Paní, vám to dneska sluší. Proč už muži neříkají komplimenty?
Ilustrační foto: Ingimage

Paní, vám to dneska sluší. Proč už muži neříkají komplimenty?

31. 3. 2022

Moc vám to sluší. Takovou a podobné věty říkávali dříve muži ženám častěji než nyní. Mladíci už komplimenty dívkám neskládají, protože se bojí, že by mohli být podezíráni z obtěžování. Lichocení ženám je čím dál vzácnější jev.

Paní, vy máte krásného pejska. Moc vám to spolu sluší, mohl bych si vás pohladit?

Když takovou větu řekne muž cizí ženě při venčení v parku, je to vysoce riziková záležitost. Může počítat s více variantami vývoje v následujících minutách.

Mlčení, oči obrácené v sloup, tedy jasný signál typu: Neobtěžuj, tenhle pokus o kontakt je fakt trapný.

Vyděšený výraz, útěk: Pomoc, v parku je úchyl, volejte policii!

Úsměv a reakce: A tohle říkáte každé ženě se psem, kterou potkáte, že? Jasný signál, že žena je sebejistá, veselá, třeba si chce popovídat.

Jenže, proč by se muži do tak riskantních situací pouštěli, když pravděpodobnější jsou varianty jedna a dvě než na třetí? Ano, je to tak, z našich životů pomalu mizí flirtování, komplimenty, legrácky, tedy to, co dříve bylo ve vztazích mezi muži a ženami běžné.

Přibývá názorů, že ve společnosti, kde jsou si muži a ženy naprosto rovni, nemají místo, ba i názorů, že jsou pro ženy ponižující.

Výsledek? Lidé si odvykají říkat si milé věci, chválit se, lichotit si navzájem. Obávají se totiž, že by si to druhá strana mohla vykládat jinak, že by z toho mohly být problémy.

„Asistentka našeho ředitele si stěžovala, že ji obtěžuji. Já byl v šoku. Přece si nikdo nemůže myslet, že já šedesátiletý chlap, bude obtěžovat sedmadvacetiletou holku. Jenže o mě se to ve firmě opravdu vyprávěo,“ říká jednašedesátiletý Jiří, který pracuje pro jednu velkou finanční společnost. „Ředitel je kamarád mého syna, známe se i z jeho rodinou, tak jsem se šel na rovinu zeptat, co to znamená. Řekl, že ví, že to nemyslím špatně, ale že je naprosto nepřijatelné, abych jeho asistence říkal, že jí to moc sluší. Že je to neprofesionální a ona se proti tomu oprávněně ohradila. Tak jsem se jí omluvil s tím, že za mých mladých let to holky braly jako lichotku, ne jako ponížení. Načež prohlásila, že jsem omluvu zlehčil a tím ji ponížil podruhé,“ vypráví.

Ve Velké Británii proběhl průzkum snažící se zjistit, zda je ženám lichocení od kolegů a cizích mužů příjemné či ne. Celá pětina Britek si nedokázala vzpomenout, kdy se naposledy vůbec s nějakou lichotkou setkala, polovina uvedla, že je ovšem považuje za příjemné.

Jednadvacet procent jich uvedlo, že komplimenty nemají rády, cítí se při nich trapně a jsou přesvědčeny, že do současného světa nepatří.

Strach z toho, že kompliment bude vykládán jako nevhodné zasahování do soukromí či přímo obtěžování a nevychovanost, mnohdy vede k tomu, že se lidé bojí vyslovit jakékoli uznání či pár příjemných slov. A vůbec nemusí jít o lichotky, které mají jakýsi lehce sexuální podtext.

„Často se říká, že lichotky otevírají cestu k srdci ženy, přitom lichotky rádi přijímají i muži. Snaží se sice působit jako drsňáci, kteří vše zvládají, ale i oni rádi slyší, že se partnerce líbí nebo že se jim něco povedlo,“ uvedl psycholog Pavel Rataj.

„Řekla jsem jednomu pánovi, který se mnou stál ve frontě u bufetu na horách, že má hezké tričko. Podíval se na mě nejdříve vyděšeně. Já upřesnila, že se mi na něm líbí motiv železnice, že mám syna, který je nadšenec do vlaků, tak jsem se chtěla zeptat, odkud ho má. Bylo ihned znát, že se mu ulevilo, asi se lekl, že ho balím. Pak jsme si hezky popovídali,“ říká se smíchem třiašedesátiletá Jana. A dodává: „Já ráda lidem říkám, když se mi na nich něco líbí, když udělali něco dobře. Stejně tak to ráda slyším. A nemusí jít jen o muže. Před časem mi jedna paní v tramvaji řekla, že mám dobře ostříhané vlasy, ptala se do kterého kadeřnictví chodím. Zbytek cesty jsme strávily příjemnou debatou. Vždyť to je přece milé.“

Komplimenty a lichocení se během posledních let proměnily, získaly podobu lajků na sociálních sítích. Na nich se lidé navzájem vychvalují za cokoli, ale z osobních kontaktů, z běžného života příjemná slova vyjadřující pochvalu, obdiv a uznání spíše mizí.

Zdá se, že lidé jimi začali naopak plýtvat směrem k dětem. V komunikaci s nimi se to hemží výrazy: nejlepší, úžasný, špičkový, geniální, šikulka.

Možná, že proto už pak nezbývá na chválení dalších lidí v okolí síla a kapacita. Jenže, pak se stejně často ukáže, že kdo ovládá umění skládat komplimenty, má to v životě často jednodušší, je oblíben a co víc, snáze dosahuje svých cílů.

