Každý den vykonej minimálně jeden dobrý skutek!

Každý den vykonej minimálně jeden dobrý skutek!

27. 5. 2021

Když jsem jednoho zimního večera dorazil zpátky z Prahy do našeho městečka, tak jsem u večeře zjistil, že mě při skousnutí bolí zub – osmička vlevo dole. To, kdyby tu byl mezi vámi snad zubař, nám ostatním stačí, když se řekne, že zub bolí. Tomu rozumí každý a každý s podobně postiženým cítíme.

Říkám manželce, už to nebudu odkládat a zítra si z práce odskočím k zubaři, máme ho přímo v budově. Jenže během hodiny se ta bolest vystupňovala a já musel začít ten zub ochlazovat vodou, to vždy pak na chvilku přestalo bolet, jinak se to nedalo vydržet, a tak jsem se rozhodl, že budu muset odjet už prvním ranním autobusem do Prahy do Vladislavovy ulice na zubní pohotovost. Znáte to – v takovém případě se snažíte čas na hodinách přímo posunovat očima. První autobus odjížděl ve 4:05. Do postele jsem si vůbec nelehal, v chladu na balkoně mi bylo nejlépe. Ve 3:45 už jsem stepoval na stanici a pro chlazení jsem si nesl v hadrové tašce velkou flašku od vodky (PET lahve ještě u nás nebyly) plnou studené vody a rozvrhl si, kolik si smím kdy loknout, aby mi ta chladící tekutina vydržela až do Prahy. Autobus konečně přijel a já jel vstříc pomoci. Ale to teplo udělalo špatně zubu a já si musel dát proti původnímu plánu velice brzo první pořádný lok k utišení té nesnesitelné bolesti. V tom opustila průvodčí svoje místo kousek ode mne a šla k řidiči, nic nenormálního, tak to bylo často, pak si povídala s řidičem třeba až do Prahy. Ale tentokrát byla změna, na příští stanici řidič zastavil a oba mne požádali, abych vystoupil, že nemíní uklízet poblitý autobus. Mysleli si, že se vracím asi z flámu a že jsem dostal na cestu ještě láhev vodky. Povídám, že jsou bohužel na omylu a že mám velké bolesti, celou situaci okamžitě pochopili a navíc se mne ptali, zda nepotřebuji prášek, že mají něco v lékárničce. Měl jsem svoje, ale to nezabíralo, a tak jsme upalovali ku Praze. Já doslova utíkal ulicemi z Florence do té Vladislavovy, a když jsem vstoupil do té čekárny, tak tam byli asi tři lidé. Já si ani nesedal, láhev jsem vypil - moc to bolelo a chodil tam jako lev v kleci, šel jsem rovnou dovnitř, ti v čekárně už tam tvrdli po injekci. Akce to měla být rychlá, injekce, pak zkouška, zda už jsem dřevěný, pak chyt a nic a zase chyt a nic, tak injekce ještě jedna a skalpel a kleště a zub byl konečně venku a v dásni díra, jako nora pro medvěda a krve jako od vola. Dostal jsem poprvé v životě na dva dny neschopenku od zubaře, protože jsem měl prý zahnutý kořen a musel tam i něco šít a nevylučoval, že to bude i bolet – měl jsem jít pak na kontrolu ke svému doktorovi, sestra mi na cestu dala ještě do ruky balík buničité vaty, abych to neplival na zem. Zatím to ale vůbec nebolelo a já snad po té injekci a náhlé úlevě byl i trochu v náladě i bez té vodky – bylo mi rázem nějak do zpěvu. Vyšel jsem ven na chodník do šera a slyším nějaké sténání, pak zase a zase, ale nikoho v tom šeru nevidím. Ozývá se to někde mezi těmi zaparkovanými auty - odspodu, to místo jsem musel přejít, protože je to nyní slabší, ale zase to slyším a dokonce je to hluboké vzdychání. Tak si říkám, někdo šel k zubaři a udělalo se mu z toho všeho asi špatně. Tak dobře, mojí povinností je mu přece pomoci, vždyť mi před chvílí nebylo o moc lépe. Tak jdu za tím hlasem – jo – konečně vidím nějakou skrčenou tmavou postavu v kabátě v hroudách špinavého sněhu a vedle sebe má nějakou neforemnou tašku – ne - ranec to je a u druhé ruky má o auto opřenou hůl. Když k ní přicházím, abych ji pomohl, tak se jí cestou ptám: „Potřebujete nějakou pomoc, je vám špatně?“ V duchu si opakuji, jak se dělá umělé dýchání a masáž srdce, pak to zavrhnu – ne - raději pak doběhnu zpátky k těm zubařům. Pak zničeho nic přestane ta osoba vzlykat a dělat ty divné zvuky a popadne tu hůl a začne s ní šermovat nad svou hlavou za účelem sebeobrany a huhlá: „Vypadni smrade, drž hubu a nech mi na pokoji!“.Jo - už jsem to pochopil nosem, ta paní, asi bezdomovkyně, tam jen vykonávala mezi auty svou velkou - převelikou potřebu a nechtěla být rušena. No – nic – zeptal jsem se, nemusela to být přece jenom ta sranda a je lepší, že to tedy byla, než třeba infarkt myokardu. Tak jsem šel zpátky na Florenc, domů mě vezla ta stejná posádka, jako před zákrokem a díra po zubu se v dásni hojila naštěstí bez problémů a ten dobrý skutek jsem měl ten den ještě před sebou. (O jaký se jednalo, sdělí na vyžádání moje žena) :)

