Život s písničkou
FOTO: autorka

Život s písničkou

3. 2. 2021

Máte rádi písničky a zazpíváte si je někdy jen tak pro radost doma nebo na chalupě při ohýnku? Sama za sebe mohu říct, že jsem si zpívala snad už u maminky v bříšku. Rozhodně hned, když jsem přišla na svět, i když ta doba nebyla moc radostná,bylo to před koncem války. Pamatuji se, že už jako malá jsem se pokoušela zpívat podle rádia. Výsledek byl zpočátku nevalný, protože moje maminka mi nezpívala,  neměla hudební sluch. Ale já lásku k hudbě zdědila spíš po tatínkovi, který za mlada hrával na trubku.

Když jsem už chodila nějaký rok do školy, koupili rodiče nové rádio i s gramofónem, což byl tehdy hit. Naproti našemu domu byla prodejna gramodesek a své zboží neúnavně nabízeli pomocí velkého pouličního reproduktoru. Jak jsem zaslechla novou písničku, vyloudila jsem na mamince potřebných 5 korun (to opravdu stála gramodska) a běžela si ji koupit. Za dva dny jsem ji už uměla a celý den zpívala. Večer mou produkci kontroloval tatínek, zda nezpívám falešně, a vůbec mě nešetřil. Také jsem si všechny texty písniček zapisovala do velkého sešitu, který ještě mám. Občas v něm listuji a sama se zkouším, jestli si ty písničky ještě pamatuji. Většinou ano, jen slovíčka mi už někdy unikají. 

Už jako dítě jsem toužila hrát na klavír, dvě dívky z naší třídy se učily a já jim to trochu záviděla. Rodiče mi ale klavír odmítli koupit, tak jsem je alespoň uprosila, abych mohla chodit do hudební školy a učila se zpívat. To už mi bylo asi 14 let. Učila jsem se poctivě noty i hudební teorii a začala se učit i zpívat sólově u pana profesora. Po lekcích správného dýchání a stupnic jsem začla nacvičovat nejprve lidové písně, později i něco z Hubičky a pan profesor mne přihlásil do sboru Severočeských učitelů - později Krušnohorského pěveckého sboru, kde jsem zpívala několik let. Jezdili jsme na různé soutěže v kraji s repertoárem Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, ale také s písněmi Adama Michny z Oradovic, nebo i Rybovou Vánoční mší. Byly to hezké časy.

Teď už moc nezpívám. Nikdo nezpívá. Nevím, jestli se učí zpívat národní písničky děti ve škole. Napadlo mne, že svůj šedý život pod vládou coronaviru  by si mohly nejen děti, ale i rodiče zpestřit zpěvem. Časem by se to určitě hodilo všem. Když jsem ještě pracovala, občas mě práce zavedla i do domova důchodců. Podivila jsem se, že ve společenské místnosti seděl harmonikář a babičky a dědouškové společně zpívali písně svého mládí. Prý to tam bývalo pravidelně. Také se říkalo: "Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti".

Své povídání zakončím slovy písničky z padesátých let: " á si zpívám ráno, když vycházím ven, a potom si zpívám skoro  celý den..."

P.S. Nakonec vám dám otázku: "Zpíváte si doma? Sami nebo s partnerem či dětmi?" 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Jurečková
Děkuji za pěkný článek. Já si vzpomínám, že jsem jezdila k tetě a tam se opravdu zpívalo a bylo nám veselo. O Vánocích jsme museli s ostatními dětmi do zadního pokoje ke stromku a zpívat koledy. Moje druhá teta byla věřící a vzala mě do kostela, zpívaly jsme. Bylo to krásné. Bohužel už nežije....
Dana Puchalská
I když zpívám falešně,tak přesto si doma prozpěvuju ráda a nahlas.
Soňa Prachfeldová
Za mlada jsem hodně zpívala i s kapelou na chmelu, s maminkou dvojhlasně i nyní si moc ráda zazpívám krásné lidovky a někdy si broukám pořád jednu melodii skoro celý den.
Věra Ježková
Jako malá a mladá jsem si zpívala hodně, i když to moc neumím. Ale pamatuju si melodie i slova - většiny písniček z 60. a 70. let. V posledním roce mi do zpěvu moc není. Ráda se dívám na starší písničkové pořady v televizi.
Eva Kopecká
Zpívám si. I posloucham. Doma, na koníčku a dokonce mám pro to prostor i v práci. Co by byl svět bez muziky....?
Eva Mužíková
Zdeni, hezká výpověď o Tvé zálibě. V mé rodině má hudební nadání vnučka a snacha. Obě hrají na klavír /malá začíná v Lidušce/, obě často spolu zpívají. Syn má nádherný hlas a učil se několik let hrát na kytaru. Někdy, když nás to popadne, zpíváme s takovým nadšením, že je dobře, že mladí bydlí v domku. Přitom si i někdy zatančíme / tedy spíš zablbneme/ a je nám moc fajn. Musím přiznat, že já bych nikoho svým zpěvem neuchvátila, ale přesto zpívám ráda....
Helena Přibilová
Na Moravském Slovácku, odkud pocházím, se vždy zpívaly lidové písně. Příležitostí ke zpěvu bývalo mnoho. Dokonce i ve škole jsme pokaždé hodinu hudební výchovy začínaly některou z moravských písní a nám dětem se to dokonce líbilo.:))
Rostislav Mraček
Tuze pěkné čtení o zpívání. Proč by se dnes zpívalo, když je všude okolo nás tolik písniček, které si ovšem zazpívat nedokážeme. A za písně jsou vydávány i výtvory bez melodie, bez rýmů. Mnozí učitelé ani neznají hru na hudební nástroj, jak by doprovodili své žáky? Je jednodušší zapnout gramofon. Doma sice zpívám vnukům jen nějaké humorné popěvky, ale zas si spolu rádi zamuzicírujeme.
Vladislava Dejmková
U nás se zpívá, radostně a občas určitě i falešně, občas chybí slova. Zpívají i vnoučata.
Hana Řezáčová
Chodila jsem na klavír, asi 2 roky, pak jsem dostala na vysvědčení: píle 3, tak už mne rodiče další rok nepřihlásili ... Žádná škoda to zase nebyla, hudební talent nemám. Zpívám vnoučátkům před spaním, to je takový náš rituál ... No, teď ne, v této tobě u nás nespávají. Už aby bylo všechno trochu v normálu a zase "jela" večer Lucinka (Ztratila Lucinka bačkorku, když na dvorku si hrála ...).

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.