Zlatý retrívr za čtyřicet a více tisíc. O psy je v pandemii obrovský zájem, mizí i z útulků. Situace nahrává množírnám
Štěně zlatého retrívra. FOTO: Pixabay

Zlatý retrívr za čtyřicet a více tisíc. O psy je v pandemii obrovský zájem, mizí i z útulků. Situace nahrává množírnám

8. 3. 2021

Když nemůžeme cestovat, chodit za kulturou, ani pořádně sportovat, pořídíme si psa. Takto teď uvažují tisíce lidí. Dříve přeplněné psí útulky jsou téměř prázdné.

Velká poptávka po psech, ale i kočkách, se odrazila na jejich ceně. Některá plemena stojí dvojnásobek toho, co před pandemií.

"V roce 2020 zájem o psy obecně, a štěňata zvláště, významně stoupl. Přibylo dotazů lidí na to, kde získat štěně určitého plemene. Zvýšený zájem souvisí se současnou pandemií. Pes je určitě výborným naplněním volného času, a to zvláště v případě dětí. Obecně platí, že zvíře v rodině dokáže tu rodinu velmi stmelit," potvrzuje mluvčí Českomoravské kynologické unie Vladimíra Tichá.

Odborníci se však obávají toho, že lidé, kteří si pořizují psa z nudy, nemusí být dobrými páníčky a hlavně si neuvědomují, co chov psů obnáší ajaké náklady představuje.

„Lidé se nudí, jsou zavření doma, odpadly téměř veškeré zájmové činnosti. A tak to někteří řeší tím, že se zabaví pořízením psa. Nezbývá než doufat, že si uvědomili, že je to závazek na patnáct i více let a hlavně, že je to jednak každodenní starost, ale také pravidelné, i mimořádné výdaje v případě nemoci či úrazu. Pes nejde vypnout jako zábavný pořad v televizi, musí se venčit, i když je páníčkovi blbě, nebo se mu prostě nechce ven do zimy a deště. Osobně se obávám, že ne všichni toto plně chápou a jsou při pořízení psa dostatečně zodpovědní,“ obává se Kateřina Kašparová, šéfredaktorka časopisu Haf&Mňau.

Podobně to vidí i Vladimíra Tichá z Českomoravské kynologické unie. "Obávám se, že ne každý si uvědomuje, co držení psa znamená. Čtyřnohý přítel má nároky na náš čas i naše finance. Zatím jsou lidé hodně doma, ale až se vrátí do práce a děti do školy, budou mít ještě chuť volný čas věnovat psovi? A jaká bude finanční situace rodin za půl roku nebo za rok? Unese finanční rozpočet rodiny náklady související s držením psa?," pokládá si otázky Vladimíra Tichá. Podle ní mohou nastat i další problémy. Štěně se musí učit zůstávat doma samotné. Jinak může v dospělosti trpět syndromem osamění. Ten v praxi znamená smutného naříkajícího psa, což je problém, který nesvědčí sousedským vztahům.

Ceny psů i koček závratně rostou, množírny si mnou ruce

Zvýšený zájem o psy se odráží na jejich ceně. Cena některých plemen vzrostla během roku na dvojnásobek. Například zlatého retrívra s průkazem původu dnes nepořídíte pod čtyřicet tisíc korun. Ale i neoficiální chovy a tzv. množírny toto plemeno prodávají nejméně za dvacet tisíc. Na čtyřicet tisíc korun vyjde pořázení středního pudla, cena dlouhostrsté čivavy s průkazem původu často začíná na pětadvaceti tisících.

Pokud si nyní chcete psa pořídit, musíte si jej rezervovat. Inzertní servery nabízejí ještě nenarozená štěňata, přičemž lidé za ně často platí dopředu, aby tím svou rezervaci potvrdili a štěně získali.

„Z diskusí s přáteli a v psích i kočičích skupinách na sociálních sítích jsem vytušila, že jsou pořadníky zájemců i na plemena, která jinak nepatří zrovna k módním. Čehož samozřejmě bystře zneužívají množitelé a sekají bezpapírové vrhy, jak se říká, jak Baťa cvičky,“ komentuje Kateřina Kašparová, velká bojovnice proti množírnám psů a koček. Co tedy doporučuje? Rozhodně se obracet na oficiální, tedy zaregistrované kluby chovatelů.

„Každý klub oficiálně uznaných plemen eviduje chovatele a zveřejňuje plánované chovy. Poradci chovu, jmenovaní konkrétním klubem, dohlížejí, aby vše probíhalo správně a v zájmu plemene," říká. Její slova potvrzuje Vladimíra Tichá z Českomoravské kynologické unie. Chovatelé psů navíc podle ní dávají nabyvatelům štěňat jakýsi „návod k použití“. Ten většinou obsahuje doporučení, jak štěně krmit, kdy a proč s ním navštívit veterináře, jak štěně vychovávat atd. "Nabyvatel si tak může udělat určitý obrázek o tom, co ho čeká. U psů bez průkazu původu je bohužel situace úplně jiná," vysvětluje Tichá.

