O lásce a přátelství až za hrob jen na pár slov

Pane Vrba už asi na íčku moc nejste. Já jsem si pročítala některé Vaše články a musím se dodatečně omluvit za nepochopení článku o tom přátelství až za hrob. Asi jsem ho četla moc nepozorně.

Paní Stolařová, jsem moc rád, že se Vám ten malý příběh o splnění posledního přání milující umírající ženy, která i v takové chvíli chtěla udělat alespoň šťastné ty okolo sebe, i když už s nimi nebude. Oni to její přání naplnili a nechali si ho jen pro sebe.

Velmi krásný, něžný článek. Nadčasový humor i vtip. To je život. Díky, moc hezké.

Děkuji všem, kteří si článek přečetli a inspiroval je k zamyšlení, že jsme možná na tomto světě, abychom se připravili na „život“ příští. A že bychom se měli k sobě chovat co nejlépe, aby nám tam pak špatný posudek z toho našeho neškodil na věky v tom životě po životě. Pane Charváte, také rád čtu vaše články a glosy a souzním s mnoha vašimi názory a s některými ale také ne, a o těch ale pak více přemýšlím.

Na pomníku hrobu mých prarodičů, než ho vandalové rozbili, byl vytesaný verš "Smrt není neštěstím pro ty kteří odcházejí, ale je neštěstím jen pro ty, kteří zůstávají". Až donedávna jsem chápala jen druhou část verše, neboť babička, tehdy (1923) maminka, zemřela mladá a nechala tady 5 holek od 14 do 3 let mojí maminky + 2 právě narozené holčičky. První část verše, po vlastní zkušenosti z "Druhého břehu", je pro mě pochopitelná a smích z hrobu vůbec není morbidní. Umím si Duše zemřelých, sedících na hrobech svých těl, živě představit, jak se veselí. Pouze živí mají strach z nepoznaného ♥

Pane Vrba, tak jak reagujete je to trochu i pochopitelné. Jenom ten smích z hrobu je dost nepochopitelný a morbidní.

Když mi v roce 2007 zemřel syn, byla jsem zdrcena. Malé světlo a naději mi vnesl policejní vyšetřovatel a pokud si vzpomenu na jeho slova, je mi líp. Řekl mi, ať vzpomínám a pamatuji si ho za života. Hlavně ať si vybírám ty veselé chvilky. Myslím, že je to správné a moc mu v duchu děkuji. Opravdu jen v duchu, protože jsem ho od té smutné události neviděla.

Paní Šimková, škoda, že nemám stroj času, vrátil bych čas do doby, kdy jsem byl já krasavec a Vy taky pěkná kočka a snad i dokázala pochopit, jak to bylo s jedním vdovcem, který ovdověl v mladém věku, kdy jeho žena podlehla rakovině. A než umřela, tak seznámila svého muže se svou kamarádkou a oni pak spolu trávili každou neděli v tom novinovém stánku, kde ona pracovala, a když umřel i on, tak byl ve stejném hrobě jako jeho manželka. A tak ta jeho milenka a kamarádka jeho ženy v jedné osobě, která oba přežila, jim chodila na hrob a vzpomínala na oba a ten Dikobraz si tam nosila na památku toho, protože ten si tam kupoval ten její „milenec“ a manžel její kamarádky v jedné osobě u ní v tom stánku. A ten smích měl jen znázornit to, že všichni ti 3 lidé se svým způsobem dokázali vyrovnat co nejlépe i se smrtí. Nevěřím, že by ta pěkná kočka, jaká jste bezesporu byla, měla problém to pochopit. Přeji Vám, abyste dokázala pochopit všechno okolo nás co nejdéle a aby Vás nebolely nohy a těstoviny nikdy ani při největších větrech neopustily váš talíř.(Jak jste to popsala ve svém příběhu). Já jsem objevil v Bille speciální hotovou moc dobrou omáčku od firmy OTMA – Neapolská s česnekem a vnučka udělala takové domácí široké nudle i s ručičkami, aby se mohly talíře držet a na rodinné oslavě jsme to podávali pod názvem „Nudle pro paní Šimkovou“ i se vzpomínkou na Vás v dobrém při čtení Vašeho příběhu i s komentáři. Tak paní Šimková, zdravíčko a pokuste Vy sama nalézt ztracený humor a pochopení i jednoduchých věcí. A kdykoli se budete chtít zase vyjádřit k mým článkům, tak se zase nestyďte ukázat a něco napište. Teprve Vy dokážete mé příběhy vyšperkovat úplně neskutečně, že pořád váhám, zda jste skutečná nebo neskutečná – tedy jen placená ROZTLESKÁVAČKA ÍČKA. :)

Když budete opět psát tak nepochopitelné blbosti, tak i když jsem nechtěla, tak si ten čas na Vás udělám.

Paní Šimková, ano, i na onom světě se dějí nepochopitelné věci, stejně, jako na tomto světě se dějí nepochopitelné věci. Například, Vy jste se asi pětkrát zapřísahala, že na mé články – na ty „blbosti, nebude už nikdy reagovat a několikrát jste z íčka „definitivně“ odešla a se všemi se zde vlastním článkem rozloučila a tak taky nyní přesně nevím, zda jste to stále Vy, nebo mne už strašíte jen ze záhrobí. :) Ať jste tam nebo ještě tady, každopádně Vám děkuji za milou odezvu a přeji Vám hezký víkend, to znamená lehkou zem, nebo sluníčko a když si uděláte na mne i příště čas, tak Vám budu zase vděčný. :)