Super bio
FOTO: autorka

Super bio

25. 4. 2021

Konečně jaro. Celá se třesu, abych mohla vyrazit do zahradnictví utratit spoustu peněz za sazenice a začít vysazovat do skleníku a po zmrzlých na záhon.

Paráda, ve skleníku je zasázeno. Jenže v noci přišla nečekaně vichřice. Ráno kouknu z okna a skleník nikde. Při bližším pohledu ho spatřím u sousedů na zahradě. Omluvím se sousedům, odklidím skleník do kontejneru a zjistím, že ze sazenic nic moc použitelného nezbylo. Nenechám se odradit. Prostě skleník letos nebude. Už je ale čas vysazovat na záhon. Tak šup ještě jednou do obchodu. A sázím a sázím. Cukety, melouny, dýně, okurky, papriky, rajčata, jahody, salát a co já vím, co ještě. Když je vše krásně a úhledně v řádcích, až se srdce směje, přijde krupobití. No smůla, ale co naděláš. Přírodě neporučíš. Tak honem zase do zahradnictví. Doufám, že naposledy. Snad tam ještě pár sazenic mají. Už to trochu leze do peněz. Ale jestli bude dobrá úroda, tak se mi to určitě vrátí. A navíc bude všechno super bio. To se vyplatí. A což teprve ta chuť. Ne jako ty vyblitiny ze supermarketu. Konečně mám hotovo. Teď už jen zalévat a čekat. Každý den ráno a večer tahám konve s dešťovkou a dvakrát denně zalévám.

Zahrada je v dost prudkém svahu, tak lítám do kopce a z kopce. Aspoň se mi nezkrátěj žíly. Zaštipuju, vytrhávám plevílek, raduju se, jak mi to pěkně roste a už i kvete. To bude letos panečku úroda. V červnu vyrazíme s mužem na týdenní dovolenou. Syn bude zalévat. O zahrádku bude dobře postaráno. Po návratu hned běžím na zahradu. Už zdálky vidím, jak se mi to tam pěkně zelená. Jenže to, co se zelená, není zelenina, ta má lehce svěšené listy a nějak závratně nepoporostla. Je to krásně zeleňoučký, půl metru vysoký plevel. Jak to, že tak rychle vyrostl? Ptám se syna, proč nezaléval taky zeleninu. Urazí se. Nemám prý příště nikam jezdit. Ale ještě není nic ztraceno. Zaleju a druhý den se do toho dám. Vyrvu všechen plevel, ale pak mě bolí záda tak, že si říkám, že je škoda, že jsem se na to všechno nevybodla. Útěchou mi je, že už se objevují první cuketky a rajčátka začínají červenat. Je červenec a dost teplo. Pomalu dochází dešťovka. Mělo by trochu sprchnout. Touhle dobou dřív vždycky pršelo. Snažím se vydolovat mrkev a ředkvičky. Rukama to nejde. Zem je dost tvrdá. Musím si vzít rýč. Ředkvičky jsou ňáký červavý a ty, co nejsou, moc pálej. Vyhodím je na kompost.  Sklízím první cukety. Je srpen a vedro k padnutí. Došla dešťovka. Musím omezit zalévání jen na večer. Voda z vodovodu není zadarmo. Sakra, kdy už konečně bude pršet? Jediná výhoda je, že přestala růst tráva. Vypadá spíš jako seno. Zelenina žloutne taky. Zem už je úplně jako kámen.

Plevel se stále zelená. TVL, kdo má v tomhle vedru plejt? Kterej blbec si to vymyslel. Záhon ve svahu. Není ale komu nadávat. Vymyslela jsem si to sama, a tak to mám. Postupně vyhodím všechny okurky, jsou hořký. Pak jdou na hnojiště papriky. Cukety mi ale dělají radost. Už je nestačíme jíst ani my ani sousedi. Lezou nám ušima a nemůžeme se na ně ani podívat. Nosím to kamarádkám. Sousedi už ani neotvíraj, když mě viděj, že k nim jdu s taškou. Mě snad klepne. Pořezala jsem se o listy tý zatracený cukety. Raději je vyhodím, než se o ně celá zmrzačím. Rajčata zčernala. Nechápu, jak je to možný, když pořád neprší. Co to ty potvory chytly? Vyhazuju rajčata. Aspoň toho nemusím tolik zalévat a míň se nadřu. Na konci srpna sklidím jednu dýni a jeden meloun. Mohly by být pozlacený. Ale ta chuť je k nezaplacení. Jak se tak rozhlížím po prázdném záhonu, zahlédnu v rohu něco zeleného. Že by mi tam ještě něco vyrostlo? Jdu blíž. Tak copak to tu máme? A hleďme, krásně naklíčená rukavice. Levá. No tak aspoň něco. Jestli se uroděj, přijdu si na pěkný peníze.

Zatím teda nevím, kde jsem udělala chybu. Zasadila jsem levou a sklízím jen pravý, takže je nikdo nechce a hromaděj se mi doma. Ale já na to jednou přijdu, a to pak teprv bude super bio.

 

Máte zahradu, zahrádku nebo třeba jen truhlíky na balkóně? Okopáváte, zastřihujete, vyséváte? Máte nějaké speciální fígly, díky kterým zelenina, ovoce, kytky, keře či stromy dobře prospívají? Sdílejte je s ostatními čtenáři. Máte nějaký zahrádkářský úspěch, vtipnou příhodu či příběh, týkající se zahradničení? Sepište jej a vyšlete do soutěže na našem portálu. Každý čtenář může napsat dva "zahradní" příběhy, rady, fígly, doporučení, které vloží na portál prostřednictvím svého čtenářského profilu. Tato soutěž potrvá do 30. dubna 2021.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.2 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Vladislava Dejmková
Ano, často je to tak. Každoročně se dělím o úrodu s přírodou. Teď už jen ovoce, zeleninu už jsem vzdala. Každá zahrada není vhodná pro všechno, je třeba si najít, co se na zahradě daří a přežije i v horších podmínkách. My třeba na zahradu jezdíme jen občas, takže zalévání je hlavně na přírodě. Nemůžeme pěstovat nic, co bez vody nějaký ten den nevydrží. Daří se nám jahody, borůvky (v době zrání je přikrývám sítí), rybíz, ostružiny, bylinky a většina květin.
Daniela Řeřichová
Moc děkuji za milý článek, jako byste ho psala i za mne, také mám podobné zkušenosti. Ale je fajn brát věci s nadhledem.
Věra Lišková
Nám se nastěhoval na zahradu hryzec s celou rodinkou a hodoval. Vytáhli jste si ze země mrkev, šlo to snadno, protože téměř celá spodní část byla sežraná, stejně tak petrželka, i červená řepa byla ohryzaná. Zahrada je u lesa, pro slepice si tam chodí lišky, kanadské borůvky chutnají ptákům, létají už za svítání a sklízejí ihned po dozrání, vždyť je to vše bio.
Václav Soukup
Paní Alenko gratulluji ! To je snad nejlepší článek, který jsem zde četl, protože něco podobného zažíl snad každý, kdo má zahradu. Já dospěl už dávno k názoru, že levnější by bylo nechat si ovoce a zeleninu posílat letecky z Kalifornie, když započteme čas a tu dřinu.
Hana Šimková
Moc pěkný článek a úplně jsem se viděla na své zahrádce, dokud jsem ji měla. Byla to krása , a dřina zároveň a výsledek téměř řádný. Možná, že já zasadím tedy né rukavici, ale možná ponožku do květináče za okno. Stejně mi těch lichých hodně zbývá . Možná, že také zbohatnu. Díky za tip.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.