Bezdětní lidé, kteří mají kvalitní přátele, na tom ve stáří bývají lépe, než lidé s rodinami, ale bez přátel
Ilustrační foto: ingimage.com

Bezdětní lidé, kteří mají kvalitní přátele, na tom ve stáří bývají lépe, než lidé s rodinami, ale bez přátel

18. 1. 2021

 Současná společnost funguje tak, že rodinné vazby nejsou pevné jako dříve. Mnohdy jsou lidé s dětmi a vnoučaty osamělejší než ti, kteří žijí sami.

Přátelé jsou ve vyšším věku důležitější než děti. To je závěr, ke kterému došli australští vědci poté, co dlouhodobě sledovali patnáct set osob  starších sedmdesáti let. V pravidelných intervalech si s nimi povídali a monitorovali jejich kontakty s přáteli a blízkými i vzdálenými příbuznými. Jsou přesvědčeni, že mnohem důležitější, než občasný kontakt s dětmi a vnoučaty, je mít dobré, věrné kamarády. Závěr studie zní: Lidé, kteří udržovali silné přátelské kontakty, měli v posledních deseti letech o čtvrtinu nižší úmrtnost než ti, kteří žili bez přátel, i když byli v kontaktu s rodinou.

„Potvrdilo se, že přátelství výrazně ovlivňuje psychické zdraví. V lepší kondici byli lidé vyššího věku, kteří si často povídali s kamarády, než ti, které jednou za čas navštívily děti a vnoučata,“ uvedla vedoucí vědeckého týmu Lynne Gilesová.

Psychologové považují za důležité to, že přátele si člověk musí aktivně vyhledat a pak kontakt s nimi udržovat. Musí na něm takzvaně pracovat. Je to něco, co podporuje aktivitu, dává smysl k nové činnosti, k hovoru, nutí to lidi argumentovat, přemýšlet. Naopak návštěva rodiny u staršího člověka často vypadá tak, že příbuzní se zastaví jednou týdně na kafe, hovor vázne, vnoučata křičí a na smysluplné povídání často ani nedojde.

Typickým příkladem je osmdesátiletá Helena, bývalá učitelka. „Mám hodného syna, hodnou snachu, hodného vnuka. Často volají, ptají se, jestli něco nepotřebuju. Když ano, ochotně pomohou. Ale naše setkání jsou vždy taková rychlá, vidím na nich, že mají hodně práce. Nechci říct, že návštěvy u mě berou jako povinnost, to ne. Spíše jako samozřejmost. Ale že by nám to všem poskytovalo nějakou energii do života, to ne. Ovšem mám dva přátele. Dlouholetou kamarádku, se kterou nás spojuje zájem o kulturu. Jsme schopny i dvě hodiny rozebírat film, knížku, divadlo. Moc dobře se mi s ní povídá. Mám i dlouholetého kamaráda, vdovce, bývalého kolegu z práce. Donedávna jsme spolu jezdili na výlety s klubem turistů. Teď už nám to zdraví nedovoluje, přesto mě často vytáhne do parku. Stojí pod oknem a volá na mě: haló, může Helča ven? Směju se tomu já, smějou se tomu sousedé. Ale vždy mě donutí vyjít, projít se. Jsou to skvělí kamarádi a můj život je díky nim bohatší. Musím se snažit, abych je nezklamala, abych jim stačila. A když je ouvej, vzájemně se podporujeme. Víme toho o sobě hodně, držíme pospolu,“ vypráví.

Přátelství, které vydrželo do seniorského věku nebo v něm vzniklo, bývá vzácné a důležité. Už v něm tolik nejde o legraci a zábavu, ale často o to, že se lidé podporují v těžkých situacích. Vědí o svých nemocech, o životních prohrách, ztrátách, trápení. A protože zpravidla ve vyšším věku už každý něco dobrého i nedobrého prožil, lidé si rozumějí, chápou se.

„Hovor s mou přítelkyní je prostě jiný než hovor s mou dcerou. Dcera má v poslední době pocit, že jsem malé dítě, neustále mě  poučuje, peskuje, říká mi co mám a co nemám dělat. Myslí to dobře, ale já v sedmdesáti opravdu nezačnu jíst mrkev a brokolici, abych se dožila stovky někde ve starobinci. S kamarádkou si vždycky otevřeme lahvinku vína, dáme si něco nezdravého a shodujeme se, že v našem věku už si nechceme nic odpírat. A máme klid a čas na dlouhé hovory o podstatných věcech, zatímco dcera vždy jen přiběhne, vydá pokyny, spustí kritiku a zase běží pryč,“ říká šestasedmdesátiletá Irena.