Můj příběh
Autor: Martin Vrba
Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Trochu bizarní příběh, leč, i to se může stát.
Martin Vrba
Tak náš „autobus“ uhání krajinou a pohání ho naše příběhy a písničky a tak si zase chvilku zahrajeme. https://www.youtube.com/watch?v=_273zI3PitM&list=RDMM&index=8
Martin Vrba
Paní Soňo, s těmi zubními náhradami jste mi připomněla jednu historku tak kolem roku 1973, kdy nám moje sestra poslala z USA balík s drobnostmi a pro tátu tam byla i „zubní pasta“ a tak jako si ostatní zkoušeli svetry, tak on se chtěl také předvést a šel si vyčistit zuby. S koupelny se vrátil ale nějak vyhozený z role a bez úsměvu. On ta malá písmenka nečetl, u stromečku si přece nebude hledat někde brýle na blízko. On měl část svých a část falešných zubů a sestra mu poslala lepidlo na ty falešné, aby je nosil (vymlouval se na to, že mu padají). A to lepidlo (nebyla to zubní pasta) se postaralo o to, že se mu ty pravé – ty proti sobě docela pevně spojily, tak pak z toho byla velká neplánovaná legrace a až do dneska si to připomínáme na sešlostech. :)
Soňa Prachfeldová
Kdo nemá v životě pár zajímavých zážitků, veselých i trapných, pořád jsou lepší než smutné. Zuby trápí po celý život , až do konce, i když už nejsou, tak začíná trápení s náhradními. Zatím si to nepřipouštím a opatruji ty svoje , jak nejlépe umím. Jen kdybych neměla tak ráda oříšky a p. Paní zubařka mi vždy řekne, máte je pěkně vykousané. A stejně zase si ty oříšky dám :-)
Martin Vrba
Tak se přiblížil čas pátečního odjezdu Praha – Mělník – Štětí = 16:30 (jako před moha lety), o zábavu jsem se vám postaral jak hlavním příběhem tak jsem vystoupil i na forbíně s paní Šimkovou v diskuzi a než se někdo přihlásí se svým příběhem z autobusu nebo od zubaře (jak už někteří správně učinili – díky za to) v našem imaginárním autobuse, tak vám zahraji pár optimistických písniček, buďme rádi, že nikoho snad zuby nerozbolí a veselme se z každé minuty na tomto světě a snad nakazíme i škarohlídy: (1) https://www.youtube.com/watch?v=Ls4JjYYYJbw&list=RDuzxVIIFlRgE&index=8 (2) https://www.youtube.com/watch?v=g7NijFwlB1Y&list=RDuzxVIIFlRgE&index=12 (3) https://www.youtube.com/watch?v=21v4pwMhBLY&list=RDuzxVIIFlRgE&index=18 (4) https://www.youtube.com/watch?v=iPT1ClatRwA&list=RDiPT1ClatRwA&start_radio=1 (5) https://www.youtube.com/watch?v=siGNYq629qc&list=RDiPT1ClatRwA&index=4
Martin Vrba
Paní Šimková, tomu, že to nebudete číst, tak tomu moc nevěřím. Trochu připomínáte jednu paní, která si druhé na patře stěžuje, že v protějším domě dělají v posteli milenci hrozné sprosťárny a že by se to mělo někam hlásit. A sousedka se jí ptá: „Jak tam vidíte, vždyť je to skoro 300 metrů daleko, to já tam vůbec nevidím“. Na to jí sousedka odpoví: „Já to taky nejdříve viděla špatně, ale od té doby, co jsem si koupila dalekohled, tak to vidím nádherně.“
