Vzpomínka: Čas bálů
Česko-rakouský ples, Lucerna 1990. Foto: archiv autorky

Vzpomínka: Čas bálů

15. 1. 2021

Období od Vánoc do Popeleční středy náleželo bálům, plesům, tancovačkám, šibřinkám, maškarním a karnevalům, prostě společenskému setkání, kde hlavním zdrojem zábavy byl tanec a hudba.

Obě babičky nostalgicky vzpomínaly na protančené střevíčky a platonické lásky, maminka mého muže každoročně patřila k těm, které polonézou zahajovaly sokolský bál, moji rodiče se těšili na Zahradnický ples, kde byly dámy při odchodu obdarovány květinou.

Mezi hojnou nabídku plesů podle stavů a spolků patřily bály hasičské – kdo by neznal film Hoří, má panenko, myslivecké, divadelní, baráčnické, sportovní, a v neposlední řadě maturitní plesy, z nichž si účastníci většinou odnášeli nezapomenutelné, nepublikovatelné zážitky.

Samostatnou kapitolu představovaly krojované zábavy spojené s fašankem. Pro mne jímavá krása rukávců a čepců opečovávaných s posvátnou úctou zejména na Hané a Moravském Slovácku.

Zcela jinou atmosféru mívaly letní taneční zábavy, rozpustilé sousedské besedy se zpěvem a ranním vynášením basy, a v neposlední řadě i některých bumbálků.

Vzpomínám na bujaré kostýmované trampské bály i na anenské poutě ve Dvorech nad Lužnicí s rozechvělou křídlovkou konkurující ptačím trylkům.

Vzpomínám na noc 16. ledna 1971, kdy jsem se vracela z jauneráckého plesu a v tramvaji potkala kluka, s nímž jsem pak skoro padesát let protančila životem.

Bez ohledu na plesovou sezónu bývaly oblíbené tzv. taneční čaje, většinou s živým kavárenským orchestrem.

Dobovým fenoménem se staly taneční hodiny. Základům společenského chování jsme se tehdy ušklíbali, ale dnes by možná někteří z nás z etikety propadli.

Aniž bych projevila vlastní aktivitu, byla jsem přihlášena na Žofín k tanečnímu mistru Dušanu Konečnému a Doris Papouškové.

Ruce rozdrásané chmelovými kuličkami z povinné brigády byly skryty v silonových rukavičkách, oblečena v modelu, jehož designérem byla má maminka. Zkoušky, na nichž jsme bojovaly o centimetry nad kolenem, se odehrávaly v salónu přízemně zvaném obývák, a světovou značku reprezentovala snad jen Singrovka patentovaná v roce 1851.

Naše garde nejen vytvářely originální oděvní kousky, ale během sledování děje na parketu se u nich nečekaně  projevily zpravodajské sklony zaměřené na pády, vizáž tanečníků či zálety.

A když se jednou při volence hnal chlapec pro moji maminku, neb jsem s výčesem zřejmě vypadala jako její prateta, usoudila jsem, že na vině nebude jen můj chabý smysl pro rytmus.

V tzv. prodloužených jsem proto často unikala s dalšími absentéry k soše Boženy Němcové, která zde v roce 1843 protančila svůj první pražský ples. My jsme tu měli premiéry v jiných disciplinách.

Zatímco v tanečních jsme počítali kroky pro rumbu, valčík, polku, mazurku, cha-cha, foxtrot, waltz, tango, později jsme spíše uplatnili skoky a otáčky při rock and rollu a džajvu nebo jsme se tiskli k sobě při ploužáku.

Rádi jsme u cimbálu tančili čardáš, aniž bychom se mohli poměřovat s těmi, jimž v žilách koluje divoká maďarská krev.

A nezůstalo u párových tanců, byl tu twist, letkis, řecký tanec Zorba, pro fajnšmekry vášnivé flamenco...

Znám mnoho nadšených tanečních dvojic i v našem věku, stejně jako lidí, kteří tanec ke svému životu nepotřebují. Každému co jeho jest.

A také mám kamarádku, která žije v cizině, a ještě nedávno tajně nakukovala do Národního domu na Vinohradech, aby se potěšila slavnostním úborem  teenagerů, neboť v její nové domovině navštěvují taneční kurzy v teplácích.

Ať již v dlouhé róbě nebo v džínách, ať již Na krásném modrém Dunaji nebo při Macareně, hudba a tanec patřily a věřím, že budou opět patřit, k pěkným stránkám našich dní.

Prožijme 21. rok 21. století v tom nejlepším rytmu.

 

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 31 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Josef Borecký
Veselé téma ale smutná realita a tím nenarážím jen na dobu kovidovou . Kam všude se dalo chodit v Praze tančit každý všední den, co bylo tanečních kaváren a vináren - Slovač, Národní Dům, Savarin, Tabarin, Beránek, Alfa, 5P, a ješte další které teď nemůžu vydolovat z paměti . Hospody taky mizely už i bez kovidu hlavně díky EET Jo Jo bývávalo ...
Jan Zelenka
Jo, kde jsou ty časy!? Strašně rád jsem tancoval a jezdil jsem i do Prahy do Fučíkárny na letní parket. Teď můžu trdlovat tak akorát s Britney.
Marie Faldynová
Hudbu mám ráda, s tancováním je to horší, ale potěšilo mne, že se našlo téma, které je veselejší, než současná realita.
ivana kosťunová
Dokonce jsem si šla najít své jediné dvě fotky z tanečních, které se dochovaly :))
Daniela Řeřichová
Vážení a milí na íčku. Vaše ohlasy mi udělaly velikou radost. Myslím, že je fajn odpoutat se myšlenkami od současné složité situace a připomenout si hezké okamžiky. Děkuji, že jsme na podobné vlně.
Hana Polednová
Danielko, krásné vzpomínky. S radostí jsem si článek četla, zažila jsem taneční a potom u babičky na vesnici ty krásné plesy. I později jsme s manželem chodili v Praze na různé plesy a zábavy. Tehdy jsem měli pravidelně i mikulášskou zábavu od firmy, kde jsem pracovala a rozvážel nás potom firemní autobus domů. Ale stejně se mi nejvíc líbily ty vesnické. Bylo to takové rodinné a neuvěřitelně jsme se všichni dokázali bavit a tancovat až do brzkého rána.
Martina Růžičková
Prima článek s přehledem všech možných tanečních aktivit, který zjevně vyvolal v nás čtenářích plno vzpomínek. Také ráda vzpomínám na taneční i na plesy, které jsme zamlada s manželem absolvovali a na tom prvním se seznámili. I když jsem se na rozdíl od něj nikdy pořádně tancovat nenaučila :-).
Věra Ježková
Pro tanec jsem se nenarodila, taneční pokračovačky jsem nedokončila. Nemám smysl pro rytmus, nemám ráda noblesu. Cimbál nesnáším. Přesto jsem na několika plesech byla. Např. na květinovém na Žofíně.
Marie Seitlová
Také ráda vzpomínám na taneční a venkovské plesy. Jó to byly časy, už je to jen historie. Nyní jsem se chodila koukat na taneční vnuka a vnučky a tiše záviděla mládí a krásu tance.
Daniela Řeřichová
Moc děkuji za vaše zajímavé příspěvky a souznění. Myslím, že tanec a hudba lidi sbližuje a že jsme při zábavách prožívali společnou radost.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.