V jednom domě například posílá společenství vlastníků bytů na jednání s úřady zásadně jednoho z obyvatel, který se osvědčil tím, že umí lichotit úřednicím. „Jednali jsme několikrát s mimořádně nepříjemnou paní. Jednou jsem se za ní vypravil a na úvod při vstupu do kanceláře řekl, že jsem se už minule chtěl zeptat, čím tak pěkně voní, jen že mi to bylo trapné, ale že dcera bude mít narozeniny, nevím, co jí koupit a uvažuji o parfému. Ta žena úplně roztála, nakonec mi dokonce napsala na papírek název vůně. A od té doby, kdykoli tam přijdu, je výrazně příjemnější. Nakonec jsme to, kvůli čeho jsme s ní jednali, vyřídili o dva měsíce dříve, než tvrdila, že je to možné,“ vypráví pan Stanislav. Je mu sedmdesát a říká, že mu současný svět, ve kterém je lichocení ženě často považováno za pokus o sexuální obtěžování, připadá smutný a pokrytecký.

Ano, toto je jedna z oblastí, ve které se ukazuje, že se vnímání vztahů mezi starší a mladší generací výrazně změnilo. I když je pravda, že hranice mezi trapností a vtipností je v případě komplimentů často velmi tenká.

lidé vztahy a sex životní styl
Hodnocení:
(4.8 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Hellebrandová
Karel Poláček, Hostinec u Kamenného stolu: " Paní hostinská Tatrmužová byla počestná žena a dovolovala jen tomu, kdo se jí líbil,aby si dovoloval."
Hana Rypáčková
No , jsem raději za upřímná slova:" Ty dnes vypadáš děsně, pojď sem ,ať tě obejmu."
Martin Vrba
Paní Jakubcová, já jsem vám velice dobřel rozuměl a článek autorky, jako její všechny články, je skvělý a ten film je krásný, ale i smutný. Já se neberu vůbec vážně, natož celý svět, jsem převážně srandista a i když to někdy vypadá, že jsem už konečně zvážněl, tak se ve skutečnosti jedná jen o vyšší patro humoru věčného puberťáka. Stačí nahlédnout do jiných příspěvků a do mých článků, tam jsem někdy až nevkusně vtipný. Tedy podle mínění jiných. :)
Jarmila Komberec Jakubcová
Pane Vrba já bych to a tak neřešila. Moje poznámka nebyla možná nejvhodnější, ale ten film se mi fakt líbil. Každá doba přináší jiné pohledy na život. Dnes si raději píšeme sms či mejlíky. Článek paní Hofmanové se mi líbil. V současné době, kdy čtu jen o válce, zdražování a dalších katastrofách byl příjemným osvěžením. A neberte se tak vážně pane Vrbo.
Martin Vrba
21:32 Lidé jsou v zásadě pořád stejní. I ti, kteří se vzájemně slušně zdravili a smekali klobouky a klaněli se jeden před druhým, tak si vzájemně současně i zapalovali stodoly a domy a trávili domácí zvířata a vzájemně se udávali. Tak to se Vám moc ten příklad o ohleduplnosti v té konkrétní době nepodařil, snad jen v tom, že konkrétně pan Hanzlík – student Vojta (pan Berka) byl ohleduplný ke svému dědovi, který byl evidentně už totálně dementní a už ani nebyl schopen rozeznat, že je červenec a tvrdil, že možná zamrzla i řeka, protože prý mrzlo celou noc a že nebudou potřebovat přívoz. Ta paní nadlesní v době mládí dědy byla možná opravdu pěkně vypadající, nemusela to být jen planá povrchní lichotka – fráze, a že mu i přes jeho demenci zůstala uložena takto krásná i v jeho choré hlavě, mu ze srdce opravdu přeji a nechci mu to ani slovem pokazit – alespoň to mu chci uvěřit . Víc pro tu filmovou postavu udělat nemohu. Vidíte – také jsem slušný – a to i v dnešní době. :) https://www.youtube.com/watch?v=AGxEM_wdrgM
Jarmila Komberec Jakubcová
Článek mi připomněl film "Romance pro křídlovku" natočený na motivy básně F.Hrubína scénu, kdy Jaromír Hanzlík jako student Vojta vede na procházku svého starého dědu a ten zdraví imaginární paní nadlesní slovy " vy tak dobře vypadáte paní nadlesní". V té době k sobě asi byli lidé více vlídní a ohleduplní.
Marie Faldynová
Je dětství, mládí, dospělost a "dobře vypadáš" Asi jde o to pochválit to, čeho si pochválený sám váží. Pochvalu účesu bych při kvalitě svých vlasů asi nebrala.
Jana Šenbergerová
:-)))
Martin Vrba
Něco za odměnu pro ty, co čtou i mé delší kecy. Víte co je paradox? Že nás ostatní začnou nazývat pamětníky v době, kdy už právě ztrácíme paměť a lichotit nám, jak dobře vypadáme, až v době, když na sebe skoro nevidíme už ani do zrcadla.
Jana Šenbergerová
Všechno se musí umět: lichotit i lichotku přijmout. :-) Umím obojí! :-) Když mi někdo řekne, že dobře vypadám, tak mě tím může pobavit, určitě ne naštvat. Nenaštvalo by mě ani konstatování: "Ty máš dneska ránu". Mám doma zrcadlo a vím o tom své. Tak proč mu nedopřát tu radost vyjádřit se, když cítí potřebu to udělat?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.