Kde jsi byl, tati?
Ilustrační foto: Pixabay

Kde jsi byl, tati?

2. 9. 2022

„Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným“ aneb Srpnová neděle. Vladislav Vančura a František Hrubín. Napadají mě oba tito čeští klasikové, které mám chuť parafrázovat v úvodu svého neveselého příspěvku. Protože tohle léto je pro mě vskutku všechno, jenom ne rozmarné.

Tak krásně jsem tu neděli 14. srpna měla naplánovanou! Dopoledne projížďka na kole s kamarádkou, žádná túra v tom horku, tak hodinku polabskou cyklostezkou jen pro klid svědomí, až budu trávit příjemně líné odpoledne na terase mezi bazénem a počítačem. Za pouhých deset minut jízdy bylo všechno jinak.

Stačilo pár sekund, jedno špatné rozhodnutí a vzápětí krutý trest za to, že jsem raději tu nebezpečnou zatáčku (takřka 180 stupňů!) neobjela vedlejší cestou.

Prostě se to stalo…

Upadla jsem na těžký rám kola při střetu s jiným cyklistou, který se najednou v té debilní zatáčce objevil. Já vím, že za to nemohl, jel ve svém pruhu, ale byl zkrátka ve špatné chvíli na špatném místě. Jemu se nestalo nic, zatímco mě potkalo – kromě smrtelného úrazu hlavy – všechno špatné, co se mi mohlo stát. Ošklivá tříštivá zlomenina bérce, nepředstavitelná bolest a odvoz záchrankou na traumatologii známé pražské nemocnice… Následující den místo oslavy svátku Haniček operace (naštěstí velmi dobře provedená!), ale místo pátečního návratu domů pooperační komplikace v podobě akutní trombózy, v sobotu osypaná záda alergickou reakcí, naprosto bezprecedentní (ne)komunikace s lékařským týmem a především všudypřítomná vize složité a dlouhodobé rekonvalescence, která zasáhla nejen do cestovních plánů a všech mých aktivit, ale i do vztahů v rodině…

Samozřejmě vím, že hlavní vina celé té nešťastné kolize leží na mně, že nikoho jiného obviňovat nemůžu. Byla to moje nešikovnost. Nejsem zkrátka sportovní typ.

A elektrokolo je tak trochu ďáblovým vynálezem…dobrý sluha, ale často zlý pán, protože úrazů na něm stále přibývá. Usnadňuje sice jízdu do kopce, ale jinak je mnohem těžší a mnohem hůř ovladatelné. Měla jsem zkrátka – jak vždycky s oblibou říkal můj tatínek – víc přemýšlet. A tudíž i předvídat.

Ale tati, když už jsem sakra udělala v daném okamžiku osudovou chybu a ignorovala svoji intuici objet tu pitomou zatáčku, proč jsi ten úraz aspoň nezmírnil? Kde byla tvoje ochranná ruka, která nade mnou bdí seshora už bezmála čtyřicet let? Vždycky jsi měl prsty ve všem, co se mi za ta léta podařilo, i v tom, co mě o vlásek minulo. Tak proč ne teď?

Tyhle otázky si budu klást, dokud na ně nedostanu uspokojivou odpověď. Musím se to jednou dozvědět. A věřím, že tvým prostřednictvím.

Protože nic se přece neděje jen tak.

Vím, že se těmito úvahami nemůžu zabývat v širokém kontextu dění kolem sebe, protože zrovna teď je celý svět v mimořádně špatné konstelaci. Proti válce na Ukrajině, biblickým povodním v Pákistánu, psychopatovi v čele blízké země, anebo proti naší neschopné vládě, která nás ohrožuje zimou a hladem, je moje zlomená noha v ortéze od kotníku až po stehno kapkou v moři. I když je život bez možnosti ohnout koleno fakt strašný!  Snažím se to všechno akceptovat a odlehčit svému trápení každý večer u zpráv… Ale to rozhodně není ta správná terapie.

A příliš léčivý není ani černý humor snachy, která mi poslala odkaz na zprávu o nálezu mrtvého cyklisty na Kroměřížsku, a to s dovětkem: „Tak tos dopadla ještě dobře!“

Jediné, co by mě mohlo těšit, je úbytek na váze, protože nespím, jím jen málo a po všech těch dryácích je mi špatně. Z drahých stahovacích kalhotek velikosti M se staly bombarďáky a podprsenku s efektem minimalizace bych mohla vyměnit za „pushapku“. Jenže já nehubnu! Já chátrám... Svalovou hmotou jsem, pravda, nikdy neoplývala, spíš jsem vždycky bojovala s nadlehčením pomocí tukových polštářků, ale teď jsem ráda, že mi povadlá kůže drží pohromadě to blátíčko pod ní…

No, myslím, že fňukání už bylo dost, možná tak akorát, abych někoho aspoň trošku pobavila, někoho povzbudila a určitě i někoho naštvala.

