lepší vzpomínky, než když děláme stále to, co známe, co je rutina. K tomu, aby se člověk pouštěl do nových věcí, musí být zvědavý.“

Zvědavost se podle něj dá do života znovu přivést, i když je nám padesát, šedesát, sedmdesát. Příklad? Zastavit se v knihkupectví nebo v knihovně prohlížet si tam knížky. Vsaďme se, že najdeme nějakou, která nás zaujme. Je to lepší, než říkat: Teď vycházejí samé pitomosti, dříve byla literatura kvalitnější, zábavnější.

Zeptat se na cokoli. Je jedno, jestli jde o dortík se zajímavou chutí, čaj, jehož vůni neumíme identifikovat nebo způsob jak si něco objednat přes internet. Prostě se ptát, zajímat se o to, co neznáme, co nevíme. Zkusit být zase pětiletým dítětem, které se ptá: Proč máme pět prstů a ne šest?

Proč pes štěká? Proč je tráva zelená?

Bohužel, ve vyšším věku se takto neptáme. Máme pocit, že vše víme, přestože bychom na tyto dětské otázky vlastně v naprosté většině případů neuměli odpovědět. Neuměli bychom vysvětlit, proč je tráva zelená a tak raději dítěti řekneme: Nezdržuj s takovými hloupostmi a oblékej se, už jsme dávno měli být venku.

„V poslední době často vzpomínám na mou maminku, která poslední roky života trávila v okně. Bydlela v přízemí, měla potíže s chůzí, pohybovala se na vozíku. Ten si vždycky zaparkovala u otevřeného okna, takže měla pěkný výhled na ulici a kontakt s každým, kdo tam šel,“ vzpomíná pětasedmdesátiletá Svatava. „Je pravda, že jsme bydleli v centru malého městečka, kde se všichni znali. Táta nadával, že máma je největší drbna ve městě, že pořád někoho otravuje, že se pořád na něco vyptává. Máma byla prostě zvědavá, kontaktní, povídavá. Lidé se u ní zastavovali, odpovídali jí, ona měla kontakt se světem. Můj bratr vždy říká, že táta měl pravdu, že máma byla prostě drbna. Já říkám, že si udržovala svěží mysl a dobrou náladu tím, že byla zvídavá. Vždy, když jsem přišla domů, zahrnula mě spoustou informací. Dožila se více než devadesáti let ve výborné psychické kondici. Tělo jí odešlo, ale její mozek by jí mohli závidět lidí o tři generace mladší,“ vypráví.

Zvědavost je vlastnost, která může život komplikovat, pokud ji člověk využívá pouze k pomluvám a  sledování životů jiných. Zároveň může život obohatit, pokud ji člověk využije k získávání zajímavých informací, k vzdělávání se, k zábavě. Každopádně jsou na tom lépe lidé, kteří tuto vlastnost neskrývají,  než ti, kteří se k životu staví s přesvědčením, že projevovat zvědavost je nevhodné.

aktivní senioři stárnutí
Hodnocení:
(4.7 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Hošková
Bez mučení přiznávám, že jsem zvídavá i zvědavá. A když mne něco zajímá, klidně se ptám a "vyzvídám". Jsem zvědavá, jak lidé reagují zde v diskusích. Jsem zvídavá, protože mne zajímá všechno, co mne může obohatit (sem ovšem rozhodně nepatří, zda si sousedka koupila nové boty). Naprosto mi mluví z duše Milan. A ještě k té zvídavosti - pořád se něco učím a dozvídám něco nového podle Goetha: "...celý život jsem se obdivoval všemu." Nejlepší na tom ovšem je, že to možná zas všechno brzo zapomenu, kdoví... :-))
Jana Šenbergerová
Také vnímám rozdíl mezi významy slov zvědavý a zvídavý. Pokud jde o mě, jsem především zvídavá, zvědavost k mým vlastnostem patří jen velmi omezeně, a ještě jen v oblasti mých zájmů. Moje babičky se obě dožily celkem vysokého věku. Obě byly především zvědavé. Možná vyčerpaly dávku zvědavosti pro naši rodinu. :-)
Zdenka Soukupová
Sebekriticky přiznávám, že jsem drbna. Ráda se totiž zeptám kamarádů nebo spolužáků, jak se jim vede; jak vyřešili problém, o kterém mi posledně říkali; jestli jejich děti už dobudovaly bydlení; jak se daří vnoučatům ve škole; kam plánují jet na dovolenou; jestli jim chutnalo v té nové restauraci (ještě před covidem) ..... prostě věci ze života. Neumím si představit, že bychom si povídali třeba o fyzikálních zákonech, nových objevech v astronomii atd.
Růžena Kuželková
Pane Milane,poslední věta se Vám opravdu povedla,jdu s úsměvem se postavit ke sporáku, díky K.
Margita Melegova
Asi jsem z jineho sveta nikdy se na nic neptam, nejsem zvedava, kdo chce neco rekne u ostatnich respektuji soukromi.
Věra Ježková
Tak to jsem stará celý život. Zvědavá nejsem. Zvědavost ve mně vyvolává představu pátrat po věcech, do nichž mi nic není. Především soukromí ostatních lidí. To mě ostatně ani moc nezajímá. Jsem zvídavá. Zajímám se o témata z různých oblastí vědy, kultury, umění aj. V rámci objektivity dodávám, že některé zdroje uvádějí zvědavost a zvídavost jako synonyma.
Milan Pepo
Nejsem si jistý, jestli zde autorka nezaměnila výraz ,,zvědavost" za ,,zvídavost." Pokud se zajímám o současné dění, snažím se vzdělávat v nových trendech, absolvuji například univerzitu třetího věku pak jsem zvídavý. Pokud nakukuji přes záclonu, kdože to jde k sousedce od naproti pak už jde o zvědavost. Zvídavost člověka rozvíjí. Něco si přečtu, narazím na řadu dalších nezodpovězených otázek a tak hledám další odpovědi. Ano to je pozitivní. Pokud, ale začnu přemýšlet ,,kdože to byl", kdo šel k té sousedce. Tedy on to mohl být třeba instalatér. Ovšem pokud začnu ,,dedukovat", že to určitě bude nějaký milenec ... ,,No fuj v jejím věku." Začnu to ještě rozebírat u kafíčka s kamarádkou, tak to určitě nepřispěje k nějakému duševnímu růstu. PS: A jinak... zvědavost může i ohrozit zdraví. Sousedům přivezli nový nábytek. Druhá sousedka neviděla přes plot tak si v rohu své zahrady dala prkýnko na sud s vodou na zalévání, pod něj obráceně kolečko a vyšplhala se na tu rozhlednu. Jak asi tušíte, zteřelé prkýnko povolilo a sousedka se s rachotem sesypala dolů. Takže se pořádně zmáčela a ještě potloukla. Ale zase je fakt, že než být zvídavý a šťourat do zásuvky hřebíkem kdeže ten proud vůbec je, tak raději ten sud s vodou. ;-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.