Martin Vrba
Paní Šimková, odcházení je těžké, sám to vím na sobě. A tady v těch diskuzích se jedná už i o závislost, tak se to pokuste překonat – já jsem tu takový jediný, který vám vadí, nebdu se pouštět do psychologie, proč by to mohlo být. Vím, že vašim nevysloveným přáním možná je, abych odešel já. Cítím to z každého vašeho vyjádření a snažíte se na svou stranu získat další a další lidi a pak napsat nějakou společnou petici „ straně a vládě“, abych dostal trest smrti.:) Ale 50. léta se nám naštěstí nevrátí a tak se vraťte k naší dohodě. Když nebudete sprostá, tak si ale klidně budu s vámi povídat klidně dál, ale nevím čím bych vás pobavil? Co třeba pohádkou „Jak Vepřík uschl docela na placičku“ https://www.youtube.com/watch?v=536QcmXLOUY
Hana Šimková
Vy si štvěte koho chcete, já už tady vlastně nejsem. Jenom naposled jsem neodolala, protože to nešlo. Už Vás určitě ani číst nechci , protože si nechci kazit náladu. Pište si ty vaše humorná moudra bez obav, že si je opravdu ještě někdy budu chtít číst.
Martin Vrba
Pane Soukupe, už jste z té hospůdky vystřízlivěl? :) Včera jste se vyjádřil k článku „Přátelé“ mimo jiné takto: Parta starých, ješitných " jelenů ", do které se počítám i já, se snaží získat Vaši přízeň a co nejvíc komentářů a hvězdiček. Proto se tu převádíme kdo má větší parohy, vzájemně se " štengrujeme " a jsme někdy směšní. Tak se na nás nezlobte, protože vo, vo, vo tom to je !“ konec citace. Ano několikrát jste se paní Šimkové zastal, já jsem uznal, že jsem s ní měl přerušit komunikaci, když jsem poznal, že vůbec nechápe legraci a omluvil jsem se jí i všem několikrát a spolu s paní Šimkovou jsme uzavřeli pakt o neútočení, že se nebudeme pouštět už do žádných akcí proti sobě, já že na ni nebudu reagovat a ona na mne také ne. Jí jsem přímo doporučil, aby mé příspěvky vůbec nečetla, protože vůbec nedokáže pochopit humor (tady se jednalo o jazykovou hříčku, které se ta paní v tom autobuse pak smála také, ale „tunajší“ paní Šimkovou to zase popudilo) a zase mne sprostě napadla. A tak se vás ptám, jako jejího ochránce, zavřete si tu svou „laň“ ve vlastní chráněné oboře, nebo si ji mám uštvat sám? :)
Hana Šimková
Vaše osoba si ten název plně zaslouží a já jenom doufám, až si to všichni přečtou ,že s tím idiotem budou souhlasit. jsem ráda, že jsem odešla, protože s takovými idioty tady opravdu být nechci. Je mi úplně jedno, že se Vám to oslovení nelíbí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.