Co bude s mazlíčky po pandemii?

Odborníci se rovněž obávají toho, co nastane po pandemii, kdy se lidé vrátí do zaměstnání a ke svým koníčkům. "Bojím se, že až se situace změní, budou psí útulky praskat ve švech, tak jako nikdy. Lidé si teď bezmyšlenkovitě pořizují jakékoliv miláčky, aniž by přemýšleli o tom, jestli je zvládnou. Teď jsem například viděla inzerát na nejméně vhodnou kombinaci křížence, a to husky a pitbull. To je zvíře, které potřebuje dlouhé procházky a zároveň dobrý výcvik. Pokud se dostane k nesprávnému majiteli, putuje z rodiny do rodiny až skončí v útulku," říká Natálie Jägrová ze společnosti Naděje pro čtyři packy.

Vladimíra Tichá z Českomoravské kynologické unie věří, že se lidé budou chovat zodpovědně, "Možná, že určité procento psů v útulcích skončí. Ale většina lidí si na nového člena rodiny zvykne, má k němu úzký citový vztah a přes výše uvedené problémy se jej snadno zbavovat nebude," říká.

O jaká plemena je nyní největší zájem?

Podle počtu zápisů do plemenné knihy Českomoravské kynologické unie figurují na prvním místě němečtí ovčáci. Následují jezevčíci, staffordšírští bulteriéři, border kolie, labradorští retrieveři, čivavy, australští ovčáci, yorkshire teriéři, zlatí retrieveři a kavalír king Charles španělé. "Zhruba je možné říci, že zájem lidí se dělí mezi plemena sportovní, s kterými lze provozovat různé aktivity, a menší plemena společenská. Stabilní příznivce pak mají pro svoji přátelskou povahu retrieveři," dodává Vladimíra Tichá.

 

V rámci Českomoravské kynologické unie je ročně zapisováno cca 43 -44 000 štěňat. V roce 2019 bylo do plemenné knihy ČMKU zapsáno 44116 jedinců, v roce 2020 to bylo o necelé 2000 více. Odhaduje se, že psi s průkazem původu tvoří zhruba čtvrtinu celkového počtu psů chovaných v České republice.

