Pohádka o životě

Pohádka o životě

6. 3. 2021

Když se narodíme, pořád něco chceme. Chceme jíst, chceme čistou plenku, chceme se pochovat. Prostě pořád něco chceme, a když to hned nedostaneme, tak si to vymáháme křikem a vztekáním. Pokud máme hodné rodiče, tak hned přiběhnou a přání nám plní

No, a pak nám to dožadování se všeho někdy i zůstane. Pokud všechno dostáváme, tak jsme spokojení a vůbec nám nevadí, že naši rodiče už dávno spokojení nejsou.

Nejhorší je puberta. To už jsme opravdu rozežraní  Když nedostaneme, co chceme, jsme drzí a někdy i sprostí na svoje hodné rodiče. Jsme hodně nespokojení.

Někdo ze své puberty vyroste a konečně dostane rozum a začne si uvědomovat , že když něco chceme, musíme něco dát. Prostě z nás vyrostou lidé slušní. Někoho ale puberta nepoučí, a pokud mu rodiče už nemají co dát, berou si to sami. Někteří se dokonce neštítí přepadat ostatní lidi a vzít jim to poslední.

Pokud toto chování přeroste svoji míru, pak je musí slušní lidé zastavit a dočasně i odstavit a čeká se, jestli se tato individua změní.

Někomu ale všechno vychází i po pubertě. To jsou ti prezenti lstiví. Podrazama, nebo někdy i líbezným falešným úsměvem a pokřiveným chováním získávají zase to, co chtějí, i když to vlastně nepotřebují. Lezou druhým přes hlavy a mýlíme se, jestli si myslíme, že to lezení zastaví. Už se nebojí ničeho, jsou mazaní a  nedají se chytit. Těm, co takové chování neznají, těm se vysmívají. Oni jsou mazanější, a když jim to vychází, je to pohroma. Začínají si totiž myslet, že jsou nadlidi a těmi slušnými  začínají opovrhovat. Chtějí už všechno.

Něco ze svého sice těm ostatním utrousí, aby se neřeklo, a hromadí a hromadí. Hromadí peníze, za které se dá koupit veškerý luxus. Mají radost a jsou už opravdu nenažraní.

Ti slušní, i když chytřejší, jim v tom neumějí zabránit a jenom se smutně dívají ze svých chatrčí na jejich luxusní vily. Když ti šmejdi už skoro všechno vlastní, chtějí mít moc. Moc nad těmi ostatními, kteří jim vlastně slouží. Říkají lži, aby je udrželi v pokoře.

Jenže každá pohádka, i když pravdivá, musí mít přece dobrý konec. Ti hodní, pracovití a slušní toho začnou mít opravdu dost a užvaněného , lstivého hajzlíka se zbaví. 

No a to je konec pohádky.

Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Šimková
Zuzanko, já vím, že chápeš. Díky a také doufám.
Naděžda Špásová
Možná si sedím na vedení, ale nějak nechápu, co tím chtěl básník říct. Ano jsou mezi námi lidé různých povah a mravů. Těm hajzlíkům se snažíme vyhýbat, někdy se to i nepovede. Ale být všichni stejní, panebože, jen to ne.
Zuzana Pivcová
Některé Andersenovy pohádky byly smutné, tak doufám, že se opravdu dočkáme dobrého konce té Tvé. Díky, Hani.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.