Úcta ke chlebu
Ilustrační foto: Ingimage

Úcta ke chlebu

15. 4. 2021

Před mnoha lety jsem se seznámila s téměř devadesátiletou stařenkou z vesničky Kořenec na Drahanské vrchovině, která zpracovala a uchovala mnoho místních "povídaček". Sedíme spolu v prostorné kuchyni a já se jí dívám do krásných očí.

Za silnými optickými skly se zdají obrovské. Jsou živé, ale já vím dobře, že ve skutečnosti jsou už moc let vyhaslé. Stařenka je úplně slepá. Přesto říká s úsměvem: "Ale zbele mně nohe a to je dobře. Bez nich be to belo daleko horši..."

Vypráví kouzelným horáckým nářečím o své rodné vesničce, kde prožila život v těch nejskromnějších poměrech. Jedním z jejich příběhů, který mě zaujal, byl o tom, jak doma pekli chléb. Tady je její vyprávění.

"Na chleba se zadělalo večír v diže řídky těsto s nátěstkem - kváskem těsta vod minolyho pečeni. Dala se jenom vlažná voda, žetná móka a ten nátěstek, zakrelo se všecko peřenó a dalo ke kamnum. Ráno se předala sul, kmin, móke tolik, abe těsto belo tohy a hodně se vemiselo - abe se nelepilo na roce. Belo zde přísloví: ... Chleba se nepřemisi - děvče nepřemiloje... -  A zase se dalo ke kamnum kesat. Z hotovyho těsta se brale lopatkó kose, na maléch neckách se v móce veválele na kolato, horovnale se na slaměnke a zas dale kesat, než se vetopila pec. Pro děti dělala hospodeň panáke s vočema a knoflikama z novyho kořeni... Chleba se veklopil ze slaměnke na dřevěnó lopato, homel vodó, pokřižoval - aby ho nabelo a pěkně se hopekl. Pak ož se dal lopató do pece. Vedle drohé, třeti, třeba dvacet pecnu chleba se peklo najednó. Kdež povrch chleba zčervenal, pec se zavřela na dvě hodine. Hopečené se zas lopató vetahl, pokřižoval abe ho nehobévalo, homel vodó a dal na slaměnke a ož voněl po celé chalopě. Hopečeny panáke děti vokosovale ještě horky... A než se pecen skrojil, pokřižoval se a nikde se nepoložel na stul nakrojeném ke dveřím, abe ho moc nehobévalo...

Rozomněla ste mě dobře?" ptá se mě na závěr, zatímco já si její vyprávění značím svým nečitelným písmem. "Moc dobře..."
"A řeknite mě po pravdě, jak vepadám? Třeba ti domáci mě to neřeknó..." 
"Jak máte dobrou paměť, tak jste i hezká. Obzvlášť obličej. Nikdo by vám ta léta nehádal..." 
"A tak já se vás alespoň dotkno, ať mám představo, jak vepadáte." Slzy se mi hrnou do očí, když se mne zlehka dotýká její ruka...

Příjíždím ke svému domku a potkávám jinou stařenku. Je chladno, ona nemá ani punčochy, jen sešlapané boty, ošumělý plášť a starou tašku. Mezi vysokými bloky paneláků "vybírá" popelnice.  Jsou v nich vyhozené zbytky i chléb - možná to bude mít pro slepičky.

Vzpomínám si na svou maminku, jak nás napomínala a vštěpovala nám úctu ke chlebu. I já jsem viděla v dětství, jak se chleba mísí a žehná. Vozili jsme s bratrem tři ošatky naplněné chlebovým těstem k pekaři, po válce se peklo v místní pekárně pro celou vesnici. Jednou jsme ho vezli na saních, snad jsme prudce zatočili a "chléb" se vysypal. My, malé děti, jsme s hrůzou přihlížely takovému neštěstí. Pekařka vyběhla, dovedně těsto dala zpět, oprášila, znovu požehnala a na nás se šibalsky usmála: "V poledne si pro chleba přijeďte, nikdo nic nepozná..."

Měli jsme ho vždy na celý týden. A když nám náhodou spadl kousek na zem, museli jsme ho políbit a dát zpět na stůl.

Dnešní mládež ani děti už bohužel moc nevidí, kolik práce dalo hospodáři, než vyrostlo obilí a upekl se chléb.

 

 

 

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naděžda Špásová
Ano, na chleba se těžko vydělává, to se říkalo u nás. Myslím, že v naší rodině se nikdy nepekl. Teď to napravuje dcera a zkouší různé typy chleba péct doma, na rozdíl ode mně jí to baví. Maruško, vždycky se mi líbí nářečí, které v článcích používáš.
Dana Puchalská
Nemůžu napsat jiného než pochvalu. A pochopitelně poděkovat.
Václav Soukup
Díky své babičce jsem nikdy v životě nevyhodil ani kousek chleba do popelnice. Úcta ke chlebu se lidem možná vrátí velice brzy. Ekonomické dopady covidu budou hodně zlé zejména pro lidi, kteří nemají vlastní byt ani možnost přivýdělku. Hezká vzpomínka !
Alena Tollarová
Děkuji za krásné povídání o chlebu, psané nářečím. My jsme sice chleba nikdy nepekli, ale maminka chlebu říkala boží dárek. Když jsem byla holka, chodilo se do konzumu na návsi pro kulatý bochník chleba. Než ho maminka nakrojila, udělala na spodní části nožem tři křížky. A zvyk, že když kousek chleba upadl, musel se políbit, dodržovala také. Já toto sice nedělám, ale hezky se mu omluvím, to ano :)
Martina Růžičková
Krásný vzpomínkový článek. Připomněl mi moji starší babičku, která chovala chléb ve velké úctě a ani drobeček by z něho nevyhodila.
Eva Mužíková
Maruško, Tvé vyprávění mne až dojalo....Já jsem jako dítě jezdila do pekárny pro krmný chléb pro zvířata. Měla jsme v malém vozíčku zapřaženého kozla, kterému tatínek vyrobil krásný postroj. Ostatní děti mne provázely, byla to mnohdy veselá jízda...
ivana kosťunová
To je velice citlivé zpracování , poselství na závěr , skvěle použité nářečí - dostalo mě to. Rozhodla jsem se, že také zkusím upéci kváskový chléb, budu ho péci trpělivě a s láskou, snad se mi to povede :))
Libuše Křapová
Krásné vzpomínkové vyprávění, Maruško :-) Díky.
Hana Šimková
Velmi krásně nostalgické.
Marie Seitlová
Krásný článek o chlebu, líbí se mi i to nářečí. Děkuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.