Ztrácí se mi slova
Ilustrační foto: pixabay.com

Ztrácí se mi slova

9. 4. 2021

Nevím, jestli také zažíváte, že se vám ztrácí slova. Já ano. Možná je to nedostatek komunikace, protože přestávám slova, když je nemám komu věnovat, používat. Začínám trpět samomluvou, nebo mluvím na pejska. Pejskovi je úplně jedno, že mě slova opouští, protože přece jenom všemu nerozumí.

Mluvit sama se sebou je děsné, hlavně tehdy, když se musím poslouchat. Někdy jsou to hrozné bláboly. Mluvím na svoje bačkory, na rádio, na různá jídla při jejich přípravě. Když se ale zaslechnu, opravdu se vyděsím. Já se totiž úplně přestávám kontrolovat a někdy hovořím nevybíravě, až neslušně.

Doufám jenom, až budu mít možnost komunikovat s lidmi, že se moc neleknou.. Ale bůhví, kdy to bude, tak si s tím hlavu nedělám. Když náhodou příjde listonoška a na něco se zeptá, tak docela dlouho přemýšlím o odpovědi. Doufám, že nezapomenu i to, jak se jmenuji.

Když jdu nakoupit, tak se v obchodě těžko vyjadřuji, co  vlastně chci. Nejhorší je to v  řeznictví. Nemůžu si vůbec vzpomenout na krkovičku, bůček, přední, zadní hovězí, kuřecí maso, atd. Snažím se to  vyjádřit jinak. Třeba říkám : "Víte, to maso, jak se z něho dělají řízky, guláš atd." Na špekáčky, šunku, tlačenku, raději ukazuji prstem. Když mi prodavačka prozradí cenu, ptám se třikrát, co říká,protože jak na mě někdo mluví v té masce, tak ho strašně špatně slyším a je to ještě horší, když už špatně slyším i normálně. Ještě, že nechodím nakupovat často.

No, nevím, jak to s námi bude, až vylezeme ven z té izolace.

Teď, jak jste si určitě všimli, mluvím o těch, co žijí sami.  V rodině ta komunikace tolik nevázne. Nesmíte ale začít mít ponorkovou nemoc, protože také pak se vaše mluva hodně změní..

Když mluvím s kamarádkou telefonem, je to hodně těžké, protože nemohu nahradit slova gestikulací. Jak jí mám potom ta zapomenutá slova přiblížit? Na závěr hovoru jsem strašně vzteklá, protože jsem se vlastně nic nedozvěděla. Je hrozné, že člověk přestává mít zážitky a dokáže se bavit už jenom o blbostech a jenom proto, aby mluvil. S  kamarádkou hovory už opravdu zkracujeme na to: " Jak se máš a co je nového? Odpovídá mi:" Mám se stejně a nového není nic". Pak je dlouhé ticho, až jedna z nás řekne :" Tak ahoj"

Už jste někdy hovořili se zrcadlem ? Tak to je nejhorší hovor, jaký je možný. :" Ty vlasy máš nějaké rozježené a zuby trochu zažloutlé. Co pleť ? No , potřebovala by nějaký dobrý krém a zase máš holka jednu vrásku navíc." Když  mě  zrcadlo kriticky zhodnotí, tak vím, že další otázka je zbytečná, protože v zemi zdejší je stejně nejkrásnější Sněhurka..

Odcházím tedy do kuchyně, abych si popovídala se surovinami, které budou tvořit můj oběd..

Opravdu se bojím, až se zase uvidíme a budeme spolu moci mluvit. Co si vlastně řekneme?

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Šimková
Evičko, já jsem si tvé žádosti nevšimla. Hned to napravím. Ráda bych si s tebou popovídala.
Marie Seitlová
Hani, mám to stejné, povídám ze zrcadlem, s květinami, v kuchyni se surovinami,.... Jinak bych ani nepromluvila. Ještě, že máme telefon a mohu zavolat dětem, vnukům, kamarádkám.
Eva Mužíková
Hanko, před nedávnem jsem Tě požádala o přátelství, chtěla jsem Ti poskytnout možnost trochu si popovídat. Máme dvě věci společné- samotu a pejsky. Ale dnes píšeš, že ani s nejlepší kamarádkou si už nepopovídáte, tak si myslím, že moje snaha " vytáhnout " Tě ze samoty a trochu Ti život obohatit by se minula účinkem.
Zdenka Soukupová
Hanko, přesně. Taky tyhle stavy mívám. A musím se přiznat, že si někdy povídám i v obchodě. S rouškou to jde dobře. Nemluvím tak hlasitě, aby to nikdo neslyšel. Občas se pochválím, že jsem stihla nákup rychle, občas si vynadám, že jsem zase něco zapomněla. A jen se děsím toho, až si začnu takhle povídat bez roušky..... ☺
Irena Mertová
JJ, také se mi to děje... Když ale mluvím s někým, hodně lidí už tuší , kam s oklikami směřuji, a už mě napřed doplňují či napovídají -- tak díky :-) :-)
Naděžda Špásová
Vzhledem k tomu, že je to věkem, tak jsme na tom všichni stejně, samomluva mě netrápí a s pejskem si povídám moc ráda.
Libuše Křapová
Hani, neboj, slovíčka se vrátí. Já sama nežiju a povídám si už i s klikou u dveří, tak moc mi chybí kontakt s více lidmi. Nejhorší je, že na mne ta klika reaguje!! Teď se mi už dvakrát za sebou stalo, že mne chytla za rukáv a škubla se mnou. Tak jsem jí za to vynadala. Ku podivu mi najednou slova nechyběla :-)
Marie Faldynová
Už loni mne pobavila hláška: Neděste se toho, že si povídáte s kytkama a nádobím. Řešte to až tehdy, když je uslyšíte, jak vám odpovídají!
Marie Faldynová
Také mám pocit, že zapomenu česky - ale naposled včera jsem byla u kamarádky pro domácí vajíčka, tak jsme poseděly a popovídaly. Pak také volám těm, o kterých vím, že bydlí samy, Na to ani nepotřebuju čekat, až bude omezený pohyb, kamarádky ocení i tak, že jsem si na ně vzpomněla. Ale živý kontakt to nenahradí.
Věra Ježková
Také se mi ztrácejí mluvená slova. Ale dělala to už před koronavirovou izolací. Naštěstí mi ještě nescházejí slova psaná. Samomluva je zdravá. Pomáhá člověku utřídit si myšlenky. Se zrcadlem jsem nemluvila, ale mluvila jsem na sebe v zrcadle. Třeba když jsem si před lety připíjela na Nový rok. Říká se, že pokud si lidé píší každý den, mají stále o čem. Nepíší-li si déle než měsíc, nemají si co říct. Možná to tak dopadne i s naším mluvením. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.