I v případech, kdy jde o soudržnou, fungující rodinu, platí, že mladší členové se často nedovedou vžít do potřeb a pocitů svých starých rodičů a prarodičů. A je to přirozené. Pocitem osamělosti tak často trpí i lidé, kteří rodiny mají, ale cítí, že si s nimi nemohou o všem promluvit, že na ně děti a vnoučata nemají čas nebo bydlí daleko od nich. „Mnozí lidé se sice snaží starým rodičům pomáhat a být s nimi v kontaktu, ale měli by mít na  paměti, že návštěva při nedělní odpolední kávě může přinést jiný obrázek, než kdyby s rodiči byli celé dny, zůstali u nich přes noc, viděli, jak se pohybují po domě, jak zvládají péči o sebe i domácnost,“ uvedla Kateřina Bohatá, vedoucí Linky seniorů.

Výsledkem bývá, že blízcí kamarádi mnohdy o sobě ve stáří vědí víc, než o nich vědí jejich příbuzní.

Stáří je období, kdy se více než jindy projeví, jestli je člověk schopen navazovat a udržovat kvalitní přátelství. Kdo má kamarády, je na tom výrazně lépe. Mnohdy lépe než ten, kdo nemá přátele, ale má početnou rodinu.

přátelství stárnutí zdraví
Hodnocení:
(4.5 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Stačí vám to, pane Vrbo, nebo budete exhibovat svá moudra dál?
Věra Ježková
Pane Vrbo, vaše poznámka k mému komentáři je velmi hloupá a hrubá. Do mého života vám nic není. Také vás ujišťuji, že život pana Zelenky je všechno jiné než nudný. Možná byste to zjistil, kdybyste navštívil jeho profil. A jak jste na tom vy? Co kdybyste se na svém profilu ze slušnosti aspoň krátce představil?
Zdenka Jírová
Mám hodné dcery i vnoučata a mám letité přítelkyně ještě z dětství a později ze zaměstnání. i když již nejsme ve stejném městě, velmi často si voláme a díky mobilům si dovedeme poklábosit. Rodinami dcer se vídáme často, pomáhají mně v čem potřebuji a nejnověji se těším na své první pravnouče od vnučky. jen aby nám vydrželo zdraví. Vždy jsem chtěla mít děti a nevím, jak bych se cítila nyní, ve stáří, kdybych je neměla. jednou jsem slyšela starší sousedku říci : Já nikoho nemám," to bylo moc smutné.
Martin Vrba
Jan Zelenka 19.1.2021 17:48 Pane Zelenka, je mi Vás hrozně líto, Váš život musí být samá nuda. Doufám, že jste Vy nešel do života se záměrem, mít hodně dětí.:)
Jan Zelenka
Každý jdeme do života s určitým záměrem. Nelze nikomu vyčítat, že nemá děti. Vyjádření pana Vrby v 10.39 bylo nešťastné a přímo urážlivé.
Jan Zelenka
Ideální je mít rodinu i přátele. Ale vzájemné vztahy a komunikace jsou pochopitelně jiné. Já mám rodinu bohužel daleko od bydliště a nedovedu si představit, nemít v bydlišti své přátele. Těžko k tomu napíši víc. Do života jsem vstupoval s tím, že chci mít rodinu i děti.
Václav Soukup
Výzkumy australských vědců bych nebral příliš vážně. Krevní pouto ničím nenahradíme a lidem, kteří tvrdí, že je jim bez dětí dobře příliš nevěřím. Mám hodně přátel, ale když zavolá dcera nebo vnučka, že mně potřebují, jde vše ostatní stranou.
Martin Vrba
Hana Rypáčková 19.1.2021 13:07 .Dneska tu mám štěstí jen na samé sympatické lidi, píšete to přesně a to po všech stránkách toho významu. Také u nás se to tak vyskytuje, když se setkáme, tak ti bezdětní se vyřádí (přiživí) na našich vnoučatech a vnoučata z toho také po všech stránkách profitují. Těch dárků a těch „líbaček“ a „muchlaček“. Máme dost velké příbuzenstvo a tak v tom máme zahrnutou i tu kategorii „přátelé“ - ono to u nás splynulo v jedno, nebo se na přátele mimo tu velkou rodinu nedostalo? To nevím přesně. A tak už se těšíme, až budeme všichni po očkování, aby naše setkávání mohla zase pokračovat v tom maximálním obsazení. Všichni si chodí poctivě před návštěvou (ti nejbližší) nechat pošťourat v nose i v krku. Moje malá kopie, vnuk hlásí: „To kvůli Tobě jsem tam dědo byl, abych si s tebou mohl hrát na policajty a zloděje:“ :) :)
Hana Rypáčková
Martine :-) . Jsem šťastná , že mám děti, vnoučata, pravnoučata, prostě rodinu. A jsem vděčná za přátele. Dva z nich své děti nemají a rádi se pobaví s mými. Kamarádka se mi svěřila, že děti nepostrádala, ale vnoučata jí moc chybí.. Kamarád zase tíhne k rodině své sestry, kde je ovšem na rozdíl od mé, vždy jen jeden potomek. Pak je na něj naléháno ze všech stran.. S dětmi jsou starosti, ale i radosti.
Hana Řezáčová
Každému z nás přinese čas něco jiného ... A pokud si člověk po létech pochvaluje " to svoje", tak je to podle mne moudrý přístup k životu ...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.