Jak jsem se mýlila
Já s přítelkyní maminky. FOTO: archiv Věry Ježkové

Jak jsem se mýlila

21. 3. 2021

Když jsem byla hodně mladá, měla jsem podivné představy o stáří. Asi jako mnozí jiní. V mých 15 letech byl pro mě poměrně starý člověk již třicetiletý. Natož rodiče a prarodiče. Přitom jsem v té době i o pár let později kult mládí neprožívala.

Nikdy mi „nepatřil svět“. Víc jsem o životě přemýšlela, než abych si ho užívala. Když jsem si představovala sebe za několik desítek let, říkala jsem si: „To už budu stará, to už na mně nebude záležet“. Nevím, kde bylo to stáří. Určitě v padesáti letech. Myslela jsem si, že staří lidé už jen čekají na smrt. Ovšem byla jsem i vychovávána v úctě ke stáří.

Neadekvátně jsem hodnotila i mladé maminky. Pokud jsem viděla ženu s malým dítětem, považovala jsem ji za již odepsanou. Nikomu se nemohla líbit, žádný muž o ni nemohl mít zájem.

Výhrady, které jsem mívala vůči mamince, jsem omlouvala tím, že za to nemůže, že už je stará. I když jí třeba nebylo ani čtyřicet. Když si ve svých necelých 60 letech nechala částečně zrenovovat byt, nechápala jsem to. Říkala jsem si, že už jí to nestojí za to.

Vzpomínám si také, že když mi bylo asi jedenáct let, samozřejmě to nevím přesně, šla jsem s rodiči po ulici a zeptala se jich: „Budete brečet, až umřu?“ Z nějakého důvodu jsem je považovala za nesmrtelné; možná stabilní, poskytující mi jistotu. Myslím, že mi odpověděli mi: „To víš, že budeme.“ A víc se o tom se mnou nebavili.

Jako dítě jsem si také přála už být velká, abych si mohla dělat, co budu chtít. Ta první polovina přání se mi splnila mými 176 centimetry.

S věkem se můj postoj ke stáří samozřejmě měnil. Dokonce tak, že jsem hledala přátele mezi staršími lidmi. Například během studia na fakultě byla mou nejlepší přítelkyní francouzštinářka, ve věku mé maminky. Také muži, kteří zanechali výraznější stopu v mém životě, byli starší.

Dnes vím své. A nad pošetilostí svého mládí se s pochopením usmívám.

 

Můj příběh rodina vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 33 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Opravdu velmi zajímavý článek a také reakce. I já patřím k těm, které ženy po třicítce považovaly za hodně staré. Kde by mne v mých studentských letech napadlo, že se dožiji krásných sedmdesáti šesti let a v takové psychické i fyzické kondici.
Věra Ježková
Děkuji vám. Mám radost, že vás můj článek zaujal. ,
Jana Šenbergerová
Věro, coby Rak ti moc dobře rozumím. Všichni moji přátelé byli buď výrazně starší nebo mladší než já. Rozumím si s nimi víc než se svými vrstevníky. Z těch prvních už nemám žádného.
Daniela Řeřichová
Věro, moc pěkné. Ano, taková je dětská optika co se týká vnímání věku, jak je vidět i z předchozích komentářů. Osobně jsem se ubývajícími léty nezabývala a nesnažila se zadržet čas. Jinak sem na tom podobně jako Vlaďka, baví mě spolupráce se studenty a mladými lidmi a zároveň už mnoho let navštěvuji tvůrčí i odborné kurzy na U3V. Mezigenerační most je pro mne důležitý.
Danka Rotyková
Paní Věro, moc Vám rozumím, měla jsem podobné myšlenky jako Vy a ráda jsem o životě hodně přemýšlela. I v mládí mne přitahovali starší lidé. Postupem času jsem začala otáčet a vrstevníci mě zajímali až kolem padesátky. Teď ve svých 64 letech vůbec nevnímám, že už je mi tolik.
Vladislava Dejmková
Když je člověk mladý, dívá se na stáří asi dost podobně. Alespoň já jsem to měla skoro stejně. Dnes se věk snažím spíš nevnímat a dělat co, na co mám chuť a sílu. Vycházím dobře s mnohem mladšimi kolegyněmi a kolegy v práci, chodím s mladými na angličtinu. A na druhé straně zase cvičím a jezdím na výlety se seniory.
Jitka Hašková
Já jsem v tanečních, když mi bylo patnáct, považovala dvacetileté mladíky za starce. Myslím, že to tak má každý..
Zuzana Pivcová
S posuzováním věku je to v různých etapách života asi u nás všech dost podobné Tak třeba ve 4. třídě jsme měli učitelku, které bylo 19. Po ní jsme dostali 24-letou a ta už nám připadala starší. Když mi bylo 30, měla jsem pocit, že se loučím s mládím. V 50 jsem vesele slavila v archivu a vypadala jsem podle dochovaných fotek mladě. V 60 jsem začala jezdit s Jirkou na motorce. Můj tatínek umřel v 59 a děti se mě často ptaly, jestli to je můj dědeček. Některé mé známosti byly věkově výrazně starší než já, jenže podstatně mladší než já dnes. Vnoučata nemám, takže ani nevím, jak by mě mladá generace posuzovala. Ostatně, vzhledově je mi to úplně jedno. Prima, Věrko, díky, aspoň jsem se zamyslela.
Marie Měchurová
Já si někdy připadám, že mi ještě nedošlo, že jsem stará. Nohy mi slouží, nic mě nebolí, mozek zatím myslí. Jen podle těch dětí a vnoučat vidím, že už mi toho času moc nezbývá. Nejmenší vnuci mají sedm, asi jim na svatbu už nepůjdu.
Zdenka Soukupová
Tak takhle podobně jsem to měla taky. Prostě si "to" musíme prožít asi všichni. A dnes, když děti mají nějaké komentáře, řídím se pozměněnou poslední Verčinou větou: "Dnes vím své. A nad pošetilostí jejich mládí se s pochopením usmívám." A kousavou odpověď raději spolknu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.