Hledejme své předky
Ilustrační foto: Pixabay

Hledejme své předky

24. 9. 2022

„Konečně se do toho dám !“ To jsem si před nedávnem řekla při procházení starých fotografií, údajů a útržků vzpomínek na své předky, které jsem si prozíravě zaznamenávala v dobách, kdy má maminka ještě žila. Musela jsem se k tomu ještě nějakou dobu odhodlávat, ale pak…

Ta činnost mne zakrátko naprosto pohltila, a to do té míry, kterou bych vůbec nepředpokládala. Za vydatné pomoci současné techniky, která mi umožnila zapátrat i v některých digitalizovaných archivech, kartách padlých na stránkách VHÚ a vkládat staré fotografie do textu, pomalu tvořím svou dávnou minulost.

Najednou přede mnou ožívají lidé se svými osudy, které byly mnohdy velmi kruté. Při výčtu sourozenců mého dědečka jsem si například uvědomila, že jeho tři mladší bratři padli v I. světové válce, daleko od domova. Na italské, ruské a srbské  frontě. Najednou jsem je viděla, mladé muže, jak se loučí se svou mámou a neví, zda se ještě vrátí. Co všechno asi ona musela vytrpět, když se dovídala o jejich smrti. A jak se můj dědeček smiřoval se ztrátou svých bratrů?

Ani nevím, jak se to stalo, ale cítila jsem, že jsou tu se mnou, moji mladí a krásní prastrýčkové v uniformách, vesele si povídají a s úsměvy na bezvousých tvářích se ptají, kdopak je ta zvědavá paní, která je přivolala k sobě do podivné doby, které nerozumějí. Neobešlo se to bez přívalu slz, kterým jsem se neubránila a které mne samotnou překvapily a zaskočily. Cítila jsem najednou, že jsem součástí dlouhé řady, která jak doufám, nikdy neskončí. Občas totiž zahlédnu na prchavý okamžik v rysech svých dětí a vnoučků jejich dávnou podobu.

Teď už vím, že výsledkem mého usilovného snažení asi nebude klasický, dokonalý „strom života“. Nemám takové ambice. Ale snad potěším někoho dalšího, který na mou snahu naváže, a když budu mít trochu štěstí, i já tam někde budu mít své nepatrné místo.

Kozant-Vojtech-karta-padleho--6.jpg

 

 

 