domácí mazlíčci pes
Hodnocení:
(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martin Vrba
S manželkou jsme se shodli už na začátku manželství, že máme oba tak rádi zvířata, že doma nechceme žádné, tedy psa, ani kočku. Jen jedna zatoulaná želva z tramvaje číslo 11 u nás „skejsla“ na 10 let, než jsme ji pohřbili, i když původně tvrdila podle DPHMP, že zdrží jen do doby, než se o ní původní majitel přihlásí. Žádné potvory jsme nechtěli, protože bychom jim nemohli zařídit ten správný pobyt u nás. Manželka tehdy dvakrát denně vytírala podlahu a doma nesnesla na podlaze ani vlas a z chlupů takového bernardýna by ji určitě klepla pepka. Naše manželství je italského typu, občas mi totiž nějaký ten drobek i drobátko ostřejší slovo od pusy i upadne a vůbec si nedovedeme představit, že by se do něj vešel ještě někdo další, který by si tam chtěl v něm najít svoje práva na svůj způsob života. Ta želva nám do ničeho moc nekecala uměla jen blbě znakovat, což my ani trochu a vystačila si se salátem, pampeliškami a s rohlíkem namočeným do mléka, to určitě také nebylo podle norem. Měla svou dřevěnou garsonku 1+0 (50 X 30 X 20cm) s pískem nakradeným z blízkého dětského pískoviště a klídek jí zaručoval dekl na střeše a pak ten majetek, s kterým do rodiny přišla – svůj krunýř, který nikdy neopustila. Jednou mne ale manželka pár let po revoluci zaskočila tím, že mi přinesla domů takovou tu srnečku, Pražský krysařík, tomu říkají, prý jen na 14 dní, protože se kamarádka na poslední chvíli na seřadišti při odjezdu autobusu dozvěděla, že si ho nesmí vzít do hotelu na dovolenou. Nastaly nám změny. Kamarádka si odjela na dovolenou a nám Alík třikrát zdrhl z vycházky z vodítka. Dostali jsme k němu dvě, ale obě „šmejdonské“, ta přezka se vždy rozpojila, když s ním zkušeně správně trhl. Ze začátku jsme při jeho pronásledování lapali po dechu jako před smrtí, ve třetím případě na konci jeho pobytu u nás jsme mu již skoro stačili, naše fyzická kondice se zlepšila, ale zase nám za jeho volné pobíhání napařili v parku pokutu a protože něco nedobrého utečenec snědl a nemohl to vyzvracet, tak jsme s ním museli ke zvěrolékaři, za zákrok v neděli a léky jsme utratili 300 Kčs. A to bylo ze známosti – dostali jsme jeho jméno na papírku i s telefonem od kamarádky. Když k tomu přičtu tu nepříjemnost, že Alík byl totálně závislý na manželce a usínal jen v její posteli, a já jsem v jeho přítomnosti byl jen rozrušenej a ne vůbec vzrušenej, tak pochopíte, že jsme se modlili, ač bez vyznání, aby ta kamarádka v Jugošce nezůstala. Jediný klad byl v tom, že jsme konstatovali, že už jsme se přestali tak hádat, prostě na to nebyl čas. Jen jsme začali s hádkou, tak pes zneklidněl a už škrábal na dveře, chtělo se mu z toho čůrat, a my s ním museli oba ven, nikdo z nás tří sám nechtěl, a venku před lidmi jsme na sebe nechtěli štěkat a dělat si ostudu, tak jsme s tím přestali. Pak jsme taky byli rozčarováni z toho, že pes je příčinou, že každý další majitel přítele člověka, který má také psa, se k nám choval, jako by nás už znal sto let a ty stále se opakující hovory mne také moc nebavily. Občas jsem někoho z nich tedy šokoval, abych ukončil debatu, když jsem o Alíkovi mluvil hrubě, například jsem řekl: „Včera, když se mi vysral do botníku, tak jsem myslel, že mu přerazím ty jeho hnáty!“ Kdepak psa – psa nebrat ani zadarmo, kniha je lepší řešení, když si ji vezmete do postele, tak z ní vypadne jen záložka, ale nikdy ani bobek, a když ucítíte prd, tak víte, že je to jen váš dobře známý a ten přeci nesmrdí. Kniha je lepší přítel, tu nemusíte venčit a když vás nudí, tak ji zavřete a máte od ní klídek. Stejně je to s tímto mým povídáním, ani jste si ho nemuseli přečíst až do konce, natož se jít s ním proběhnou ven, když je třeba počasí, že by ani psa nevyhnal, jako dnes. :)
Soňa Prachfeldová
Ano je předraženo, ale když to lidé dají, proč ne, takového drahého psa jistě nevyhodí na ulici. I nejkrásnější pes jednou zestárne a pokud jej má majitel rád, jsou to těžké chvíle. A bolí to , ať odchází voříšek, či pes s rodokmenem.
Dana Puchalská
Musím a hlavně chci souhlasit s obsahem článku. Vím o tom svoje. V našem šesti patrovém domě si občas připadám jako v malé zoologické zahradě. Psi brečí,vyjou, kňučí a zoufale štěkají. Prostě se jim stýská po pánovi a ten je pryč. Ano,pes He záležitost na dlouhou dobu,to ovšem mnozí nechápou.
Svatava Páleníková
Ano, popsala jste velmi dobře současnou psí dobu.
Milan Pepo
Tak nevím jestli si psa pořizuji , abych se mohl chlubit tím, že má rodokmen až ke společnému předku s vlkem a stál víc než ojeté auto, nebo si pořizuji přítele. Celý život jsem choval psy služebních, nebo pracovních plemen. NO, RTW. NWF. Jednu dobu taky působil jako armádní kynolog. Jenže jak člověk stárne a občas musí třeba do nemocnice, nebo lázní, tak o takového ,,rotwíka" se vám sousedka asi těžko postará. Takže dnes mám už šestiletého ,,Plzeňského rozvědčíka." Nevíte co to je za rasa? Čistokrevná, jen ještě není zapsána v CACIB. Plzeňský proto, že je z plzeňského útulku na Valše. (Dnes prý už zrušeného) :-( ,,ROZ" od matky rotwajlerky a ,,ČÍK" od otce jezevčíka. :-) I psí láska je láska. Jestli nemáte představu jak to vypadá, tak takový přerostlý jezevčík, zbarvený jako RTW. Myslel jsem, že po mámě bude na hlídání domu, po tátovi do lesa. Není ani na to, ani na ono. Pořád by se to jen šmajchlovalo. Ale je to moje Sárinka. Možná by někdo řekl, že je to taková obludka, ale pro mně to je nejhezčí čubina ze vsi. :-D A pak... tihle psíci z ,,děcáků" jsou nejvděčnější. ;-)
Anna Potůčková
Mám chovnou stanici bolonských psíků a minimálně 10 vážných zájemců o štěnátka. A vůbec nevím, jestli budou. Možná už ne. A opravdu lidé za štěnátka jsou ochotni si připlatit, jen aby tu rasu po které touží měli.
Miluše Hasenohrlová
Velmi pěkný článek. I já jsem před třemi týdny přišla o věrného kamaráda ,fenku Almu,holandského ovčáka.Zemřela na zápal plic.Přemýšlela jsem o pejskovi z útulku,střední velikosti.Už nechci velkého pejska, nemám na aktivní psy sílu.Ráda si počkám na nějakého "voříška".Předražená štěnata bych nekoupila.
Daniela Řeřichová
Děkuji za podnětný článek. Ano, pořídit si zvířátko je velká zodpovědnost, není to hračka, ale člen rodiny. Právě v pátek nám uspali čtrnáctiletého zlatého retrívra. Měli jsme společně krásný život.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.