Každopádně si ještě užívejte hezké dny, mějte pevné svaly i nervy a hlavně žádné zlomeniny!

 

Stále hezké vztahy v běhu času vám z pronajaté polohovací postele přeje

Glosa Hany Švejnohové
Hodnocení:
(5 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
VANDA Blaškovič
Hanko, také odpovídám až nyní....až po vydání vašeho nového článku, kdy jsem se vrátila k přečtení tohoto článku, abych si osvěžila souvislosti....řekla bych, že si máme docela hodně co říci. Prosím, podívejte se do vzkazů. Děkuji
Hana Švejnohová
Milá Vando, děkuji za optání a omlouvám se, že reaguji až teď, kdy jsem si přečetla Vaše řádky... Jsem teprve týden bez ortézy, ztuhlé a oteklé koleno bolí jako čert a rehabilitace jde pomaleji než jsem čekala. Co Vám mám povídat, pěkně jsem si zkomplikovala život, chybí mi trpělivost, i když se snažím. Váš vzkaz mě ale moc potěšil a třeba mě posune dál i Vaše zásilka energie, za kterou Vám touto cestou děkuji.
VANDA Blaškovič
Hanko, dobrý den. Jak se Vám daří? Je už to lepší? Dnes na Vás od rána myslím, je to zvláštní. Znám Vás jen virtuallně…a působí to. Třeba i moje poslaná energie malinko pomůže.
Lenka Kočandrlová
Bohužel,mnoho lidí se pouští do jízdy na elekole aniž by si předem uvědomili,jaký je rozdíl mezi obyč bicyklem a tímto ďáblovým vynálezem! Já to znám jen zprostředkovaně,přes manžela,neb neumím na kole vůbec.Mně stačí jet na koloběžce,tu elektro nechci,právě proto,abych případně vše zvládla a nestalo se mi nic. Je také zapotřebí jezdit pravidelně a častěji,ne se vrhnout na jízdu do daleka a nemít na to kondici. Ty konce jsou smutné....
Soňa Prachfeldová
Ach Haničko, to je velké trápení, už se stalo, čas plyne a zase bude dobře. Přeji vám brzké uzdravení !
Jana Šenbergerová
Hanko, při vší smůle jste měla velké štěstí. Hlavu máte evidentně v pořádku, obě ruce zřejmě také, teď ještě zmobilizovat vůli dát se co nejdříve do pořádku. Všechno ostatní přijde časem samo. Jen nelámat nic přes koleno, teď by mu to nedělalo dobře. Držím pěsti, vím, že to nebude lehké. Zase bude líp. :-)
Marcela Pivcová
Paní Hanko, děkuji za pozdrav a přeji Vám brzké uzdravení.
Hana Švejnohová
Milé kamarádky, děkuji vám za milé a empatické odezvy na moji čerstvou zkušenost... Vaše reakce mají pro mě léčebný účinek! Podobné události, podobné rituály, podobné úvahy a podpora v dané situaci, kterou můžeme touto cestou sdílet - to všechno ovlivňuje a tříbí vztahy nejen v rodině, jak jsem už naznačila v článku, ale i v širokém okolí... Zuzko, doufám, že máš záda v pořádku - a pozdravuj Marcelu!!!! Díky všem.
Lidmila Nejedlá
Milá paní Hanko, držím palce ke zdárnému uzdravení. I já to mám s tatínkem podobné, provází mne jeho slova, rady, výtky i pochvaly celým životem. Také mám pocit, že nade mnou bdí a to je dobré. Žijte s tím pocitem, netrapte se ničím, myslete na sebe a na to, jak bude zase dobře, protože vy to překonáte a půjdete poučena tou ošklivou zkušeností dál životem. Držím vám oba palce.
Alena Vávrová
Ááá, do pytle, Haničko, to Ti nepřeju, jakože to nepřeju nikomu! Ale nejsi tak úplně sama, já sebou o něco dřívějc práskla na rovině pěšmo (podrobnosti zde neuvádím, nejsou normálním rozumem uvěřitelné, ale to je tím, že se to stalo mně - jinému asi jen těžko). Tož moc přeji zdárnou rekonvalescenci a naprosté uzdravení. Jsem bývalá celoživotní cyklistka, v současnosti jsem ale kolo odložila a po elektrokole jsem naštěstí nikdy nezatoužila.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.