historie rodina vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naďa Šarounová
Díky podkladům z doby okupace měla maminka spoustu informací, ze kterých jsem vycházela. Na stránkách My Heritage mám větve obou rodičů, jen prababička z maminčiny strany zmizela beze stopy během druhé světové války. Narodila se a zemřela - jako dcera českých rodičů - v tehdejším Sovětském svazu a toto je nezjistitelné. A ke článku: Tatínkův otec přežil první světovou, boje na Piavě, ale dva jeho bratranci zůstali jenom jmény na kartách padlých VHÚ (jeden z nich měl malého syna)...
Lenka Kočandrlová
Měli jsme rodokmen vypracovaný z otcovy strany - dělalo se to za války,když se hledali případní židovští předci - a mně se podařilo jít ještě dále do minulosti a najít ještě dva předky.Skončilo to tím,že SOA Zámrsk nemá tak kvalitně udělané digitalizace matrik jako Portafontium, a nejde mi se do těch jejich dostat. Taky jsem se pustila do manželova rodokmenu a tam jsem došla až do r.1650 a dál již nejsou matriky...
Dušan Brabec
Určitě je to krásná aktivita, ale musí se podklady začít střádat včas, ne až když si na ně člověk vzpomene po úmrtí svého předka. Moje teta, která pocházela z 9 dětí, se před svojí smrtí do této činnosti pustila, byla důsledná a dokonce se jí ještě podařilo svolat až 4 generace žijících z rodu na jedno místo. To bylo před více lety, mnozí již zemřeli, noví členové rodu se narodili, ale do pokračování tohoto rodokmenu se dosud nikdo nepustil. Já osobně se pustil pouze do menšího rodokmenu po úmrtí manželky, kterým z její strany rod vymřel, a s překvapením jsem zjistil dnes niž nezjistitelné, a to že její otec měl bratra (nikdy se o něm nikdo nezmínil) a že u jejího dědečka lze zjistit jen datum uložení do horbu, ale už ne datum úmrtí - ani na matrice, ani na farnosti. Prý se na to v počátku 50. let 20. století dost kašlalo...
Blanka Lazarová
Moc pěkná úvaha.
Miloslava Richterová
Napsala jste to moc hezky. Také soucítím s rodinami při objevování jejich leckdy přetěžkých osudů. Z údajů, které nalezneme, vyvstávají celé příběhy a my se hodně dovídáme. Je dobře, že matriky byly zdigitalizované, tolik materiálů bychom ani nestačili prohlédnout a ani bychom do archívů tolik necestovali. Přeji Vám hodně úspěchů.
Alena Vávrová
Také jsme v rodině hledali a nalézali a jeden menší strom života vytvořil na My Heritage můj syn pro svoji dcerku a nedávno také moje nejstarší neteř vytvořila o něco košatější strom života. Oba tvořili s mojí pomocí, zdědila jsem totiž složku křestních a oddacích listů a též parte. Škoda jen, že se někam ztratil rodokmen vytvořený mým otcem, já jsem ani o jeho existenci nevěděla. Takže příbuzenstvo ze strany jeho rodičů zůstává dost utajeno. Ti o těchto věcech vůbec nemluvili. i fotek je málo, nebo nejsou popsané, kdo na nich vlastně je. Jít do archivů nebyla moje ctižádost. Lidi, kteří bádají až takovým způsobem, znám a velice je obdivuji.
Zdenka Soukupová
Taky jsem se o pátrání pokoušela. Po otcově linii se mi některé předky podařilo dohledat. Po matčině bohužel ne, protože žila v Sudetech a tam jsou všechny matiky psané schwabachem. Pan Fr. Matoušek mi sice ochotně poslal "převodník" písmen do latinky, ale to je pro mě tak náročné, že jsem to vzdala. Ale jinak je to zábavná (a pro další generace záslužná?) práce.
Zuzana Pivcová
Když jsem pracovala ve vojenském archivu, pomáhali jsme mimo jiné spoustě lidí pátrat po předcích. U nás to měli jednoduché, protože si jen zadali jméno a osobní data a archivář měl povinnost pro ně sám hledat. Jednalo se sice jen o osoby spjaté s vojskem, avšak to byli muži za 1. světové války vlastně takřka všichni. Jak už jsem se ale zmínila, hodně vojenských kmenových listů bylo vyskartováno. Ti, kteří měli štěstí a osobní dokumentaci předka našli, vyráželi často na někdejší bojiště 1. světové války pátrat po hrobech. U padlých v Itálii došlo občas k tomu, že uvedené místo nebylo dnes, jak bylo uvedeno, v Itálii, nýbrž ve Slovinsku. Ale byla to moc pěkná práce a spolu s badateli jsme vždy sdíleli jejich radost.
Daniela Řeřichová
Děkuji za vzpomínku a citlivou úvahu. Genealogie mě fascinuje. Nechala jsem si vytvořit rodokmen od odborníka, ale bylo to jen šest generací. Když jsem sama s příbuzným pátrala po linii babičky, museli jsme se prokousat matrikami farních úřadů, abychom se dostali na začátek 19. století. Je to časově hodně náročné, ale zároveň nádherné obrodružství.
Margita Melegova
Nehledam, z moji strany vsechno znicili pozary pri bombardovani a zustalo jen ustni podani a z manzelove je sestaven velky rodokmen zasluhou jeho sestry, kdyz rikam velky tam nam jeho rozlozeni zabira pulku obyvaku.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.